Všechna práva © Interkom 1984 - 1984

Konečně je zde dlouho slibovaná „předrevoluční“ část Interkomu. Buďte k ní, prosím, schovívaví, vše se dělalo na koleně, v nejlepším případě na psacím stroji, velké nadpisy propisotem.

       A to ještě nemluvíme o obsahové a formální stránce věci. Nesmějte se příliš, když někde najdete fráze, kterými i do naší „rádobysvobodomyslné“ tiskoviny, množené ilegálně na xeroxech v podnicích, kde zrovna byli zaměstnaní členové redakce, pronikla všudypřítomná novořeč normalizačních bolševiků.

       Ať první hodí klávesnicí ten, kdo nikdy nepoužil klauzovské je to o tom, že ani Interkom nemohl být lepší než jsme tehdy byli my, v době jeho prvních ročníků, kdy i většina západních spisovatelů psala o existenci Sovětského svazu a jeho obskurního zřízení ještě ve třetím tisíciletí.

       Nějaké chyby a vynechávky vznikly i při převodu textů do digitální podoby. Takřka dvacet let se podepsalo i na kvalitě předloh, ze kterých je dobýval Zdeněk Randa, jak o tom píše dále:

Předem mého dopisu tě a celý fandom srdečně pozdravuji. Mám se dobře, taktéž i celá moje rodina, dávají mi pravidelně najíst a poté, v odměřeném čase, dostanu i svůj klystýrek. Přejdu raději k věci.

       Přepravní služba mi předala v přesném termínu tvou zásilku. Tedy inkriminovanou okovanou, dřevenou, prastarou bednu. Popravdě řečeno, byl jsem v šoku. Je hezké, že jsi mi to poslal, ale bylo by dobré také přiložit klíč. Bedna byla zatlučená a všechny petlice opatřeny visacím zámkem a klíč nikde. Nezbylo mi nic jiného než se k pokladu propracovat brutálním násilím.

       Musím podotknouti, že nejsem na takovéto akce technicky vybaven. Jediný nástroj, který jsem k takovému účelu našel, byla stará rezavá sekyra. Jistě si umíš představit jak to s tou starou bednou dopadlo. Nehledě na pot a dřinu, jsem se k obsahu po nemarném úsilí propracoval. Co jsi mi to poslal za poklad? Byla moje hlavní myšlenka, která mě v potu tváře nutila k usilovné dřině.

       A ejhle, můj první pohled do bedny mi rozzářil mysl i oči, starý papír, zřel můj zrak a tok myšlenek se zastavil a s tím téměř i mé zlaté srdce, částečně již zkorodované. Nehledě na to, jsem pokračoval v objevném procesu a všechen ten balící papír z bedny vyházel, ale řku, že jsem nic nenalezl. Žádný artefakt, žádný neznámý kov, žádná elektronická věcička a ani po pečlivém prohledání jsem žádný mikropočítač nenašel. Nezbylo než vše prohledat znovu a pečlivěji. Nenašel jsem ani žádnou starodávnou záznamovou jednotku ani jinou paměť jakéhokoliv možného i nemožného typu ač jsem všechen ten starý papír převracel na všechny strany, jak jsem chtěl.

       Nebýt mé praprababičky nikdy bych neobjevil co jsem objeviti měl. Má praprababička mě svým chraplavým, ale stále příjemným hlasem jemně upozornila, že to není balící papír, ale že jde o prastarý dokumentační materiál a že to důležité jsou temné skvrny, který tento papír na svém povrchu nese. Doslova řekla toto: „Ty starý vole, to nevidíš, že ten papír je popsaný?“

       Já velice jí děkuji, že mě na tuto skutečnost upozornila, neboť již jsem v panice chtěl celou zásilku vychodit do popelnice. Ne, neobávej se, máme již moderní odpadový dezintegrátor. To jen naše praprababička to po staru stále zove popelnicí.

       Jal jsem se tedy jednotlivé listy papíru štosovati do úhledných hromádek, ale bez laku a skladu. Teprve později jsem se dopátral pomocí svého osobního počítače, který mi taktéž poskytl neocenitelné rady a návody jak s tímto papírem zacházet a posléze jej srovnat podle temných skvrn, které jak jsem byl poučen s jmenují litery nebo písmenka a číslice. Přestože jsem všechen materiál již zpracoval stále nevím co je co a kdo je kdo.

       Po takto chaotickém srovnání dokumentů, jsem přistoupil k analýze černých skvrn. Přesto že mám vysokorychlostní načítací zařízení trvalo mi několik dní než se mi povedlo to elektronicky zpracovati. Můj osobní počítač kategorie 1456 Mhz dřel jak otrok a po několika dnech perné práce zkolaboval. Jest to neuvěřitelné, ale přes to že nebyl ještě stár a opotřebován, chcípnul za mohutné rány, obrovského plamene a smradlavého dýmu co kolem sebe šířil. Technickou prohlídkou jsem zjistil, že jističe až k atomové elektrárně vyskákaly a mikroreaktor 350 W přetížením kiksnul a vzal sebou pro jistotu, do věčných elektronickovirtuálních lovišť i základní desku ASUS za osm tisíc. Naštěstí však nic dalšího se v dým neproměnilo.

       Teď teprve na mě šly mrákoty. Teď teprve jsem zjistil celý dosah té historické záležitosti s papírovým pokladem. Má milovaná ženuška Maruška mi ihned dával umělé dýchání, „botou přímo do huby“ a tak mi nejspíše zachránila život. S jejím mlčenlivým souhlasem, jsem musel vykrást její banku a koupit počítač nový. Naštěstí vím co kde a jak vyšmelit, tak jsem pořídil náhradu.

       Ne však ledajakou, na doporučení odborníků jsem pořídil jinou základní desku a mikroreaktor. Provedl jsem první testy, ale nový počítač nevykazoval nijak zvláštních kvalit a s černými skvrnami nebojoval o nic lépe než ten původní. Šlo nu to těžko přetěžko. Přesto v černých skvrnách udělal jakýs takýs pořádek a analýza pokračovala více či méně zdárně. Nebyl jsem však s jeho prací spokojen a nakonec jsem musel jej demontovat a nahradit původním ASUSsem již však lepšího provedení. Takto jsem tedy pokračoval v započaté práci a dnes již mohu konstatovati, že až na malé nesrovnalosti vše k mé spokojenosti zvládl.

       Samozřejmě za mé vydatné pomoci neb jsem spoustu písmenek musel růčo přerovnati, pomazati, přepisovati, taky předatlovávati. No, tfuj to byla dřina. Občas, ale se sem tam vloudila chybička, jednak pro to, že původní černá skvrna byla rozpitá nebo jinak poškozená, taktéž často oslizlá a slitá s jinou černou skvrnou a ani pod ultralaserovoelektronovou lupou to moje čtecí zařízení nezvládlo a nebylo schopno rozpoznati co to tam vlastně vůbec je. Tak, že. Bylo by vhodné aby nějaký odborník či historik některé označené části opravil. Taktéž je nutné některé hieroglyfické části buď nahradit známými znaky, neb ať lingvista, přečte původní neznámou mi hieroglyfickou sadu znaků, uvede do původního stavu.

       Můj nový přítel počítač se snažil seč mohl, ale některé věci mezi nebem a zemí prostě z nedostatku znalostí nezvládl, leč pracoval tak jak nejrychleji a nejkvalitněji mohl.

       Strýčku, pokud budeš míti jakékoliv dotazy, jsem ochoten ti je kdykoliv nezodpovědně zodpovědět. Také je možné ještě nějaké drobnosti dezorganizovati neb předatlovati, také dodatlovati. Něco sem tam bylo pro neaktuálnost a nadměrečnost či přebytečnost, navždy odstraněno, pokud nenařídíš jinak.

       

       Tvůj zneuznaný génius

P.S. K obsahu jednotlivých dokumentů se nejspíše pro svou nekompetentnost nemohu vyjádřiti. Něco však přece jen podotknu.

       Vzhledem ke své lajdáckosti a lenosti jsem nepostupoval dosti chytře a bral jednotlivá čísla tak jak ležela a běžela. Přečetl jsem vše vlastně dvakrát i třikrát. Však těžké to bylo. Některé články jsou na přeskáčku, neoznačené a roztroušené kde se jen dalo. Někdy byl docela problém to sesadit dohromady. Při té příležitosti jsem také opravil neopravitelné a dosadil někam slovo neb písmeno aby ladilo s původní myšlenkou.

       Tak se stalo, že jsem částečně pochytil podstatu některých věcí. Některé statě byly velmi poučné a jsou i svým způsobem nadčasové. A fandom by je měl samozřejmě brát v zřetel i v současné době. Toť asi je úkolem v prvopočátku mé této zábavy a posléze tvé práce to umístit na stránkách elektronických.

       V článcích je spousta dobrého a sem tam něco krákavého. Co ruší smysl smyslů. Což jak se domnívám je svým způsobem také konstruktivní protože nutí některé se zamyslet a některé jen tak něco plácnout bez rozmyslu jen proto aby něco plácli do placu.

       Máš Fandome v tom fandomu mnoho fandů. Oni všichni fandí, někdo tak jiný zase onak. Ale všichni i když to někdy tak nevypadá jsou důležití pro vytříbení názorů a myšlenek. Alespoň se vyjasní co býti vyjasněno má býti. Máš tam sbírku opravdových rytířů slova, máš tam i nezkušené nováčky, a mým dojmem je, že práci kterou odvádíš je opravdu záslužná. Já jsem jen vesnický balík, který to všechno sleduje z poslední řady a opravdu na přeskáčku. Obrázek si však udělat musím sám. Ve fandomu je spousta věcí k řešení, to jistě, ale všechno chce svůj čas. Bojuj jak umíš, bojuj jak ti srdce káže. Prohraná bitva ještě neznamená prohranou válku. A těch drobných bitev bude ještě hodně. Ale já vidím, že stále vítězíš Fandome i přes občasné prohry.

       Provaz se splétá z provázků. Někdo tahá tak ji zase úplně jinam. Však cíl je jediný, táhnout dál tu starou káru. Já taky táhnu za nitku, možná jen maličko, ale táhnu. Někdo občas potřebuje odpočinek a někdo zase občas nakopnout. Jen velký šéf je schopen to všechno ukočírovat, zodpovědně profíka nakopnout aby ze sebe vydal něco nového, a nováčka radou či zkušeností vést.

       Myslím že fandom je sbírka různých osobností geniálních i méně geniálních, ale stejně potřebují občas popostrčit a k popostrčení je potřeba neméně schopného vůdce. A s tím jak roste či odpočívá fandom rostou neb odpočívají vůdcové. Ale to neznamená že ta kára se zastaví, klidně pojede svým tempem dál, pomaleji, rychleji. Pojede.

       Já přeji fandomu hodně úspěchů, hodně udělal, a i já se z něj poučil a nadále se učiti budu.