Všechna práva © Interkom 1984 - 1985

Ondřej Neff nám již mnohokrát předvedl, že přece se slovem se slovem je nejen jeho profesí, ale i koníčkem, a kdo čekal od jeho románu hodně, určitě se dočkal více. Ohňostroj nápadů, které se zdají bít prosté, ale při bližším pohledu dávají tušit spoustu vložené práce - od emitovaného pudla přes supervizi a cirkus Maximus až po mimoprostorové lety -, nás vede dějem a čtenář se od této nejlepší české Space opery odtrhne jen proto, aby zachoval základní životni funkce.

       Atmosféra pravděpodobnosti /přesněji: logičnosti/ ovíjí čtenáře svými chapadly natolik, že jen ti xxxx ce trhající extempore autora, mezi než patři zejména, rozložitý profesor Souk nebo nevysoký kníratý Vlado Kovar. Tolik po prvním čtení.

       Když - lišák vezmeme do ruky tuto knihu podruhé, přeci jenom nám tu a tam zaskřípe písek mezi zuby. Děj je etapizován způsobem, který je vhodný až u pětisetstránkového románu, a Daimon Terr je mnohem více „deux ex machina“ antického tragéda, asi integrální složka děje. vždyť tato „obět“ univerzálního tlumočníka má v příběhu důstojného protihráče, a to neuplatňuje zdaleka všechny nově nabyté schopnosti. A znamenité nápady kolem mistra Óhiry či chechtací pytlík jsou na závěr potlačeny sacharózní happyendizací. Stejné si to přečtu potřetí.