Interkom: Janusz Andrzej Zajdel * 15.8.1938 + 15.7.1985

Když jsem se v červnu tohoto roku zúčastnil Silconu v Katowicích, hrozně jsem se divil, že se na něj nedostavil jeden z držitelů ceny Slakfa 1985. A divil jsem se tím víc, že Janusze Zajdela jsem znal a věděl jsem, jak velkým je přítelem všech akcí fandomu a že jen tak nějakou nevynechá. Tím spíše, že ještě tři týdny před Silconem jsme spolu strávili několik dní na zasedání World SF v italském Pananu. Pak jsem mluvil s Romanem Lipčíkem který ni v neútulném přijímacím pokoji Mlaďaků řekl, že s ním mluvil v nemocnici a že Zajdelova tvář mu připomínala sádrový odlitek posmrtné masky. To bylo 17. července a ani jeden z nás tehdy netušil, jak blízko je toto tvrzení pravdě....

S Januszem Zajdelem jsem se poprvé setkal na Polconu na podzim roku 1983. Ve fandomu jsem byl tehdy teprve krátce a tento Polcon byl mojí první zahraniční cestou. A Janusz byl první z hvězd sf, se kterým jsem se tam dal do řeči.... a pak jsme povídali ještě několik hodin. Udělal jsem s ním také rozhovor, vůbec první v mém životě.... jako takový trpěl tak výraznými dětskými chorobami, že nevyšel ani v žádném fanzinu.

Tehdy mi Janusz řekl, že má alespoň na dva roky co psát a jako by se jeho elán ještě zvyšoval. Začal doslova a do písmene chrlit „další a další nápady.... Jeho knihy začaly vycházet ve velkých nákladech a mizely z knihkupeckých pultů. Janusz Zajdel se pozvolna začal dostávat na místo, které až donedávna zaujímal Stanislaw Lem, na špici polské science fiction.

Letošní květen byl v severní Itálii už velmi teplý. Procházeli jsme se jednou z úzkých uliček Fanana a mezi stromy, které nás obklopovaly, probleskovaly odlesky sněhu ne vrcholcích Apenin.... a Janusz Zajdel vyprávěl, jak je spokojený a šťastný.

Vzpomínal na své první literární pokusy i na to, jak každý den musel jezdit vlakem do Varšavy do práce. O tom, jak opravoval starý domek, který kdysi po komsi zdědil atd.... Přesto ale jeho hlasem občas probleskl pesimismus, který jsem si ale tehdy dokázal těžko vysvětlit.

Teprve v den odjezdu, z Fanana se mi svěřil, že má hrozné bolesti, prý od páteře... a náš třetí společník Ljuben Dilov mu začal radit, kam má jít až si přijede do Sofie pro peníze za svou poslední knížku. Pak jsme spolu odjeli na Kodaňské nádraží a loučili jsme se se slovy „nashledanou na Miniconu v Praze“, kam se Janusz velmi těšil....