Všechna práva © Interkom 1984 - 1985

Je jich hodně a každým rokem některý ubude a jiný vznikne. Ale stálice zůstávají a začínají tvořit historii, sou to ti, kteří si už ujasnili, co chtějí říci a komu. Každý z fanzinů je tedy jiný, jde si svou cestou, a to je dobře. V rámci seznamování jsme každý charakterizovali svůj „plátek“, jeho historii, funkci, problémy, základní koncepci a plány do budoucna, (zápis této částí programu, tedy stručné charakteristiky čs. fanzinů, přineseme v příštím čísle).

Z původně programem naplánované přednášky vykrystalizovalo něco mezi zamyšlením a besedou. Myšlenky a úvahy Zdeňka Rampase doplňovaly názory z pléna.

       V dobách „národního obrozeni sf“ byl ve fanzinů nejdůležitější text. Bylo nutné lidem sdělit, co to vlastně ta sf je, co je ještě sf a co už ne. Tyto doby však jíž podle mého názoru /ZR/ minuly a dnes jsme poněkud dále. Už nám pouhý text nestačí. Teď už požadujeme obrázky, víme, že tam mají své pevné místo. Ale nestačí pouze vědět, že obrázky mají ve fanzinu své místo, je třeba - a možná je to ještě důležitější - umět přizpůsobit požadavky možnostem rozmnožovací techniky.

       Již dnes je jasné, že budeme potřebovat, nebo potřebujeme, ilustrátory stejně tak, jako psavce. Ale s obrázky je potíž. Tak třeba takovému Trifidu schvaluje text fanzinu okres, ale obrázky musí schvalovat kraj, ilustrátorská praxe v knihách je poněkud „dál“ tam obrázky většinou nesouvisí už vůbec s ničím, což by nám možná usnadnilo situaci, ale to my zase nechceme obrázky jenom pro obrázky.

       Doby, kdy jsme se snažili nacpat do fanzinů maximum textu, abychom čtenáře seznámili se vším, co se na papír vešlo, už jsou nenávratně za námi. Dnes nám již samotný text a pouhé přečtení nestačí. Očekáváme, nebo již možná od fanzinu vyžadujeme také nějaký estetický požitek. Nejen se to lépe čte, ale méně se to také podobá podvratnému letáku. Chápu, že ne každý klub má takové možnosti, ale řešením je třeba i prostá kombinace technik. Podmínkou je ovšem i dobrý výtvarník, protože stále platí, že obálka odradí více, než mizerný vnitřek. 0

       Zajímavé jsou i důvody tvorby u vydávání fanzinů. Jedním ze dvou nejdůležitějších je tzv. tržní vydávání, kdy fanzin vydávám pro výměnu, vydávám, abych dostával a svůj výtvor vyměňuji s jinými vydavateli. Druhým důvodem je tvorba pro potěšení z vlastní tvorby a to i tvorby měně kvalitní, než pouhá konzumace superšpičky.

       Dalším problémem nebo otázkou je, zda se má psát o programech klubů ve fanzinech, protože například jiným lidem to nic neřekne a případného programu jiného klubu se až na výjimky stejně zúčastnit nemohou. Mně osobně /ZR/ se líbí některé fanziny zahraniční s rodinným duchem, které nemají dojem, že někoho naštvou, když píšou o si vánocích v kruhu rodinném a dokonce třeba uvedou i rozpočet večeře. Přál bych si /ZR/, aby i naše fanziny se tomuto věnovaly. A nejen večeřím, ale životu fandomu vůbec. Třeba na západě si profesionálové potřebují dělat reklamu, tak i v amatérských časopisech otiskují korespondenci i s adresami, Reakce M. Hlaváče: Ale oni na to rodinné povídání mají místo. Tam toho vychází spousta. V našich podmínkách by to bylo plýtváni místem, které raději použijeme na seznámení se zahraničím. ZR: Já jsem samozřejmě nemyslel fanzin-drbnu, ale formu velkých celků, doplněnou aktualitami a zprávičkami.

       Ať už je pro nás fanzin čímkoliv, pro zřizovatele je to jistá hmatatelná forma činnosti klubu. A když pak někdo na to přijde, je možné se hájit tím, že fanzin je formou prezentace činnosti klubu a slouží i jako prostředek pro výměnu zkušeností s ostatními kluby. Pokud však fanzin bude obsahovat pouze povídky a nic jiného, pak tato možnost interpretace odpadá.

       Fanziny jsou velmi rozmanité, protože každý šéfredaktor má jinou představu o tom, jak by fanzin nebo časopis měl vypadat. Myslím si, že vůbec není na škodu, že každý fanzin tíhne k jinému zaměření, má jiný obsah. Není důležité, čím se fanzin zabývá, důležité je, jaký má význam pro svůj klub. Fanzin má smysl ovšem pouze tehdy, když do něj je co psát, když klub má co sdělit, ať již svým členům nebo i okolí. Záležitost motivace je tak věcí soukromou každého klubu.

       Informovanost o klubech však podle mne (ZR) nelze oddělit od fanzinů, protože jiná možnost prostě není. Někdo čte rád reportáže a ne povídky, někoho zase nic jiného než povídky nezajímá. A jak praví čínští zahradníci - každá květina má na zahrádce právo růst. Taková povídka, ta se neztratí, ta někde už je, ale reportáž z událostí tuto událost připomene, zabrání jejímu zapadnutí. Pokud fanzin vyjadřuje činnost klubu (s hledem na kvalitu), nelze na to nadávat, pokud ale někdo protlačuje věc pod psa, není to k ničemu. Ale my tu pořád filosofujeme a nikdo neřekne „je to dobré“ nebo „strčte to do kamen“. Nikdo se k fanzinům nevyjadřuje. (Na tomto místě Pagi Zdeňka přerušil, že zabíhá do tématu, vyhrazeného pro programem připravenou panelovou diskusi a proto mu bere slovo. Inzerovaná panelová diskuse se však již do konce víkendu nekonala - pozn.; redakce SR).

Krátkou přednášku J. Olši jr. uvedeme pouze ve stručnosti, protože hlavní její součástí bylo kvantum zahraničních fanzinů ze soukromého archívu, kterým přednášející posluchače zahltil. Vlastní přednáška tak byla komentářem k předváděným ukázkám zahraniční amatérské i profesionální tvorby.

       Podle mého odhadu (JO) máme u nás ztrátu na světové dění v oblasti vydávání fanzinů asi 50 let. První fanzin začal vycházet v USA v roce 1930 ze stejné příčiny, jako u nás Interkom. Zpočátku nebyl příliš úspěšný, měl málo výtisků a nebyl nejkvalitnější. Větší rozvoj nastal na přelomu 30. a 40. let v souvislosti s rozvojem SF vůbec. I dnešní profesionální autoři začínali ve fanzinech, jako například R. Bradbury, který sám vydal 4 čísla fanzinu. Ve fanzinech začínali i F. Pohl, H. Ellison a C. Kornbluth. Nejstarším podnes vycházejícím fanzinem je The Zombie, který vychází v USA nepřetržitě od roku 1938 a vydává jej stále stejný editor.

       Podle mne (JO) se dají fanziny rozdělit do zhruba 4 kategorií:

       a) fanziny, které publikují sf jako takovou

       b) fanziny, „fandomové“, píšící o životě fandomu

       c) fanziny, publikující vše od sf až po parapsychologii a biblické příběhy

       d) fanziny, specializované, zabývající se například pouze Tolkienem, Howardem, Sword and sorcery, Star Trek a pod.

       Úloha fanzinů v anglosaských zemích je jiná než u nás. U nás většina fanzinů vychází „proto, abychom si přečetli to, co si jinak přečíst nemůžeme, co je jako povídka do časopisu dlouhé a pod. Fanziny se v socialistických zemích vyskytují v několika podobách:

       1) literární fanziny, např. polský Kwazar, který vychází v rozsahu 12O stran 4x do roka v nákladu asi 500 výtisků a který získal cenu na Euroconu v Lublani 1983. Fanzin otiskuje překlady, povídky a eseje.

       2) fanziny zabývající se vlastní tvorbou. Příkladem může být fanzin NOBAWE., ve kterém je otiskována pouze klubová tvorba. U takových fanzinů ovšem hrozí nebezpečí, že až dojdou literární sily klubu, fanzin zanikne.

       3) jednorázové publikace, nikoli tedy periodika, jako např. polská Streta.

       4) fanziny obsahující přetisky z profesionálních časopisů. Jedná se v podstatě o editorskou práci v čisté podobě a do fanzinů se xeroxují výstřižky z jiných publikací. Všeobecně k fanzinům na západě jsem ještě chtěl podotknout (JO), že mají většinou literární kvalitu horší než u nás, velká část jich vychází v angličtině a mnoho fanzinů se skládá z toho, co lidé redaktorovi napíší o minulém čísle. Na tomto místě připomínáme, že u nás čtenáři redakci příliš nepíší (red. SR). A aby lakový člověk nemusel psát na deset různých dopisů dokola svůj názor, napíše to rovnou na blánu a dopisy vydá ve formě fanzinu.

Původně plánovaná přednáška o historii čs. fanzinů z nějakých, dnes už neznámých důvodů odpadla a bylo řečeno v podstatě pouze to, že dějiny fanzinů by bylo potřeba vypátrat a napsat.

       Součástí sobotního slunného podzimního dne byla i vycházka do přírody. Na rozdíl od Tatraconu dokonale zapadla do programu akce. Možná to bylo dáno tím, že na podzim si člověk váží už i krátkodobějšího slunečního svitu než v létě, ale spíše to bylo tím, že i v přírodě se debatovalo o sf, a nutnosti literární kritiky a o zrání fandomových spisovatelů. A navíc účastníky výletu nikdo nehonil a neštval za krásami přírody, které pak stejně neměli sílu vidět, protože spěchem padali s prominutím na hubu. A přírodou se pohybovala skupina slušných lidí. Na obranu organizátorů Tatraconu nutno podotknout, že to stádo se ze služných lidí stalo vinou některých Pražáků. Sobotní odpoledne obsahovalo i „přednášku“ Ivana Adamoviče o magazínech sf. Je možné, ba pravděpodobné, že přednášející má problematiku zvládnutou dokonale a věci rozumí i díky dobré znalosti angličtiny a přístupu k literatuře. Bohužel však téměř každému posluchači připadal čas strávený přednáškou jako ztráta času a zbytečná námaha. Celou dobu totiž museli zadržovat dech a napjatě poslouchat. I v takovém tichu však přednášejícího nebylo téměř slyšet, natož mu rozumět, Ivan Adamovič je jistě schopen napsat fundovaný článek nebo připravit zajímavou přednášku. Bohužel vsak není schopen ji přednést. Tím však odbornost a připravenost přednášky zcela zaniká a námaha vyznívá naprázdno.

       Dlouho trvající a zuřivě probíhající diskuse o přebírání materiálů z fanzinů do fanzinů skončila nakonec beze ztrát na životech následující dohodou, kterou sezení přijalo a doporučilo svým i ostatním klubům k realizaci:

       1) pokud bude jeden fanzin přebírat článek z fanzinu druhého, je slušností a vlastně i povinností uvést přesné znění použitého pramene.

       2) pokud si fanzin nepřeje přetiskování, nebo chce vydávat povolení k přetisku pouze na požádání, musí toto uvést ve své tiráži.

       3) přejímající fanzin by samozřejmě měl svůj výtisk s převzatým článkem zaslat fanzinu, ze kterého jej převzal.

       4) pokud fanzin přetiskne překlad nebo povídku, patři jeden výtisk zdrojovému fanzinu a druhý autorovi (překladateli)

       5) pokud si autor nepřeje další přetiskování, musí toto ke svému dílu (překlad, povídka) zřetelně napsat.

       J. Olša oznámil, že má hotovou bibliografii všech našich fanzinu od počátku až do konce roku 1984. Bibliografie obsahuje kompletní seznamy článků a povídek ve všech číslech u nás vyšlých fanzinů. I s rejstříkem má asi 40 stran a marně se dosud hledá vydavatel pro náklad 50 - 100 výtisků.

       Problematika dublování překladů se značně protáhla díky nechápavosti jednoho člena předsednictva, neboť všichni přítomní mnohem dříve než on pochopili, že k tomu, aby se zamezilo duplicitám, není třeba vydávat výše zmíněnou 40ti stránkovou bibliografii, ale stačí pouze několik stránek se seznamem povídek a odkazem na sfk, který překlad vlastní nebo zajistil. Není totiž vůbec důležité, jestli povídka vyšla nebo teprve vyjde a v kterém čísle kterého fanzinu, Překladateli stačí pouze vědět, že ta a ta povídka přeložena byla u že to zajistil ten u ten klub. Pokud se mu stávající překlad nebude líbit, může ji přeložit lépe, pokud ano, může se věnovat překladu povídky dosud nikým nepřeložené. Cele věci a se nakonec ujal sfk Laser Čelákovice, který vyzval všechny Kluby a překladatele k Získání seznamů přeložených povídek. Z těchto hodlá vypracovat potřebný přehled.

       Dalším důležitým bodem jednání, na kterém se účastníci jednání dohodli, byla otázka „tržního“ vydávání fanzinu. Pokud některý klub dostává od jiného sfk fanzin, bylo by věcí slušnosti, kdyby na oplátku zasílal svůj. Samozřejmě v mezích možností nákladu toho kterého fanzinu.

       Bylo rovněž dohodnuto, že plán akcí sf na příští kalendářní rok by měl vzniknout, na šumperské poradě. Sloužil by k tomu, aby kluby, které chystají akce, je mohly umisťovat do volných termínů a nedocházelo k překrývání několika akcí v jednou termínu (tak jak se to stalo se Šumperkem a UKDŽ, pozn. red. SR). Nutno totiž počítat s tím, že existují scifisté, kteří chtějí stihnout všechno a pak mají problém, kam dříve.

Část semináře byla věnována také právním otázkám, spojeným a vydáváním fanzinu. Bohužel se této problematice nevěnoval žádný právník, což samozřejmě není výtka organizátorům, jen takové postesknutí.

       Základem je to, že fanzin musí být zdarma. Pokud bychom chtěli fanzin prodávat, můžeme tak činit pouze v rámci např. závodních tiskovin (např. Tatrováček a spol.), které jsou prodejné a legálně zaregistrované.

       Kdybychom chtěli nějaký oficiální plátek pro prahu, museli bychom mít profesionální redakci. V této chvíli nejsme schopni vytvořit placené místo pro našeho člověka tak, aby to dělal jako profesionál. Jediné co si můžeme v současné situaci dovolit, je metodicko-informační materiál, schválený určitou organizací. Každá tato věc však sebou nese určité právní předpisy pro zřizovatele a s tím související velice citlivé finanční problémy.

       Naše šance je v tom, že budeme postupně zlepšovat naše stávající fanziny s tím, že si musíme uvědomit a respektovat hranice technických a finančních možností. V současné době tak jak kluby fanziny vydávají, jedeme na technický doraz (nesouhlas - pozn. Red. SR). A chceme-li mít lepší alespoň jeden fanzin, musíme zajistit lepší vzhled. Více výtisků lze ovšem možno chtít jen za lepších možností zabezpečení, chce to jinou kvalitativní úroveň.

       Zde minipřednáška skončila. Bohužel podle našeho názoru vůbec neodpovídala názvu a tomu, co od ní posluchači čekali. Součástí přednášky mělo být seznámení s tiskovým zákonem, řešení otázky, jestli se tento zákon vztahuje na naše fanziny a proč. Jak je to s otázkou periodičnosti, počtu výtisků a podobné konkrétní problémy zcela chyběly (v tomto případě jde výtka na adresu V. Veverky, který se skrze nemoc nemohl dostavit. Zmíněnou přednášku a seznámení s tiskovým zákonem měl zajistit, v případě, že máte o zmíněnou problematiku opravdu zájem, napište a my se pokusíme zajistit článek věnovaný tomuto tématu - pozn. red. interkomu). Místo toho se přednášející zaměřil na víceméně mlhavé formulace jakési budoucnosti, čímž však nic neřešil.

Mirek Nejedlý se také zamyslel nad množstvím fanzinů. Jeho zamyšlení uvádíme v podobě, v jaké se nám je podařilo zaznamenat.

       Fanzinů je houně. Dá se říci, že jich je dokonce čím dál tím víc. Není to důsledek inflace? Myslím si (MN), že je to tak trochu důsledek existence poněkud „nedonošených“ klubů. Forma některých nových klubů je totiž ještě hodně pod úrovní, kde by měla být, aby kluby mohly vydávat fanziny. Dnes už totiž nejde, aby se odněkud vzal stroj, sedlo se u napsalo první číslo fanzinu.

       Některé nově vznikle fanziny mají často úroveň nástěnných novin. A co se snese v nástěnných novinách, to se nesnese ve fanzinů. Fanzin už musí mít něco jiného, něco navíc. Jistě, fanziny jsou dnes trochu módní a tak nejsme proti, pokud se budou zlepšovat. Kluby dnes vznikají a zanikají, stejně tak fanziny. A ty lepší zůstávají.

       Nutno si uvědomit, že fanzin je hmotná věc. Kterou lidi drží v ruce, která je stimuluje k další práci. Člověk se na takové věci podílí, je jaksi jeho. A to je nezanedbatelná složka problematiky fanzinů. I když nám dělá vydávání fanzinů radost, nemůžeme ji proto brát druhým. Je nutná určitá tolerance. Musíme si uvědomit, že nově vznikající kluby to nemají lehké, jako jejich předchůdci dříve. Již existující kluby nasadily určitou laťku a nově vznikajícím klubům nezbývá nic jiného, než tuto laťku překonat, chtějí-li prorazit.

       Snad největším problémem je otázka kritiky fanzinů. Ta je jistě pro jejich další zdárný vývoj potřebná. Otázkou ovšem je, jestli si máme fanziny kritizovat my sami. Máme na to vůbec právo a hlavně potřebnou úroveň?

Nedílnou součásti sobotního večera byl i bohatý kulturní program a vystoupení téměř všech přítomných na přímý nátlak organizátorů. Sfk Slaný ve spolupráci s M. Nejedlým jako zkušeným sci-fi víkendistou a koordinačním komisařem donutili všechny pří touně k účasti na zábavě. A dobře udělali.

       Prvním programem, bylo, jak ani snad jinak nemohlo na srazu redaktorů a šéfredaktorů, psaní článků na objednávku. Soutěžící čtveřice (a soutěžili všichni) si vylosovaly 2 názvy tiskovin typu Mladá či Lidová Galaxie a příhodné rubriky v nich, jako například kuchařsky koutek, černá kronika nebo Šachová hlídka. A tvořte! Máte na to 10 minut. Redakce SR spolupracovala s šéfredaktorem listu SF fanzin Villoidus a šéfredaktorem listu Laser. Při čtení všech příspěvků pak mnohdy v sále vypukal nevázaný řehot. Texty pracně vypocených článků se nám však nezachovaly, protože neúnavný organizátor L. Peška, šéfredaktor Slanu, nám je všem okamžitě zabavil do svého archívu a ke zveřejnění.

       Následující částí programu bylo natáčení televizních reklam na zadané téma. Filmový štáb kk, dříve sfk Solaris, vše svědomitě filmoval. Náš kolektiv se pokusil vytvořit reklamu na putování cestovní kanceláří Chronos. V crazycomedii tužkohrátky vystupoval Ivan Adamovič se svým tradičním, smrtelně vážným výrazem, ačkoliv všichni ostatní se mohli smíchy potrhat. Naprosto nepřekonatelné představení však předvedli dva zástupci sfk Trifid ve spolupráci s M. Butorou a P. Dudašem ze sfk Castor. Nebo naopak. To spíš. M. Butora se svou generálskou vizáží vedl náborovou skupinu a lákal P. Dudáše do imperiální gardy. Na majitele velké Modré knížky si však nepřišel.

       Třetí částí programu bylo zasedání tribunálu, projednávajícího causu Páral. Předseda soudu L. Peška, soudci Pavel Nosek a Karel Jedlička. Mluvčí za stranu žalující Jiří Fidra, obhájce Egon Čierny, Předvedení svědci - jeden člen sfk Trifid a Martin Hlaváč, ubohá troska občana obce scifistické, zcela duševně nalomená četbou Párala. Organizátoři akce i čtenáři mi snad prominou, že nebudu tuto část popisovat podrobněji - nedá o to prostě popsat. Chvílemi už bylo vyloženě fyzickým utrpením se smát, už to prostě nešlo. Za tuto vskutku vyvedenou zábavu pak patří dík především předsedovi soudu Láďovi Peškovi a jeho naprosto nezúčastněnému výrazu, ať se už před soudem dělo cokoli. To se prosté pozná profesorský talent. Rovněž Martin Hlaváč zasluhuje úctu za své neutuchající projevy duševního úpadku způsobeného Páralem. Prostě senzace.

       Uměleckým vrcholem večera se pak stala premiéra opery Sexmise v nastudování souboru pod uměleckým vedením Jardy Olši. Ze sólistů opery je třeba vyzvednout jmenovitě Petra Samohejla s jeho dnes již nezapomenutelnou árií „Už je ti teplo, děvenko? „, bravurně zvládnutou v pasáži rozmrazování zmrazených. K opeře samotné třeba podotknout, že režisér a umělecký vedoucí souboru pojal známé téma novým, neotřelým způsobem. Klasickou tematiku přizpůsobil situaci a moderní doba a zmrazené muže nahradil zmrazenými slečnami (sfk Slaný). V etapě rozmrazování pak mohl režisér v plné šíři využít potenciálu sólisty Samohejla a jeho již citované árie. bobry výkon podal i sbor předvádějící roztávání dívek dnes již známou písní „Kap, kap, kap“. Za zmínku stojí rovněž postava „muže s velkým (a širokým) M“, ztvárněná K. Jedličkou. Školním příkladem dokonalého herectví byla jeho tenorová árie „Vždyť jsem funkcionář!“ V okamžiku, kdy jej sličné dívky povalily na zem, odebraly brýle a.....

       V pozdních hodinách noci ze soboty na neděli se veškeří účastnicí akce směstnali ve dvoulůžkovém pokoji, kde se v atmosféře živočišného tepla seznámili s prvním výtiskem „superfanzinu“ Ikarie XB1, editovaným J. Olšou. Tento fanzin má podle editorova plánu vycházet 10 x do roka (sic. - pozn. red. interkomu) v rozsahu asi 120 stran normovaného strojopisu.

       Nedělní ráno bylo ve znamení uplynulých dní a významu semináře. Pagí hovořil o účelech a o tom, jak dalece byly splněny plánované úkoly. Za hlavní chybu semináře považoval fakt, že nepřijel ani jeden profesionál, ne snad spisovatel, ale profesionál časopisecký, nějaký redaktor, Pagi pravil, že to všichni pořád děláme na koleně a potřebujeme někoho povolaného, kdo by nám poradil /ale ne moc, aby nás to nepřestalo bavit - pozn. autora, tj. Starknesta ze SR).

       Na otázku, zda podobné semináře budou i příští rok, odpověděl Pagi, že podle jeho názoru němu smysl seminář opakovat, pokud by měl mít stejný obsah, jako ten letošní. Pro eventuální příští sezení by bylo třeba zajistit fundovanou přednášku na téma právnických náležitostí, grafické úpravy a sehnat profíka, který by pohovořil o úrovni příspěvků do fanzinů, zhodnotil by styl práce v oblasti dokumentaristiky , čili: měli bychom vyslechnout něčí názor a pak si to udělat po svém.