Všechna práva © Interkom 1984 - 1986

       Využijte toho, že jste dva a zkuste si své dialogy zdramatizovat. Až uslyšíte, co jste napsali, zapochybujete jistě nad duševním zdravím svých postav.

       Vaše dílko může sloužit jako školní ukázka literárního jevu zvaného „idiot plot“, kdy se postavy chovají /a musí chovat/ jako idioti, aby příběh skončil podle představ autora. Zejména váš hlavní hrdina je idiot zcela určitě. Usuzuji tak z toho, že s vážnou tváří hodnotí svou povídku, pojednávající o chystané invazi zelených mužíků na Zemi, jako originální. Idioti jsou ovšem i skuteční mimozemšťané, které povídka vyděsí, už to je při jejich znalosti lidí podezřelé, když pak hrdinovi vyhrožují a potom co svůj příběh rozkecá, ho i unesou, je jejich diagnóza jasná. Opravdu idiot plot.

       Ve vaší povídce bohužel nenacházím nic, co bych již neobjevil a v „Cestách pana Broučka“ nevyužil, letos je tomu právě sto let, S. Čech. Ani podrobné vysvětlení časové smyčky na závěr, ostatně každému čtenáři již zhruba dvě stránky jasné, nemůže zlepšit celkový špatný dojem. Nic, co by mohlo čtenáře zaujmout, není ani v popisu reality doby třicetileté války, kam se hrdina na čas dostane.

       Naopak je nepochybné, že pokud by se choval, jak popisujete, těžko by se kdy vrátil živý. Vyvstávají tedy dvě otázky:

       l. proč něco takového psát

       2. proč něco takového číst.

       * Hlasitá četba vlastního textu leccos napoví i autorům Jednotlivcům.

       Aby mohl člověk začít psát SF povídky, musí je nejprve několik let číst. Jenom tak zabrání objevování objeveného a vysvětlování všeobecně známého. Je nutné znát panující autorské licence, konvence, literární dohody mezi autory a čtenáři /obecně úroveň Čtenářského vědomí/. Povídky opravdových mistrů, ovšem příliš neztrácejí, ani když se konvence v průběhu času změní.

       Říká se, že už nelze objevit nové téma, i kdyby to byla pravda, nevadí. Na každou věc lze nahlédnout z tolika stran, že množství smysluplných variací je nevyčerpatelné.

       Autoři, a zejména začínající autoři, by si ale neměli plést své role se čtenářem. Ten není povinen hodinu dumat v čem je novota a překvapivost povídky, musí se praštit do čela a výkřikem: „Že mě to nenapadlo!“

       Přes dílčí výhrady doufáme v další spolupráci, na vaše příspěvky se těší