Interkom: Čtenář na Parconu

Ano, dopadlo to solidně. Vyskytly se veliké obavy, jak to „bude letos vypadat s literaturou na Parconu. Toto vyvrcholení scifistické sezóny je totiž nejen setkání skalních fanoušků žánru, přednášek, filmů, oslava nové se rodících Čapkoasimovů, a pláče SF grafomanů, ale navíc i jedna z mála příležitostí roku k sehnaní chybějících knih dle Superseznamu či k obstarání si nějakého toho čtiva na pár příštích týdnů vůbec.

Poté, co pardubický establishment vyhnal, z jakési, na konci dvacátého století stupidně malicherné příčiny, čs. fandom za brány svého krásného města, nevypadala situace nijak růžově. Dlouho bylo na vážkách, zda se vůbec celostátní sraz fanů bude konat. Naštěstí se - takřka v hodině dvanácté - ujmuli organizace pražští aktivisté pod vedením superfana Zdenka Rampase. Zvládli toho dost, ale nebylo už v jejich silách při jednodenním nabitém programu zajistit oblíbenou a tradiční dražbu knih. Marně vyzýval Zdeněk některé pražské kluby k nedělnímu uspořádání této akce.

Hned při prezenci juknul na čtenáře svou ,emerickou' obálkou perfektní Kočas. Třicet a jedna čtvrt strana výtečného čtiva. S jedinou vadou - vášnivý čtenář zhltne Kočas za slabou hodinku. Přihlédne-li však k faktu, že roční produkce gigantické MF vystačí scifistovi sotva na dva týdny...

Ha minivýstavě kreseb Kaji Saudka čekalo další příjemné překvapení. Vedle tiše sedícího Pavla K. obrovské množství českých comics. Pavel N. Je vůbec zajímavý Člověk. Tichý, klidný, nenápadný. Vždy jednou za čas se vynoří ze své jeskyně na denní světlo, nehlučně odvede obrovský kus nezištné práce a opět mizí kamsi ke krápníkům. A mimochodem - bez něj by Kočas také vypadal jinak. Hůře.

Laureát letošní Ceny čs. fandomu za zásluhy, RNDr. Zdeněk Rampas, sice institucí není, ale měl by jí být. Zorganizoval přímý prodej asi stovky Neffů /"Všechno je jinak“ - Albatros/ v značném předstihu před knižním maloobchodem. Během dvaceti minut byly všechny výtisky pryč. No a Veverkův R.U.R. přitáhl svůj knižní fond. Také za původní cenu. Tituly v podstatě málo vyhledávané, ale i po nich se zaprášilo.

Zbývají soukromníci. Ráno se uhnízdili v bezpečné blízkosti bufetu, ale postupně je okolnosti vytlačily na balkon sálu k přátelům z Polska, jejichž nabídka by si zasloužila samostatný článek. Podle mého odhadu, přinesl pár knih na výměnu či prodej každý devátý účastník Parconu a někteří přinesli dokonce celou tašku. Zcela bezkonkurenčním se však stal zanícený sběratel Pavel M. se svými dvěma, knihami nabitými, kufry.

Knih tedy bylo dost. Dlouholetí sběratelé si sice posteskli, že z jejich chyběnek čítajících padesát až sto knih, se nedalo sehnat nic, ale to je setrvalý stav. Pár hledaných titulů se sehnat dalo.

Nezbytná je i poznámka o cenách. Díky absenci dražebního šílenství se i na Parconu začínají usazovat na rozumné výši. Pravda, na jaře v ÚKDŽ se „Labyrintu“ za tři sta každý smál a zde se za tu cenu prodal, Asimův „Koniec věčnosti“ je stále za dvě stě, ale lepší časy se již rýsují. Například „Vo vesmíre niekto vraždí“ byla sice k maní za 250,- či dokonce za 300,- ale já ji koupil za osmdesát, tj. za stejnou cenu, na které jsem to v Chomutově vzdal. Peteckeho „Nulová pásma“ byla za padesát a „Kolíbku“ za 65,- už nikdo nechtěl. Takhle by se dalo pokračovat do nekonečna. Není třeba. Už jen jedno shrnutí: Knihy, které na předešlých Parconech aspirovali na „první psychickou hranici“, tj. na cenu jednoho sta korun, se začínají prodávat pod padesát. Což je dobře.