Interkom: Tatranské střípky

Pevně věřím, že oficiálního zhodnocení Tatraconu '87 se ujme někdo erudovanější než já - vyjukaný začátečník, teprve se orientující v akcích čs. Fandomu. Už se těším, jak si v některém rozšířenějším fanzinu přečtu brilantní resumé všech události v náležité časové posloupnosti, a vyzdvižením kladů i záporů jednotlivých akcí, včetně jejich podrobného popisu a zhodnoceni přínosu jednotlivců i klubů, jakož i krásného prostředí pro zdar conu. Na to se tedy těším jako čtenář, A jako amatérský statistik, hloubavec se už už třesu na fundovaný rozbor všech veličin, které se dají matematicky vyjádřit - počet účastníků, jejich národnostní, věkové, pohlavní, náboženské a jiné složení; stejně jaké záznam ostatních jevů, hodných zpracováni.

Tolik o nedaleké budoucnosti. Žhavá přítomnost jest však takováto: Poté. co se jediný doopravdy celorepublikový informační materiál se skutečnou informační hodnotou dostal do redakčně-tiskárenského skluzu, využili teto chvilkové /několikaměsíční/ slabosti tvrdí jedinci našeho společenství a uchopili jeho osud do svých rukou. Jmenovat je nemusím - známe je všichni! Jsou to šedá eminence ZRS /tzv. génius nenápadnosti/, grafik F. a diktátorský Ferda M. A to se ještě nezmiňuji o panu Čiernem, který zatím vyčkává. Zkuste mu dáti příležitost a udělá nám z Interkomu týdeník!

Tento rozvláčnější úvod byl nutný pro pochopení následujícího: V neděli ráno mi s cynickým úsměvem přikázal militantně naladěný Ferda M. /jehož pravé jméno neuvádím z čistě soukromých důvodů - nám rodinu/, abych do nejbližší schůzky KK vyhotovil několik sloupců pro Interkom, nebo.

Sedím ve spoji na Prahu a třesu se přemyšlením, jak by se as vedlo mým nebohým dětem - sirotám, nesplní-li jejich ubohý otec rozkaz Ferdy a nevypotí-li do zítřejšího večera několik postřehů z Tatraconu:

Pozvánka na Tatracon 1987 slibovala „chodníkové značenie“ a nelhala. Ba co víc, byla přespříliš skromná. Žádné zakřiknuté šipečky či v koutcích se krčící provizorní malůvky, ale obrovské bílé Šlépěje, jež bezpečně provedly utrmáceného poutníka neznámým městem od nádraží ke klubu Castor.

O jejich původu se vedou spory. Pomlouvači sice tvrdí, že kresbami pravé bosé nohy podle šablony latexem zamořil město kdysi dávno pod rouškou tmy jistý Miroslav B., ale to jsou pomluvy. Velikost oné bosé šlépěje je značná /kdyby jejich původce nosil boty, musil by obouvat velikost stodvaadevadesát/ a z tohoto faktu vycházeli tvůrci seriozních hypotéz, i když se jejich názory pochopitelně různí. Šlépějím je přisuzována široka škála vzniku. Od emzáků přes spišské bosorky až k sněžnému muži.

Miro, Veverka mluvil česky.

Nevím, jak velký je osobní podíl Miroslava Butory na uspořádání a organizaci Tatraconu. Je však předsedou sfk ve Spišské Nové Vsi a na pozvánkách je také uvedeno jeho jméno, takže koneckonců na první pohled jemu náleží odpovědnost a on si zodpoví, co spáchal. Byl jsem na něj právem zvědavý.

Miro je sympaťák. A kliďas. S božským nadhledem řešil všemožné zádrhely kolem ubytování. Totiž: Správce rekreační oblasti Čingov závazně rezervoval x-tý počet ubytovacích míst a odjel na dovolenou. Jeho nástupce pak s klidem obchodníka n-tý počet těchto míst pronajal zahraničním turistům a zbytek pro jistotu zpřeházel tak, že by se v tom ani analytik nevyznal. Navíc se nezodpovědní fanové družili dle sympatií, nikoli podle ubytovacího rozpisu. To je v pořádku, ale proč se o tom nezmínit organizátorům? No nevadí, Miro zařídil vše potřebné k všeobecné spokojenosti.

I jinak se Miro pohyboval tiše a nenápadně /kromě dražby - zde si položil před sebe na stůl štůsek bankovek a co si umanul, to dostal/ po celý den, ovšem právě tak si představuji ideálního organizátora. Vše je dopředu připraveno tak, aby žádný zádrhel nemohl vlastně ani vzniknout a případné maličkosti řeší na jemný pokyn šéfa sehraný tým.

Dýza

Škoda jen, že pro těch několik málo zbloudilců, kteří se odmítali mačkat spolu s dalšími stopadesáti jedinci v jedné klubovně, nebo se na moderní muziku cítili příliš konzervativní, se nenašla jedna prázdná místnůstka, kde by si mohli v klidu povídat. Třeba o sci-fi.

Veverka mluvil slovensky - tiskoviny

Mimo balíku letošního Kočasu a jednoho almanachu /o němž jinde a jinak/ se v Tatrách objevilo pár kousků Solária Times. Pro perfektní obsah a hlavně grafické vyhotovení by se mělo stát vlastnictvím každého sběratele. Nestane. Je jich málo.

Klubové bylo odpoledne páteční.

1. Výtečný nápad nahrát na video hrst scének, vybrat pár soutěžících a říci jim: Zhlédni a urči název sf knihy, Nápad měl Castor, více než polovinu uhodl málokdo, velmi dobře se však bavili všichni.

Kluci, odpustím vám záměnu Horymíra s Mojmírem, neodpustím celkovou neodpustím celkovou neoriginálnost a rozvláčnost o to smutnější pro, ve vaší prácí přítomný, přehršel výtečných gegů.

3. Klub Julese Vernea je natolik agilní, že práci svých členů prosadí kdekoliv a za jakýchkoliv podmínek. A Václav Vlk za přečtení /zde za poslech - neboť povídky byly pouštěny z pásku/ stojí.

5. Přednáška o historií a vývoji superhrdiny v comics doprovázená diapozitivy byla báječným vyvrcholením odpoledne. Myslím, že by kluby měly V. Veverku s tímto pořadem zvát na každou vetší akci.

Veverka mluvil česky - ikarie

videli jsem 1/3 Jediho.

Už přes rok se trmácím po všech koutech republiky v marné naději, že snad někde ze stopadesáté řady či stojíc skromně v koutku shlédnu třetí pokračování Hvězdných válek. Dosud marně.

V sobotu se měla konat pěší túra do Slovenského ráje /Zelená roklina. Kyseľ/. Protože si myslím - na rozdíl od 80% účastníků Tatraconu - že pohyb škodí, zůstal jsem na Čingově. Hned poté, co kolona výletníků zmizela z dohledu, se roznesla zpráva, že v klubovně je prý jakýsi videopořad pro děti:

Hvězdné války III.! Společně s hrstkou dalších jsem poklusem dorazil na místo a hle: Dveře zavřeny. Tedy zavřeny po silném a dlouhém bušení se pootevřely, objevila se obrýlená hlava postaršího člověka, kterýžto s úsměvem potvrdil správu o promítání filmu „Návrat Jediho“ a s tvrzením, že jde o pořad pouze pro děti, nám dveře opět před nosem zamkl.

Zklamaní fanové odtáhli. Jen trojice nejvytrvalejších videomanů zůstala na místě, nevěřícně zírajíc na uzamčený vstup. Netrvalo dlouho a zahájili protiakci. První pokus - vyšplhat se k oknům - skončil neúspěšně pro pečlivě zatažené záclony.

Další pokusy byly podniknuty individuálně. Pokus o podplácení. Neúspěšný. Padesát bylo málo. Další jedinec začal shánět holení v naději, že shodí-li celoživotní plnovous, bude uznán za desetiletého caparta a poté vpuštěn. Naštěstí mi to rozmluvili. Nu a poslední z trojice - drobný útlý hoch - nervově nevydržel a rozplakal se.

Nepomohly slzy a prosby, pomůže vydírání, řekli si ti tři a spojili se dohromady. To by bylo, aby spojené síly Prahy a Chomutova se nedokázaly vecpat dovnitř! Zvláště, když krabice s pojistkami jsou umístěny na čhodbě. Pravda ten človíček vevnitř byl schopen dokončit promítání i pomocí devítivoltových baterií, ale hromadnému nátlaku, prosbám, vydíráni a hlavně mému pokřiku: „Počkej Egone, Já tě pomluvím!“ /což nyní se škodolibou radostí činím/ stejně neodolal. Vpustil nás. Po hodině.

Vevnitř seděl on, jeho žena, jeho dvě děti, ještě jedno dítě /jak jinak, vždyť to byl pořad pro děti!/ a pan Žarnay se svým přítelem, kteří za nic nemohou a kterým také nic nevyčítám.

Zaplaťpánbůh za to. Ale stejně, pro všechny ostatní kolegy šediváky, kteří se nedostali dovnitř, mám připravenou adresu pána, který vás s úsměvem zahnal pryč. Navíc přidám i přesný náčrt přístupových cest k jeho bydlišti na Praze 4. Náklady na MHD hradím.

Každý con zdobí účast profesionála. Jsem rád, že jsem viděl spisovatele Jozefa Žarnaye na vlastní oči. Pan Žarnay měl takovou malou přednášku o edičních plánech slovenských nakladatelstvích na následující léta.

Hned na začátek mne J. Žarnay rozesmál. Řekl velmi krásnou věc, kterou se zde v nepřesném překladu pokusím reprodukovat: „Oni si totiž na mé dopisy /o sf/ u nakladatelů nejenom zvykli, ale v poslední době na ně začali i odpovídat. „Bohužel to bylo to poslední“ čemu se člověk mohl zasmát. Stručně řečeno, naděje na dobré sf knihy ve slovenštině na roky 88, 89 je natolik mizivá, že vám snad ani nebudu kazit poslední měsíc léta.

Neboli Výbor Knižní Sebeobrany. To je střípek, který přímo navazuje na předocházející věc. Zaslechl jsem jak jakýsi pražský radikál nabádá šéfa Ady k sestavení protestního dopisu na zářiové projekci hromadně podepsaného a odeslaného Východoslovenskému nakladatelství. Protestovat by se mělo proti vydání trilogie bratří Strugackých. Z prostého důvodu - dva díly jíž vyšly česky knižně a díl třetí je také dostupný /Sovětská lit. 85/12./ Proč by se tedy na východním Slovensku nemohlo vydat jiné dílo Strugackých, ve slovenštině nebo češtině dosud nedostupné? Nebo dílo jiného sovětského autora?

Tomáš Jirkovský obcházel různé lídi s návrhem, že je na čase, vydávat skrze fandom vedle fanzinů i celé knihy. Překlady pochopitelně. Pesimisté sice krčí rameny a /víceméně oprávněně/ poukazují na fakt, že TJ již dělá věci dvě, které stejně nestíhá a navíc ho co nevidět pohltí zelená díra, jenže.

česky a slovensky. Na střídačku. Jak s kým. Ta slovenština nebyla dokonala. Rvalo mi to uši. Jako nezkušený nováček a navíc povaha citlivá a nesmělá jsem si nedovolil tuto skutečnost super fanovi vytknout. Učinil tak, za nás všechny trpící, Egon. Vláďa to sice zdůvodnil tezí, že brzy založí federální manželství a musí se doma domluvit, ale já tomu nevěřím.

Mám nejasné tušení, že poté, co VV založil v Praze několik sf klubů, jichž je zároveň předsedou, se k podobnému kroku chystá i na Slovensku. Copak, to by ještě nevadilo, Slováci jsou kluci zdatní a odolní, ale při odjezdu z Čingova si Vláďa pobrukoval několik frází v severočínštině. Mám tedy nejasné tušení.

Proč by taky nebyl. A právě proto, že se Tatracon koná pravidelně a dá se s ním počítat, měl by také býti místem prohlubující se spolupráce a kooperace mezi kluby. Zvláště mezi těmi, kteří k sobě na návštěvu jedou přes celou republiku. Čtyři klubové pořady a hrstka Ikárií se mi prostě, možná neskromně, zdá málo.

Jeden námět bych měl. Střílím-li si na předcházejících třech stranách z Veverkovy federální rozpolcenosti, je to na úkor Vláďi, nikoliv jazyka! Co bychom si tu také bez slovenských vydavatelství počali! Různé cizí jazyky ovládá perfektně jen málokdo a dobrých sf knih vychází v češtině neuvěřitelně mizivé množství. Nemohly by tedy slovenské kluby na Tatraconu /zvláště ty, které nemají větší publikační možnosti/ své práce - ať už původní či překlady - nabízet zástupcům klubů Českých? /A naopak!/ Nebo je snad mezi námi někdo, kdo by odmítal přečíst si čas od času slovenský text ve Villoidu?

Ač sám šedivák, začínám se děsiti okamžiku, kdy nám všechny sf convention splynou v jeden nepřetržitý videocon. A onen okamžik je až neuvěřitelně blízko!

Ale ne, video je správná věc. Na naše malý, chudý česky poměry věcička stále nová neokoukaná. Snad právě to značná část českých fanů strávila pobyt Tatrách zíráním na obrazovku. A to i přes to že klasická ryzí sci-fi díla rozhodně nepřevládala.

Dokonce jako oddechovka byl /po všeobecném souhlasu/ zařazen k promítání krvák Ninja III. Ke všemu nedabovaný. V tomto filmu toho sice herci mnohé nenamluvili a trocha dialogů pohotově přeložil Vládimír Veverka /ako zvyčmjně - střídavě česky, střídavě slovensky/, ale o to více tam bylo mrtvých. Devětačtyřicet. A všem se to kupodivu líbilo a pechvalovali si. Zajímavý úkaz na sf conu, že?

Po skončení knižní burzy nebyla vyzdvihnuta kniha „Jasnovidcem proti své vůli“. Zapomětlivý majitel, který neodevzdal ani kus papíru se svým jménem se prosí, aby se o ní přihlásil prostřednictvím Interkomu. A to do října. Potom bude kniha předána jako cena vítězi letošní soutěže o nejlepší klub, jehož garantem je sfk Julese Vernea.

Knihy vybral, burzu a dražbu organizoval, vyvolával a konečně peníze vyplácel Vladimír Veverka. Knížek se vybralo něco přes tři sta, dražilo se jich asi šedesát /opět po výběru VV/ z nich se nevydražily pouhé čtyři. Ovšem na druhé straně: Bodejť by se nevydražilo, když se z protilehlých rohů překřikovali Miro /s balíčkem bankovek před sebou/ a bratislavčané, vybavení šeky sporožira. A mezi tím vším Dražební Minja, alias Honza Pavlík, kterému - jde-li o knihy, je všechno absolutně jedno!

A právě co se týká Jána Pavlíka, mám k vám, drazí kolegové, prosbu. Nepřihazujte proti němu! Tomuto šílenci chybí sotva stovka knih a při jejich získání je schopen jít do tisíců! Přeci nebudeme my, svorný čs. fandom, tohoto hodného chlapce /autora, překladatele, odborného poradce std./ ruinovat... Pár překrásných historek o tom, jak Pavlík vydražil na tom či onom Parconu tu nebo tamtu knihu za pět set, nám přeci už stačí!

A ceny? Různé. Všeobecně si dovolím tvrdit, že se potvrdil trend nastoupený jarní burzou v UKDŽ /R.U.R./ k postupnému snižování cenové hladiny na přijatelnou úroveň. Tak například „Koniec večnosti“ /u šmelinářů dvoustovkový/ se prodal za sto třicet jedna, respektive sto dvacet korun. Pár dalších cen:

a podobně. Ano i na Tatraconu došlo k několika cenovým výstřednostem /za Simaka 200!/, ale ty nebyly dominantní. S rostoucím počtem kňižních burz se asi smrsknou na miminům. /Zájemce s podrobnější informace o cenách odkazuji na aukční lístek vypracovaný sf kroužkem Winston./

Co se na TATRACONU '87 říkalo šeptem !!!

Vláďa Veverka se má prý v říjnu letošního roku (přesný termín se nepodařilo vyzvědět) konečně oženit. Jeho nastávající je členkou SFK KPVPVP Bánská Bystrica a chová prý také perského chrta (fenu Beatrix), takže se vlastně jedná o svatbu dvojnásobnou!!!