Všechna práva © Interkom 1984 - 1988

Paradoxní článek Evy Hauserové „Má střetnutí s Neubauerem“ /Interkom V/88/ mě kolosálně nadchl a neméně pyramidálně dožral. Přátelé, setkali jsme se zde se zjevným pokusem o manipulaci lidského vědomí! Pozor na E.H.!

       Ale co ji kladu za vinu: E. H. staví obratné, ale obdivuhodně z prstu vycucané protiklady. Učiním nyní pokus a přeložím část Evina článku takto: „Zavilí docenti dotyčnou E. H. nutili, aby pošlapala své křehké já, dychtící po přímém zření podstat, a věnovala se v rámci své Vědecké aspirantury mrzkým fyzikálním a chemickým měřením. Potom se však vše obrátilo v dobré: přišel hodný docent Neubauer, vyprávěl Evě o nádherných ptácích a skvostných lasturách a přivedl ji k pravému poznáni, majícímu se k pustému mechanicismu zavilých docentů jako Koh-i-noor k husí fekálii.“ Všimli jste si, jak ošklivě jsem popsal to, co v Evině podání vyznělo tak hezky? Inu, já se, se svými snahami manipulovat masy aspoň neskrývám.

       Ale vážně: Eva nechala vědy asi proto, že jmenovaná činnost je především hrou, tedy v základě mužskou záležitostí, a že se v ní více montuje, opravuje, drátuje a letuje, než filozofuje. Nehledal bych v tom nic jiného. Někdo má rád vdolky, jiný zas holky nebo jak je to.

       Eva mně vlastně předžvýkala to, čím bych se v původním Neubauerově textu /Střetnutí paradigmat v současné biologii/ těžko prokousával, a jsem jí za to vděčen. Nicméně /a přirozeně/ nedokázala přiblížit myšlenkově patrně velmi bohatý Neubauerův text bez značné újmy na věci. /Já to nečetl/ Páv prý nemá podle E.H. peří krásné jen z hokynářských důvodů“, tedy aby obludil samičku. Je v tom arciť cosi vyššího, snaha jevit se, existovat až na půdu /nebo až běda?/ Totéž pak je účelem např. ztepilé lastury měkkýše. Ale co třeba veš, žížala, či jiní zemští červi, Evo? Také jeví svou krásu pro větší slávu Stvoření? Řekl bych, že se koukají spíš zašít, než se jevit a za každou cenu na sebe upozornit. O tom, zda se jeví právě zašíváním, by se teprve muselo diskutovat. Inu, zdá se mi, že tu došlo k argumentaci typu „přání otcem myšlenky“ a na živou přírodu se roubují čistě lidské kategorie, „jen aby to pasovalo“.

       Neubauerova myšlenka, že hlavním atributem tvorstva je snaha jevit se, je určitě krásná, obrazná a plodná. Měl jsem však odjakživa určitou averzi ke zvyku filozofů redukovat vše na jednu elegantní a působivou formuli, k čemuž zřejmě došlo i v tomto případě. A co víc: neméně proti srsti je mi další zlozvyk myslitelů, totiž snaha redukovat svět na formuli pokud možno spasitelskou, prozařující a obrodnou, podle Evy pak přímo „proteplující“. Proč by, k čertu, měl být svět proteplemý, ptám se bez postranních myšlenek a považuji to za úhelný kámen této polemiky.

       Odpusťte, že se vnucuji, ale onehdy jsem do VTM napsal blbý, leč upřímný fejeton o tom, že na pochopení dějů v živé přírodě dosud nikdo nemá. Procesy v ní probíhající se jak v rozměrech, tak v případných „záměrech“ natolik vymykají naším měřítkům a schopnosti „prožitku“, že je bude sotva kdy možno svázat nějakou univerzální formulí. Na tomto sprostém agnosticismu dosud trvám.

       Závěrem bych chtěl Evě pogratulovat k tomu, že ji myšlenky Z. Neubauera pomohly zdárně překlenout tristní zážitky s „jevícími se“ klepnami ze zaměstnání a popřát jí mnoho zdraví.

       Ale teď opravdu: Evin článek je zkratka přesně to, co mi dosud ve fanzinech scházelo. Protože provokuje. Protože mluví o něčem velmi důležitém. Kéž bychom se brzy dočkali dalších podobných parádně paradoxních parafrází na paradigmata /či naopak/!