Všechna práva © Interkom 1984 - 1988

V Leonardu 6/87, v zamyšlení „Science - fiction - únik z reality“ (hle, otázka, která může být i odpovědi!), mě zaujal výrok „mladého spisovatele“, že v našich podmínkách je přínos sci-fi prakticky nulový“. S tím musím bohužel souhlasit, pokud myslel (a to jistě ano) jen to, co u nás vychází. Nicméně přesto mi v hlavě haraší dvě otázky: Uvědomuje si onen mladý autor, že u spojitých nádob je výška hladiny v každém rameni stejná? Formuloval by svůj názor na naši fantastiku stejně rezolutně i v případě, kdyby v čele našeho Svazu spisovatelů /nebo, řekněme, v čele nakladatelství, kam právě donesl rukopis/ stál zažraný scifista?

       Ve Villoidu 3/87 mě nadchla výzva Ondřeje Neffa k probuzení naší laické kritiky (lze-li to tak nazvat), tím spíš, že vyšla od zástupce spisovatelů. Ano, v době, kdy je výběr sci-fi u nás tak malý, že se prodá prakticky všechno, stává se pro autory kritika ve fanzinech (arci toliko nevymiškovaná) v podstatě jedinou nezkreslenou zpětnou vazbou. A zároveň i svým způsobem (opět jedinou) možností prezentace našeho čtenářského gusta... Kritika je věc důvěry.

       Kritika musí odrážet pohyb, nikoli postoj. Autor, kterého nikdo nekritizuje, je „mrtvý“. Moc kladná kritika většinou smrdí. Atd., atd.