Všechna práva © Interkom 1984 - 1988

Když svého času nakladatelství Směna vydalo antologii 10 x SCI-FI, zdálo se, že už nemůže dosáhnout vyšší kvality. Mýlil jsem se. Besterův ZNIČENÝ MUŽ posunul laťku ještě výš. Náhodou? Záměrně? navázalo na předcházející svazek edice - Dickův Temný obraz. Není asi tak úplně náhoda, že se u nás poslední dobou začíná prodávat sci-fi povrchně říznutá do krimi /větší šance při prodeji?/. Čtenáři detektivek zřejmě skřípají zuby, ale fandom /nebo jeho určitá část/ je nadšen. V obou jmenovaných případech jde o skvosty psychologické sci-fi, paralelní díla určitého užšího směru. Dickova kniha je jako detektivka přece jen konvenčnější /to nemyslím pejorativně/. Bester rozvinul děj na bázi „inverted story“ tj. čtenář od začátku ví, kdo je vrah. Nemám tohle „vrah je zahradník“ příliš rád, ale proti gustu žádný dišputát. Koneckonců v téhle knize na tom příliš nesejde. Od 14. kapitoly se děj rozvíjí na novém základě; tradiční detektivní prostředky jsou ve slepé uličce, o odhalení pachatele rozhodne jen a jen telepatie. Byl jsem nadšen tím, jak autor zobrazil realitu telepatické společnosti, její zvyklosti, tabu a předsudky a zároveň jí využil v textu ke kaligrafickým rozevlátým formálním blbůstkám typu křížených „polylogů“ esperů nebo v závěrečném telepatickém souboji Powella s Reichem. Jediné, co mi vadí, je ten mírně přislazený závěr, ale to už je asi vrozená vada americké literatury. Takže, Směno, jen tak dál.