Všechna práva © Interkom 1984 - 1988

Ve světové literatuře 2/88 na str. 225-231 byl otištěn článek P. Pavlovského Fantastika a sci-fi z hlediska genologie. První dojem z tohoto článku byla vivisekce. Už dlouho jsem neviděl s takovou arogancí řezat do něčeho tak živého.

       Nejsa literární vědec, nehodlám polemizovat s předmětem článku, tj. o pojmu fantastiky coby superžánru, rozdělení na žánr formový a obsahový a vztahem fantastiky a SF coby námětového žánru. Mám ale pocit, že v tomto směru se autor snaží prodávat Eskymákům ledničky. Co mně však nemůže nechat klidným, jsou jeho závěry. Aby bylo hned jasno: v něčem souhlasím, některé teze považuji za chybné a jiné svědčí o naprosté odtrženosti autora od toho, co kritizuje.

       Především souhlasím s tím, že chápáni pojmu fantastické je intersubjektivní, ale nemohu souhlasit se z toho vyplývajícím závěrem, že tím pádem jsou fantastická uvedená díla: Epos o Gilgamešovi, Odyssea, Hobbit, Starý a Nový zákon, díla Shakespearova, Kafkova a G. Garcii Marqueze. Tento postoj je mírně řečeno diskutabilní. Pavlovský zde připomíná hrdinu známého Kornbluthova výroku: „Někteří milovnici SF se v tom, jak chtějí rozšiřovat její prostor, podobají Hitlerovi. Když například najdou v satiře ze 16. století nějaký neurčitě spekulativní motiv, prohlásí ho za Utištěnou a utlačovanou menšinu, vyhlásí anšlus a připojí satiru ke sci-fi.“ Zde to Pavlovský provedl o řád výš - nejradši by k fantastice anektoval mainstream. Od takových milovníků a teoretiků ať nás ochraňují všichni svatí! Musíme přece odlišovat fantastiku od deformace, směřující k posílení uměleckého vyzněni díla. Kvůli prvkům latinskoamerický& lidových mýtů v díle G. Garcii Marqueze jej ještě nebudeme nutit vstoupit do fantastiky. Jestliže jeho knihy bereme jako celek ve vztahu k okolí, tak jsou jakékoliv, jen ne fantastické. Podle této logiky by zřejmě jediným nefantastickým literárním dílem byla Statistická ročenka /a ani za tu bych nedal ruku do ohně/.

       Potom tu máme otázku nezařazeni některých našich autorů do fantastiky. „Salon odmítnutých“ reprezentují např. Nezval, Wolker, Němcová, Erben, Mácha, V+W. Zásadní chybou však je, že se při tom Pavlovský odvolává na Superseznam. Zřejmě přehlédl, že Superseznam je zaměřený na sci-fi a že třeba Strakonického dudáka na něj zařadit nelze, ač pro něj Pavlovský vytvořil žánr „pop music a magie“. A hodit do Superseznámu Wolkera kvůli Pohádce o milionáři, který ukradl Slunce je přece jen extremismu. Moje námitka je stejná, jako u předchozího, odstavce. Abych byl objektivní, musím přiznat, že zařazeni některých titulu na superseznam je velice diskutabilní.

       Podle mého názoru je to způsobeno tím, že fandom zanedbal otázku teoretiků ve svém středu. Byl vytvořen prostor pro čtenáře, psance, vydavatele fanzinů - ale ne pro teoretiky! To dalo možnost k vytvořeni bumerangového efektu, čehož je Pavlovského článek krásnou ukázkou.

       Čím však Pavlovský nasazuje svému článku korunu je věta, která si zaslouží být ocitována: „Domnívám se, že příčinou současného pojmového zmatku v oblasti fantastiky je jistá neblahá kombinace izolacionizmu a komplexu méněcennosti.“ Myslím, že fandom má dost sil, aby dal na tuto větu odpovídající odpověď. Lze jen doufat, že na Parconu na řešení této otázky zbude čas!