Všechna práva © Interkom 1984 - 1988

Ze sociologického hlediska je možná zajímavé, že československý fandom je tvořen převážně muži. Přemýšleli jste někdy o tom, proč se mezi námi všelijaké ty Evy, Radky či Hany vyskytují jen poskrovnu? Že by zde byl příčinou jejich všeobecně nepříliš velký zájem o techniku? Nebo se projevoval typicky ženský smysl pro věci praktické? Či snad jsou naše paní a dívky mnohem méně emancipované než si sami myslíme a raději vysedávají doma, než by se samy odvážily vyjít do společnosti cizích mládenců či mužů? Pokusím se tedy v následujících řádcích vylíčit jeden, pro nás možná netypický, životní příběh. Příběh americké fanynky Charlotty Proctor (nebo Proctorové, chcete-li).

       Charlotta žije v Birminghamu. Nenechte se zmýlit svými zeměpisnými znalostmi. Kromě Birminghamu britského existuje rovněž i Birmingham americký ve státě Alabama. A právě sem se v roce 1961 z Arkansasu přistěhovala Charlotta Proctor.

       Své první setkání se sci-fi popisuje Charlotta takto: „V dětství jsem byla dosti uzavřená a osamělá. Hodně jsem četla a jednou jsem zcela náhodou v knihovně narazila na knihu Edgara Ricea Burroughse Tarzan z rodu opů. Ta kniha mne uchvátila. Začala jsem v knihovnách vyhledávat podobné knihy a zakrátko jsem zcela propadla tomuto zvláštnímu neskutečnému světu plnému robotů, kosmonautů, cizích planet či mimozemšťanů. Ale na Tarzana, na svoji první Sci-fi knížku, jsem nezapomněla ani po letech, stejně jako člověk nikdy nezapomene na svoji první lásku.“

       Tehdy bylo již fandomové hnutí v USA v plném rozmachu, a tak i Charlotta brzy zjistila, že existuje řada podobných nadšenců, jako je ona sama. Ovšem, jak sama říká, v padesátých létech bylo místo ženy spíše doma v kuchyni než na SF conech. A tak zprvu jen pročítala reportáže z těchto akcí na posledních stránkách četných amerických SF magazínů.

       Vdala se, narodily se jí dvě děti, Valérie a Justin. Fandom v jejím životě ustoupil poněkud do pozadí. Ale jednou se jí její dcera, ještě děvčátko, zeptala: „A mami, proč někdy také nejedeme na ten con?“ Charlotta chvíli hledala důvody, které jim v tom brání, a pak řekla: „Dobrá, tak pojedeme.“ Od té doby bylo možné spatřit Charlottu a její dceru na mnoha conech pořádaných v nejrůznějších místech spojených států.

       Charlotta s úsměvem vzpomíná, jak jednou nalezla Valerii sedící na klíně R. A. Lafertyho a štípající ho do tváří, jindy jak vypráví hloučku posluchačů v čele s Bobem Shawem, která knížka se nejvíce líbí právě jí.

       „Jeden z mých prvních conů byl Kubla Chán 3, asi před 15 lety. Ted Sturgeon tam četl jednu ze svých nepublikovaných povídek, Kelly Feas nakreslil moji karikaturu, Gordon Dikson mi dal pusu na dobrou noc. Seznámila jsem se tam i se Stephenem Kingem, dávno předtím, než se proslavil svými romány.“

       Dál šlo vše svou přirozenou cestou. Charlotta stoupala po stupních fandomového žebříčku postupně stále výš. Z její iniciativy byl v roce 1978 založen Birminghamský sci-fi klub (BSFC). Netrvalo dlouho a na cony do Birminghamu se začali sjíždět fanoušci nejen z celých Spojených států, ale i ze zahraničí v čele s britským spisovatelem Bobem Shawem či Australanem Marcem Ortliebem. Brzy se v jejích rukách ocitlo i vydávání birminghamskéhó fanzinu Anvil. Kovadliny (angl. Anvil) vydala již 47 čísel. Pod jejím vedením se z Anvilu stal snad první skutečně mezinárodní fanzin na světě. Kromě Američanů se totiž na jeho stránkách můžete setkat s příspěvky a dopisy od čtenářů z Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Velké Británie, Irska, Finska, Jugoslávie i Československa. K jeho věrným čtenářům se počítají i známí spisovatelé Gene Wolfe, Bob Shaw či Robert Coulson. Oceněním Charlottiny práce bylo nominování jejího fanzinu na cenu Hugo v roce 1986.

       Charlotta říká, že SF obohacuje život fanouška. „Řekněte, napadlo by vás letět někdy do Austrálie? Mě tedy ne. Ale když se tam v srpnu 1985 pořádal Ausseacon II, neváhala jsem a letěla,“ píše Charlotte v jednom ze svých dopisů.

       O rok později dosáhla Charlotta i druhého velkého vrcholu její práce ve fandomu a pro fandom. V roce 1986 se totiž světově setkání fanoušků SF, tzv. Worldcon, konal v Atlantě a Charlotta byla jednou z hlavních organizátorek tohoto conu. Kromě sestavení a vydání programového sborníku jí byla svěřena i péče o VIP - Very Important Persons, kterými byli v tomto roce Ray Bradbury, Terry Carr a Bob Shaw.

       Jako každému aktivnímu fanovi ani Charlottě nezbývá příliš mnoho času na čtení. Ale když už, tak dává raději přednost autorům tzv. Zlatého věku před současnou SF. Nejraději má knihy Lary Nivena, C. L. Moorové i svého přítele Boba Shawa. Naši národní hrdost může potěšit, že z knih neanglicky píšících autorů zná vedle Stanislava Lema i Karla Čapka.

       Na otázku, zda heslo FIAWOL (Fandom Is A Way Of Life; Fandom je životní cesta) je i jejím heslem, odpověděla, že ano, ale mnohem spíše se k ní hodí heslo FIJAGDH (Fandom Is Just A God Gamn Hoby!; Fandom je prokletý koníček).