Všechna práva © Interkom 1984 - 1988
PP-MŠEC
Mšec '88 úvodní slovo předsedy KK:
V posledních letech se porady vlivem akcí ke kterým byly přifařeny zkrátily až na pouhé informace KK a sfk o chystaných projektech. Nemrzí mě, že zmizely celodenní hádky a vykecávání jednotlivců s rétorickou úchylkou, někteří pamětníci na ty doby rádi vzpomínají, ale kdybyste na ně uhodili, oč tehdy šlo?, nevěděli by už.
Ani já to už nevím, a až se snad jednou budou psát dějiny našeho fandomu, budu asi konstruovat příběh zamítnutí koncepce KK jakožto centrální organizace s administrativně direktivními metodami řízení sfk, oproti přijatému modelu volného decentralizovaného sdružení. Ostatně, že idea vševědoucího, hodnotícího a správně rozdělujícího centra je nejen chybná, ale přímo škodlivá, na to už přišli nejen scifisti.
Tak tedy hádky, chcete-li příliš dlouhé a k ničemu nevedoucí diskuse, mi nechyběly, postrádal jsem spíše sociální komunikaci fanoušků, která je mnohdy důležitější než přijaté zásady a je pravou příčinou konaní těchto našich porad.
Je pravda, že vzájemné poznávání klubů je dnes obtížnější než na první poradě v Teplicích, kdy klubů bylo desetkrát méně ale snad jsme se od té doby i něčemu naučili a vytvořili si k tomu patřičné struktury a mechanismy.
Dost škod dnes páchá video, ta maskovaná televize, přiznám se, že po poradách, zvláště delších, jsem dost unavený, snad to souvisí s věkem a ekologickou situací, a v takovém stavu si snadno omluvím, že místo abych se seznamoval se zástupci nových, mě dosud neznámých klubů, raději jdu čučet na video. Jistou útěchou my může být, že uvažovaní zástupci nového klubu už tam sedí dávno v první řadě.
Úroveň porad a setkání mohou ovlivnit sami kluby tím koho vyšlou. Nemusí mít každý co říci ke všem projednávaným otázkám. To není žádná tragedie, tragické pro poradu je, nelze-li umlčet žvanila. Když nemám co říci, měl bych mlčet s pevnou vírou v to, že tak budou činit i všichni ostatní, kdo nemají co říci, či vědí o dané věci jen to co ostatní.
Výjimku bych po dobu porady udělil pouze sobě, neboť jeden žvanil ještě muže člověka s myšlenkou vyprovokovat k promluvě, dva ho však již nepustí ke slovu, vystačí si sami.
