Všechna práva © Interkom 1984 - 1988

       Kratochvilné rozprávění o práci poroty velevýznamné soutěže „O cenu Karla Čapka“ jakož i o zásadách, jimiž se sbor porotní při určování kategorií řídí, potažmo i o způsobech jejich obsazování, totiž určování vítězů, taktéž o vývoji všeho toho výše uvedeného.

       Ve spisech povolanějších, a rozsáhlejších jsou podrobněji popsány počátky CKČ. Na žádost Vaška Soukupa, jemuž nelze odmítnouti, se pokusím dostát slibům v nadpisu, podezírajíc ho, jakož i ostatní parconské autory, že mu není jasné, proč nevyhrál on, a zda na tom nemá porota nějakou zásluhu. Pročež do práce.

       Idea soutěže se zrodila jako Palas Athéna z hlavy legendárního Pavla Poláčka. Doba však pokročila, pryč jsou doby Titánů, místo bohyně se zrodilo hned její pozdější torzo. Totiž opustím-li třaslavou půdu metafor, představa byla taková: Podáme inzerát, očíslujeme došlé povídky a někdo vybere nejlepší. Těmi někdo měli být a byli mýtičtí profesionálové, jejichž jen chabě dokázaná existence probouzela ve fanoušcích víru v zázraky, které uskuteční, stačí je jen požádat.

       Už v prvním (nultém) ročníku (1982) se ukázalo, že to bude složitější, dvě-stě povídek nejrůznější úrovně je trochu moc, proto Pavlové Poláček a Křivka snad spolu s L. Macháčkem vytvořili předkolo, které vybralo povídky, jež navíc četli J. Veis a Z. Volný. Pak se někde sešli a dál nevím, možná se dohodli, možná poprali. Vědomi si nahodilosti výsledků takového hodnocení, určovali jen první (3) místa a další zdařilé práce ocenili čestným uznáním. Hodnotili ve dvou kategoriích, v hlavní soutěži a do 18 let. Dodnes se vedou spory, zda je mládí důvodem k jinému hodnocení; v životě to tak není, proč tedy v soutěži.

       V následujícím roce jsem se do práce poroty zapojil i já, spolu s Petrem Hanušem (3. místo CKČ.'82). Dopustili jsme se stejné chyby jako Pavel Poláček minulého roku. Porotci předkola (prvního kola) četli všechny povídky. Těch ale tentokrát bylo 434. Porotu obohatil Ivo Železný, tvůrce většiny dalších kategorií soutěže. Vlastní hodnocení proběhlo stejně jako v '82 (rvačka porotců), včetně udílení čestných uznání.

       Od roku '83 byl z humanitárních důvodů reorganizován systém prvního kola. Všichni porotci čtou jak povídky prvního tak i druhého kola. Vždy tři porotci čtou 100 povídek, a protože povídek dochází mezi 300 až 400, je porotců 9 až 12. Doporučené povídky, dohromady okolo 50, postupují do druhého kola, kde je čtou všichni.

       V tomto roce se poprvé bodovalo, každý mohl označit 20 povídek, body od 20 pro nejlepší až po jednobodovou. Bodování to bylo dost nahodilé, nebyly žádné zkušenosti (povídka, kterou 5 porotců dalo na desáté místo, předběhla tu, kterou 2 dali na místo první). Po roční počítačové analýze byl na základě dat z tohoto ročníku navržen tzv. Systém 60. Nejlepší (1.) povídka obdrží od porotce 60 bodů, druhá 30 až n-tá 60/n. Tedy 60, 30, 20, 15 až 12. S výjimkou prvního místa mohl porotce, aby se usnadnilo rozhodování, ocenit daným počtem bodů až dvě povídky.

       Systém 60 se osvědčil a je používán dodnes s těmito úpravami: V roce 1986 přibylo 6. místo (10 bodů) a v letošním roce se zvětšilo množství ohodnocených povídek na jednotlivých místech, což umožnilo každému porotci dát nějaký bod všemu, co ho zaujalo. Současné schéma S 60 je nyní následující:

       Krom bodovacího systému se vyvíjely i hodnocené kategorie. Značnou životnost prokázala kategorie do 18 let, ani ne tak tvorbou svých účastníků jako spíše vlivem organizací soutěž pořádajících a podporujících. Všichni se cítí být povoláni podporovat a rozvíjet tvořivost mládeže, ale nikoho už nezajímá, co si probuzený talent počne dál.

       Praxe a Ivo Železný ukázali nutnost zvlášť hodnotit takzvanou krátkou povídku. Vzhledem k rozsahu povídek, které se mohou objevit v časopisech, se tato kategorie ukázala jako dobrý pomocník v propagaci SF.

       Celá práce poroty a volba soutěžních kategorií je řízena snahou ocenit vše nové a přínosné v povídce SF. Pokud se v prvním kole objeví nějaká pozoruhodná třída literárních děl, je snahou poroty vybrat z nich tu nejlepší a ocenit její specifiku. Například, pokud by přišlo 10 dobrých povídek napsaných formou divadelní hry nebo třeba hlavolamu, asi bychom pro ně vyhlásili zvláštní kategorii, ale i v hlavní soutěži by měli stejné možnosti jako všechny ostatní.