Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Z poselství šéfa KK podzimní poradě slovenských SF klubů.

       Podzimní porada českých klubu se konala v rámci semináře o fanzinech, který byl přístupný všem našim klubům, jak to stvrdila účast několika moravských a jednoho slovenského sfk. Stejně přístupná byla i porada, nejde tedy, jak se někteří obávali, o násilnou federalizaci fandomu, na několika poradách odmítnutou. Cílem rozdělení podzimních porad je jejich snazší dostupnost, zefektivnění jednaní /zvláště o konkrétních regionálních problémech/ a větší obměna delegátů jednotlivých sfk. Menší porada je i pro pořadatele menší zátěží a pokud umožní zvětšení delegací jednotlivých sfk, povede i k lepšímu poznání klubů navzájem, což považuji za vůbec nejdůležitěji! výsledek porad.

       Vedle otázky fanzinů a lokálních problémů /vztahy pražských sfk, mezi sebou a s ostatními blízkými kluby/ se velké pozornosti těšila anketa Ludvík /za zásluhy/. Bylo řečeno, že zatímco rozvoj Žánru a hnutí SF je dobře definován jako ocenění za mnohaleté až celoživotní dílo a dosavadní seznam držitelů dává dobrou představu o míře oceňovaných zásluh, situace okolo Ludvíka je značně nepřehlednější. Takřka nikdy není naplněna klauzule jeho definice „za mimořádný tvůrčí počin v uplynulém roce“, část klubů by ráda považovala Ludvíka za ocenění pro nejaktivnější fanoušky, hlasovací mašinérie z něho však činí „kandidátku na Mloka“. Proto byl po diskusi přijat návrh Franty Moravce /sfk Malevil/, aby Ludvík /za zásluhy/ byl udělován za zásluhy o rozvoj československého fandomu. Fandom je v této definici chápán úžeji než termín „hnutí“ v definici Mloka. Rozumí se jim fanoušci organizovaní v SF klubech a společensko-sociální nástavba, kterou si vytváří.

       Žádám Vás o zevrubnou diskusi o tomto návrhu, jeho schválení, by spolu s obdobnou procedurou na poradě moravských sfk na Draconu vedlo ke změně statutu ankety Ludvik. Kandidáti ankety by pak byli navrhováni kluby i jednotlivými fanoušky, na stránkách Interkomu by proběhla volební kampaň a na jarní poradě volba.

       Hodně času jsme věnovali i otázce vztahů českých a slovenských sfk, přivedl nás k tomu článek Borise Porošina v Komunikátoru č. 10. U tak delikátní otázky jsme přirozeně nechtěli /ani nemohli/ dojít k nějakému jednotnému závěru, cílem bylo pouze si otázku - a její delikátnost - uvědomit. Proto následující slova berte jen jako můj osobní názor.

       Nikdy jsem české a slovenské fanoušky - ani sf kluby - nerozlišoval, v tom smyslu jak se to děje mezi lidmi v našich hospodách a krčmách. Pokud jsem se dopustil nějaké generalizace o Slovácích jako celku, pak jen té, že jsou jako fanoušci obětavější než Češi. Alespoň v prvních letech po vzniku fandomu, kdy se většina SF akci odbývala v Čechách, to bylo zřejmé.

       Nicméně v diskusi jsem se dověděl, že Slováci mohou mít dojem, že např. jsou znevýhodněni v CKČ, že Češi čtou méně slovensky než naopak, a ještě něco, co jsem si nepoznamenal.

       O ceně KČ jsem již psal do Interkomu. Zjistil jsem, a zde se ukázalo, že ono nerozlišování, jak jsem o něm psal výše, není jen k dobru, že poměr zúčastněných Čechů a Slováků je 1:10. Musíme tedy CKČ na Slovensku mnohem více propagovat. Jak je to s reciprocitou zájmu o SF druhého národa nevím, na to může mít každý svůj /nepodložený/ názor. Mě osobně se čte slovensky stále hůř, mnohá slova neznají ani Slováci žijící v Praze. Pokud se jednou začne fandom zkoumat sociologický /fandom sán sebe/ jak navrhl Möbius, pak bychom snad mohli vynášet určitější soudy. K hodnocení slovenských povídek CKČ: pokusíme se zajistit tři slovenské porotce, kteří by četli jednu kopii zaslaných prací.

       K Borisovu článku: v úvodu vytýká oficiálním vystoupením, že opomíjejí existenci slovenského fandomu a SF. Zde nechápu, o čem hovoří, ostravští tajemníci snad o SF ani české ani slovenské vůbec nemluvili, slyšel jsem jen slova o ocelovém srdci republiky a žánru se snad mohla týkat zmínka o tom, že po práci má člověk nárok na zábavu a nenáročné čtení k ni patří. Pokud mé vystoupení budeme považovat za oficiální, pak se v něm mluví jen o „naší SF“ a „našem fandomu“, pouze v posledním odstavci je řeč o specificky „československém přínosu ke světové SF“.

       Myslím si, že v článku chtěl Boris říci něco jiného a národnostní problematika se s tím jen svezla.

       Rovněž kritika slavnostního předávání cen je poněkud subjektivní. Nebylo delší, než v posledních dvou letech, kdy probíhalo ještě představování autorů. Hlavní rozdíl byl v tom, že nikdy nebylo v sále takové vedro a vzduch nebyl, tak vydýchaný. Důstojnost předávání cen, po které Boris volá, a o kterou asi usilovali ostravští pořadatelé, hlavně ti „oficiální“, rovněž vedla ke zpomalování ceremoniálu a k tomu, že se na něm někteří fanoušci necítili nejlépe. Tvrdím, že předávání cen nebylo málo seriozní, ale naopak příliš, a přesto, že cenu Golem nepovažuji za nijak důležitou ani perspektivní, byl jsem rád, že byla /tím způsobem/ předána.

       A konečně ke kritice O. Neffa: Nebudu se zabývat jednotlivými vytrženými větami, když bych také mohl zahovořit o rozhodovacím procesu naší lidosprávy - nedávno jsem měnil byt a opravdu jsem nepochopil, co tam všichni ti lidé, nekompetentní až běda, dělají. Možná mluvím a budu mluvit o věcech, které fanoušky nezajímají a SF nesouvisí, ale jen odpovídám Borisovy, který o odpověď žádá, naposled v Komunikátoru č. 12.

       Má-li čtenář dojít daleko, musí autor či řečník dojít hodně daleko. To je jeden ze známých a základních principů literatury. /Řečí o tom, že vše je v pořádku a dílčí nedostatky se intenzivně odstraňuji, už snad bylo dost./ Jak nazvat Borisovy výtky dnes, kdy si každý může ve Sputniku /např. č. 10/88/ přečíst /česky/.

       „... místo realismu bylo podvrženo něco zcela jiného ... Byrokratismus, přesvědčený, že právo komandovat mu bylo dáno bohem proti nim /umělcům, kteří se s tím nechtěli smířit/ bojoval různými způsoby až po likvidaci jejich výstav pomocí buldozeru.“ Tolik snad ke slovům ON o kulturní situaci.

       O pár stránek dále v článku na téma zda se přestavba podaří či nikoli: Stalinský systém „probudil k životu takový jev jako „nomenklaturní kádry“ (jde asi o dva miliony lidí) - svého druhu vykořisťovatelskou třídu, jež vyrostla na půdě státního vlastnictví výrobních prostředků. Vzniklo „nomenklaturní bratrstvo“ nejrůznějších vedoucích, zvláštní elita, která se opírala o nezákonnost a svévoli.“

       V humoristické příloze pak naleznete úvahu na téma: „Nechápu, proč potřebujeme odbory, tím, že odborový svaz, který hájí zájmy pracujících je potřebný. Ale k čemu je nám odborový svaz, jenž hájí své zájmy proti zájmům pracujících?

       A taky nechápu čím se zabývá Komsomol. Nechápu, že oni sami chápou čím se vlastně zabývají.“

       Netvrdím, že to jsou nutně správné názory, či mínění politbyra, jde prostě o názory lidí s určitou zkušeností a nikdo se nepozastavuje nad tím jaké cíle sledují a na co aspiruji.

       Je smutné, když, najde-li se mezi námi osobnost s luxusem vlastních názorů, začneme ji okřikovat, jen aby z toho něco nebylo. /Jevtušenko/. V Čechách tomu říkáme vstřícná předposranost, slovenský ekvivalent neznám.

       Zjišťuji, že bych vás mohl zdržovat ještě dlouho, psaní plodí další psaní.

       Děkuji za pozornost.