Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

       V salónku Chodské Rychty v Plzni mě překvapila přímo masová účast, takže sjezdoví delegáti seděli namačkáni na sobě, vedle sebe, pod sebou a podobně. Atmosféra byla celkově hlučná a dusná. Když mě Jedlička spatřil, zvolal velikým hlasem: „No to nám tady ještě scházelo!“ Nedala jsem se tím odradit a vmáčkla se mezi delegáty /Pražák mě sice chtěl umístit na klín Vlado Srpoňovi, ale ubránili jsme se/.

       Po nějaké době volné zábavy /převážně s tématem horečné ediční činnosti Laseru, Parseku, Soukupa aj./ zahájil předseda SFK. Dobřany Zdeněk Páv zasedání, úvodní řeč proslovil Akčildej /řeč však nebyla získána pro IK, neboť ji uchvátil Pražák do Scifílie/. Pak jsme četli povídky. Helena přečetla kvalitní povídku Zdeňka Páva, která pojednávala o jedné schůzi. Rozjaření sjezdoví delegáti se však nebyli s to plně soustředit, a to povídce myslím ublížilo. Lahodný plzeňský mok mizel ve vyprahlých útrobách v celých zástupech půllitrů. Pak jsem přišla na řadu s biopunkovou povídkou. Vyčkala jsem, až Vašek Soukup s Pepou Peterkou obdrží bramborák, popřála jim dobré chuti a začala číst biopunk. Přímo mě hřálo u srdce, když jsem pozorovala, jak oba robustní borci přestávají žvýkat s chutí, převalují sousta v ústech a přemáhají se, aby je nevyvrhli. Bylo vidět, že má slova o slizech, střevech apod. padají na úrodnou půdu. Umělecký dojem podtrhl Ivan Adamovič, který povídku doplnil pankáčským zpěvem.

       Dále se četlo dílo, které vzniklo kolektivně při oslavách Silvestra v SF muzeu /autorů je kolem sedmi, avšak převažují Martin Klíma, a Zdeněk Rampas/. Toto dílo mělo obrovský ohlas, neboť skvěle zapadalo do sjezdové atmosféry a bylo výborně interpretováno Ivanem Adamovičem.

       Následovaly příspěvky Karla Dvořáka/roztomilá rukopisná povídečka, kterou napsal cestou v autobuse/, Vlado Srponě /pouze ústní podání, jadrná slovenština, prostě folklór/ a konečně Pražák přečetl povídku od Jardy Bláhovce.

       Vyšlo najevo, že ceny početně převažují nad povídkami - a tak jedna cena byla udělena za nejlepší návrh, k čemu by mohla být použita. Byl to kovový kotouč /nebo vlastně kužel, ale hodně placatý/ připomínající létající talíř nebo část brnění a vyhrál Ivan Adamovič s podnětným návrhem, že by mohlo jít o pokličku na půllitr. Láďa Kuchta se držel teorie, že jde o hrudní štít Amazonek, a trval na tom, že to vyzkouší na Radce Žákové, ale bylo mu v tom zabráněno. Já jsem si vybrala jako cenu katalog vesmírných příšer, sestavený počítačem, zřejmě za pomoci Zdeňka Páva.

       Vlado Srpoň pilně fotil, a když potřeboval převinout film, kdosi v salónku zhasl a držel dveře, aby někdo nepustil dovnitř světlo. To nepříčetně rozzuřilo obsluhující personál, který si nedovedl představit nic jiného než provozování nějakých nekalých orgií či co, neboť rozhořčeně prohlásil, že už nám za trest nebude nic nosit, lak se to ale nějak urovnalo.

       Večer se chýlil ke konci a Zdeněk Páv nás odvedl na vlak do Prahy, takže v časných ranních hodinách jsem doma usínala s dobrým pocitem, že je docela snadné odskočit si na jeden večer do Plzně na pivo.

       Příští Pivocon se koná 13. 10. 1989 a téma je jediné: JEDLIČKA. Tento velký muž slaví totiž čtyřicetiny.