Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Sleduji delší dobu kontraverzi mezi různými „conanisty“ a Evou Hauserovou, probíhající na stránkách různých fanzinů a týkající se pojetí postav či „hrdinů“. Protože se přikláním rozhodně na stranu Evy, chtěl bych objasnit některá fakta či názory, které podle mě „conanisté“ odmítají chápat, možná i pod vlivem některých příliš kategorických Eviných tvrzení v Interkomu 2/89t situaci spíše zatemňujících a poskytujících „conanistům“ příležitost ignorovat ilustrace na opravdové literatury v témže článku uvedených a „vítězně“ smečovat. Jde zejména o formulaci „Kdo požaduje, aby literární hrdina čelil obtížím a bojoval s překážkami, je duševně retardovaný a má... požadovat knihy... pro čtenáře do 12 let.“ Vidíte, jásají conanisté, ona požaduje, aby hrdinové nebojovali s překážkami, prosazuje literaturu pro zamindrákované slabochy, kteří se překážek bojí a jsou věčně nejistí. Jenže, to je, pánové omyl, plynoucí z primitivní prvoplánovosti vašeho pojímání literatury i zmíněného článku Evy Hauserové /která však tento výklad sama zčásti zavinila/. Není vaše touha svírat meč a čáry či paprskomet a vítězit /v boji proti zlým příšerám a čarodějům spíše skrytá kompenzace nerealizovaných snů? A snaha vyhnout se skutečnému boji? Aby bylo jasno, nezavrhuji dobrodružství fantasy a comics tak paušálně jako třeba Genčiová v Kmeni, netvrdím, že existují tzv. nízké žánry či témata.

       Ale, zamysleli jste se nad tím, že kdyby byl Hamlet supermanem, který všechny pobije, kdyby si nekladl „dekadentní“ otázku o smyslu bytí, nebylo by to už osudové drama ale kýč?

       Potíže s vašimi hrdiny netkví v boji proti zlu /i když i o této abstrakci lze diskutovat/ ale v tom, že oni MUSÍ vyhrát?

       Literatura, pánové, východisko dlouho a obtížně hledá, třeba jen tím, že klade palčivé otázky o postavení člověka ve světě, ve společnosti, o překážkách a obtížích jeho cesty /přečtěte si Exupéryho, který něco zažil/. Jenže vy se tváříte, že už jste NAŠLI a veškerá literatura je pro vás ilustrací „správného“ stylu života, postulované cesty a východiska. Pomůže vám to v boji třeba proti opendrekované blbosti? Literatura má vést k poznání i tehdy, když je kruté a nepříjemné a v tom vidím její pozitivum, i kdyby mělo jít o pochybování o sobě samém a o všem, jako třeba v Kafkovi nebo Beckettovi. Dejte se na socialistický realismus 50. let, pouze Conana vyměňte za úderníka, změňte rekvizity a nepřátele a pějte ódy. Nebo napište dalších 50 dílů Svéhlavičky či Kaji Maříka. Jenže literatura za vás nevyřeší problémy života kolem vás. Unikat do korun stromů a jiných galaxií po 16 letech života znamená píchat si drogy. Jedno i druhé je typickým příznakem stagnace ve společnosti. Na závěr bych chtěl znovu připomenout, že nemám nic proti žánrům jako takovým. Mám rád comicsy Kájí Saudka, severskou mytologii, filmy typu „Highlander“ /s jistými výhradami a v malém množství/, a Robocop“, protože i mýty obsahují racionální a kritické jádro, a často objevné prvky, třeba ryze zábavné. Ale po filmech takového Luise Bunvela, Ingmara Bergmana, Miloše Formana a knihách Borise Viana, Alberta Camuse, Franze Kafky a Jacka Kerouaca a obrazech Maxe Ernsta, Marca Chagalla a dadaistů, hudby Pink Floyd a Jethro Tull, abych jmenoval asi jedno promile celku, možná přijdete na to, že veškeré skutečné umění je fantastické /protože je reálné/. Různé vlny, oblast SF nevyjímaje už tuto skutečnost akceptovaly. Ve světě už 100 let zuří avantgardní bouře. Přečtěte si knihu Jacqueliny Heldové - V říši obrazotvornosti, conanisté. Má podtitul Děti a fantastická literatura. Už vidím, jak mne Egon Čierny drtí v zubech.