Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Když jsem zahajoval svou diskusi o hrdinech v literatuře s Evou Hauserovou, nevěděl jsem, že i v tomhle případě platí, že nic nového pod sluncem. Jednoduše řečeno, objevil jsem, že jsem objevil Ameriku.

       Již v roce 1937 proběhla podobná diskuse pod názvem „Literatura a mužnost“ za účasti řady významných českých spisovatelů a kritiků.

       Opisují názor jednoho z nich:

       „Neřekl bych, že se moderní literatura mužnému charakteru vyhýbá; spíš bych soudil, že jej nemůže najít. Ne proto, že by se ve skutečném životě mužné charaktery nevyskytovaly, nýbrž z jiných příčin, z nichž naznačím aspoň některé:

       1. Moderní psychologie, kterou literatura samozřejmě přejímá, má sklon k problematičnosti; naproti tomu mužný nebo hrdinský charakter je v podstatě neproblematický a jednoduchý; projevuje se spíše skutky, objektivním a věcně daným dějstvím, než vnitřními stavy a rozpory. Prostě literatura zaměřená na subjektivitu se nemůže dobře setkat s prostým a objektivním slovem mužnosti.

       2. Mužnost, statečnost, hrdinství je ponecháváno literatuře nebo pololiteratuře specialisované na epiku nebo její moderní náhražku. Podívejte se na detektivky: snad nikdy nebylo v běžné četbě konsumováno tolik stoprocentních mužů, tolik intelektuálních a fyzických výkonů, tolik dobrodružství jako dnes. Mužnost v literatuře zdaleka nevymizela; stala se jenom předmětem jisté, téměř industrializované výroby na okraji literatury - na tom okraji, kterému se tzv. vážná literatura opravdu vyhýbá obloukem ne zrovna uctivým.

       3. Mužnost (a hrdinství) v literatuře předpokládá pevnou tabuli mravních a společenských hodnot, předpokládá určitý obecně platný ideál, jaký má být pravý a celý muž nebo hrdina. Nemáme takového obecného ideálu; něco jiného je pravou mužností pro člověka smýšlejícího revolučně nežli pro ducha konzervativního. Pro jednoho je střízlivá skepse projevem mužné zralosti; pro jednoho je humanista nebo pacifista bojovníkem, kdežto v očích druhého je neomluvitelným zbabělcem a měkkýšem. Kde není společných a nesporně uznávaných mravních měřítek, tam nemá literatura látky, ze které by mohla udělat pravé muže a hrdiny.“

       Tolik Karel Čapek v časopise Přítomnost č. 27 ze 7.7.1937.

       K tomu bych chtěl jen dodat, že je příznačné to, v kterých dobách se tento problém objevuje a že se vůbec musí vést diskuse o mužnosti a hrdinství. To jsou vlastnosti, které by měly být samozřejmostí .

       Za rok po této diskusi v Přítomnosti následovala mnichovská kapitulace.