Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Je to sci-fi sociologická, filozofická a nejvíc ze všeho, řekla bych, mystická. Ten, kdo trestá konzumní, scestnou civilizaci, kdo likviduje zmanipulované, oblbené lidi, je - samo nebe. Samo nebe se na to nemůže dívat a zdvíhá proti lidstvu špinavé, kalné a smrduté vody až nad nejvyšší vrcholky hor. Trochu to připomíná skleníkový efekt, globální oteplení a zaplavení pevnin oceánem, ale autor myslel spíš na Bibli, Noemovu archu, Sodomu a Gomoru.

       Je to velice jasný pamflet. Bondymu nešlo o analýzu civilizace jako takové, zaměřuje se na reálný socialismus, který je postupem staletí přejmenován na socialismus dovršený /nad tím jsem málem umřela Škodolibou radostí/. „Normální“ společnost konformních lidí vidíme zvenku, z perspektivy takzvaných invalidních důchodců, což jsou jedinci nezařadivší se do společenské mašinérie a nepoužitelní v pracovním procesu, který má stále víc formální a buzerační charakter. Jinak jsou invalidní důchodci zdraví /geniální domyšlení vývojových trendů/. Skutečně fyzicky i psychicky postižení jsou policajti, také se jim říká postiženci.

       Na knize mi připadala nejzajímavější tahle perspektiva - pohled Mániček, undergrounďáků. Člověk zformovaný výchovou i vlastním instinktem k zařazení do společnosti si ani nedovede dobře představit, jaké by to bylo, kdyby se prostě vykašlal na všechny instituce, nesmyslné povinnosti, kdyby se přestal přizpůsobovat. Hrdinové téhle knihy se pohybují ve světě druhé kultury, tajných koncertů rozháněných policií, ve světě marihuany, Urquellu, naprosté nesobeckosti /pomáhají si a o všechno se dělí tak, jak by to asi mělo být v komunismu/. Jsou to pravé děti květin, radují se na každém kroku, ze všeho, z krásných kamenů a naivních maleb a povídání s přáteli. Přitom ovšem vidí chmurnou perspektivu celého světa, ale z groteskních jevů, jako jsou policajti, mají srandu řekla bych vonnegutovskou.

       Připadá mi, že autor tu až programově vyjadřuje, že skutečně dobří, laskaví, radostní, moudří, zkratka Bohem vyvolení lidé se vyselektovávají útěkem ze společenské mašinérie, rezignací na majetek, prestiž, pracovní úspěchy, na vědeckotechnický pokrok, který se dostal na scestí.