Všechna práva © Interkom 1984 - 1990

       Během naší dovolené v USA jsme občas zvali své známé do Československa. Ve zdvořilých odmítnutích se projevoval tento názor: „USA je nejlepší země na světě, tak proč jezdit do nějaké mnohem méně příjemné země? V Evropě jsme už byli, a komunistické země jsou chmurné, šedé, jednotvárné a život je tam obtížný a nic se tam nesmí.“

       Zkrátka, Američany vůbec nezajímá jaké to u nás je. Oni to vědí. V tomto ohledu jsou velmi obratně zmanipulovaní.

       Fanzin Anvil z Birminghamu ve státě Alabama se pokusil trochu nahlodat tato ustálená propagandistická klišé. Uveřejnil sérii tří článků, pojednávajících o tom, co je to doopravdy ten marxismus a jak doopravdy žiji lidé v komunistických zemích. Autorem je Bruno Ogorelec, původem Jugoslávec.

       V prvním díle uvádí výroky seriózních novin: Budoucnost v komunismu funguje pouze na úkor ohledů na individuální potřeby.“ „Osud existuje pouze ve formě kolektivu.“ Vysvětluje, že tyto předsudky o marxismu by se měly vztahovat jen na stalinismus. Marx myslel ze všeho nejvíc na individuální potřeby budoucích lidi. Měli být svobodní, neodcizení své společnosti, sami si určovat svůj osud. Bohužel, častěji se stává, že jakmile se elegantní idea sociálního systému stane vládní doktrínou, začne žít svým vlastním životem. Objeví se kompromisy, výjimky, z ideologie se stane odpudivá změť.

       Aplikace autentického Marxe do praxe ještě nebyla uskutečněna. Stalin odstranil veškeré demokratické instituce a nahradil je paskvilem původního vznešeného ideálu společenského zřízeni. To bylo katastrofické. Nikdo už dnes nemluví o původně dobře uvařeném pokrmu, ale všichni hovoří o druhém kuchaři, který do něj brzy po uvaření naplival.

       Většina lidi uchopuje realitu metodou zjednodušování čili dávání nálepek. Nálepky se pak pletou s věcmi samými. Marxistická nálepka znamená Američanovi: Stalinův knír, krev v řekách Kampučie, disidenty, šedě jednotvárné životy, dlouhé fronty před pekařstvími udušené a zašlapané svobody. Moskevský teenager při pomyšlení na přednášky z teorie marxismu znuděně zívne. A pro bojovníka v mozambické guerille znamená stejná nálepka svobodu, nezávislost a možnost být hrdý na svou černou kůži.

       Druhý Ogorelcův článek se mi do rukou nedostal, ale pojednává o tom, že sovětský systém je blahodárný pro masovou kulturu. S tím živě polemizuji jiní fanové: představují si dělníka listujícího v Dostojevském nebo spíše zpíjejícího se vodkou, protože nemá po ruce třeba Playboy. Upozorňuji, že sovětská rocková hudba připomíná americký křesťanský rock. Argumentuji, že i v USA je dostatečná nabídka oper, divadel, baletů atd., jenže jsou k dispozici i jiné druhy zábavy. Jako dělat fanziny.

       Konečně ve třetím článku se snaží vytvořit představu života v komunistických zemích.

       Komunistická společnost nesestává z miliónů disidentů obklíčených milióny agentů KGB, zatímco milióny vojáků Rudé armády netrpělivě očekávají začátek třetí světové války. Tak by to nefungovalo ani rok natož sedmdesát let.

       Většina komunistických zemí byla před nástupem komunismu chudá. Komunismus zvítězil vesměs v zemích zpustošených válkou. Z revoluční horlivosti se nadělala spousta chyb: kolektivizace zemědělství, násilná industrializace, přetrhání tradic, lidé vytržení z kořenů, nedostatek kultury. Což se dělo i v poměrně vyspělých zemích jako Československo.

       Postupně propaganda ztratila svěžest, lidé první elán. Platy byly nezávislé na vynaloženém úsilí, líné pracovníky nikdo netrestal, jediné uznávané zásluhy byly politické. Zavládla pasivita a deziluze. Rozkvetla byrokracie. Socialistické země uvízly v pasti reálného socialismu.

       Stalinovy jednoduché odpovědi na veškeré otázky zněly správně a zpočátku byly dokonce populární. Celé to mělo charakter křížové výpravy: relativizovat socialistickou morálku bylo nemyslitelné. To vše bylo podloženo přesvědčením, že „to lepší“ v člověku (vědomá morálka) se snadno zvrhává v to „horší'. Chamtivost snadno vytěsní altruismus a solidaritu. Což je těžké popřít. Na Západě se chamtivost usměrní společensky přijatelným způsobem a vede ke zvýšení produktivity. Komunismus chce však člověka přetvořit v lepší bytost. V sovětském případě kontrast pozlátka západní konzumní společnosti a asketické komunistické šedi posloužil k podtržení morálního smyslu celé věci.

       To „morální usměrňováni“ člověka ovšem je ve skutečnosti represe. Podobné represe se dějí i v pravicových režimech, problém je v represi samé, ne v komunismu. Kdyby dnes ve Švédsku přijali komunistické přesvědčení změnilo by se tam hodně málo. Už tam totiž mají fungující model socialismu bez dohlížející (a represivní) ideologie. A kdyby v Rusku vládli Romanovci, Sacharov by k ním nebyl v přátelštějším poměru než k vládě, která tam je. Jenže chudým lidem by se žilo hůř, což je absolutně jisté.

       Marx předpokládal, že socialismus zvítězí v nejrozvinutějších zemích (kde je silná, osvícená a vyspělá dělnická třída). To byl omyl. Socialismus zvítězil v chudých s rozvrácených zemích, kde prakticky žádná dělnická třída nebyla. Což se odbylo banálním soudem, že „buržoasní systém se prolomil v nejslabších místech“ (Lenin).

       Moje poznámka: na tomto místě musím upozornit na požitek, který mi skýtá psaní o tom, že klasikové se dopouštěli omylů a banalit. Je to stravná radost, jako když se člověk po dlouhé době protáhne a narovná si záda. - Ovšem napadá mě, že bychom měli hledat zákonitost, kterou se řídil vývoj v těch nejrozvinutějších zemích. Zřejmě se ta vyspělá dělnická třída s těmi buržousty přece jenom dohodla... Pak mě také napadá, že Ogorelec by měl vzít v úvahu, jak by se měli chudí lidé dnes v Rusku, kdyby tam byl zvítězil Kerenskij.

       Stejně si myslím, pokračuje Ogorelec, že to všechno nebylo nadarmo. V mnoha komunistických zemích došlo k velkému vývojovému skoku - ne sice z kapitalismu, ale z feudalismu. Jinak by ty země čekaly dalších pět set let, aby se dostaly k socialismu švédskou cestou. Chudí lidé v pravicových represivních společnostech se mají hůř než v levicových.

       Základní potřeby se poskytují prakticky každému: lékařské pojištění (moje poznámka - kdyby ses jim tak, hochu dostal do rukou!), bezplatné nebo levné vzdělání (pozn. - pokud nemáš rodiče vyloučené ze strany, pak ti nepomůže ani svěcená voda), uměle nízké ceny základních potravin (pozn. - slyšela jsem, že s tím se bude muset skoncovat), žádná nezaměstnanost (pozn. - s tím se taky bude muset skoncovat). Plus důraz na kulturu, jak objasňoval v tom druhém článku.

       Ekonomicky je to strašlivě neefektivní, ale je smyslem lidského života být efektivní? Jediný důvod k efektivitě v komunistické společnosti je soutěžení s kapitalistickou ekonomikou (pozn. - ten klídek, kdyby ten kapitalista se neštval za pokrokem!).

       Obyčejní lidé v komunistických zemích se moc nezajímají o politiku (pozn. - taky bych jim to neradila). Pouliční zločiny neexistují (pozn.: ha-ha! Předhodila bych ho nějaké tlupě na Jižním Městě). Je neslýchané, aby někdo přišel o práci (pozn. - to je pravda, pokud pracuje na některém z těch ministerstev, která mají být zrušena).

       Ogorelec končí tím, že vítá, že komunistické země zřejmě uzrály pro změny jako demokratizace zřízení a zavedení ekonomické kompetice. Když se tito džinové vypustí z lahví, je těžké je tam dostat zpátky, všechno se začne rozvíjet samo pomocí zpětných vazeb. Drží palce Gorbačovovi, velkému otvírači lahví s džiny.

       Původně jsem chtěla poslat do Birminghamu nějakou polemiku, ale pak jsem si řekla, že Ogorelec nakonec vystihl to podstatné. Že se tady nemusí moc pracovat. Že zdrojem pocitů méněcennosti a uštvanosti je z větší části ta beznadějná kompetice se Západem. Jenom s tou blahodárnosti socialismu pro chudé země to možná přehnal. Těch pět set let je zcela jistě nadsazeno. Neměl by odhadovat podle minulosti (to je, mimochodem, běžná demagogie i u nás - jak se měl, milé dětičky, Malý Bobeš a jak vy se máte dnes), ale měl by srovnat třeba Jugoslávii s Řeckem nebo Jižní a Severní Koreu apod. Já to srovnávat nemůžu. To by náš komunistický stát musel svým milým chudým umožňovat trochu víc cestování.