Interkom: Zatím jen třikrát nic

Uteklo mnoho vody - potisklo se mnoho papíru - sem tam padl nějaký ten totalitní režim - od doby kdy vyšel první svazek tuším že, první české SF edice FUTURUM. Byli jsme tehdy ochočení, normalizační kulturní /kultovní/ politikou naučeni k vděčnosti a přivítali jsme řečenou edici přesto, že ji zahájil Eduard Martin svou Půjčovnou manželek. Zcela v duchu tehdejší deformované logiky jsme si dovodili, že pro SF edici je přímo nezbytné, aby ji zahájilo něco uhlazeného, hojivého, jak jsme tehdy říkali „nic proti ničemu“. Vždyť nastojte, hned potom v ochranné mlze E. Martina vyjde Kmínkova Utopie, nejlepší verze.

Leč co se nestalo, či spíše bohužel stalo. Po uhlazeném nic Půjčovny manželek nás Středočeské nakladatelství a knihkupectví překvapilo začátečnickým či diletantským nic Pavla Sýkory Okresní Ikaros a aby bylo zjevné, že jde o úmysl a ne třeba zásah vyšší moci např. tiskárenské, v čase listopadové revoluce se objevily první výtisky knihy Miroslava Kostky Exodus s happy endem. Že jde rovněž o nic, zjistí čtenář po konzumaci libovolné, nemusí jít nutně o první, povídky. Jenom nevím jaké tomuto nic přiřadit adjektivum, snad absolutní. Na tomto příkrém odsudku nemění nic ani skutečnost, že bylo odtajněno skutečné jméno autora povídek, kterým je Alexandr Kramer. Ale o tom si můžete přečíst v nových knihách číslo 13.

Odpovědný redaktor Ladislav Horáček nám jednou jistě velmi srozumitelně vysvětlí, že to jinak nešlo atd., ale to nic nezmění na tom, že na Kmínkovo zábavné panoptikum tematicky zaměřené na věčný boj dobra proti dobru si ještě nějaký čas počkáme. A to je, alespoň podle mě, velká škoda. Utopie, nejlepší verze je velká literatura, která obstojí i za deset let. Jde o jeden ze tří největších českých SF románů, řadím ji k Domu o tisíci patrech Jana Weisse a K návratu z ráje Čestmíra Vejdělka. Kdyby však vyšla ještě před revolucí, netroufám si žádat o dobu počátků přestavby, kdy byla hotová její první verze, napomohla by našemu sebepoznání a troufám si říci, že by pomohla připravit věci, které přišly. Nehledě na to, že pro běžného čtenáře dnes takové dílo ztratilo příchuť zakázaného ovoce a bude dnes vnímáno jinak než v době svého vzniku.