Všechna práva © Interkom 1984 - 1990

Knížku Ljubena Dilova Let Ikaru předcházela dobrá pověst, proto jsem se těšila, že budu mít zase jednou něco pořádného ke čtení. Odkládala jsem ji však s pocity spíš rozpačitými.

       Je velmi čtivá, to ano. Příběh lidí, kteří letí vesmírem na kosmické lodi, jejímž základem je asteroid, provrtaný chodbičkami jako by ho prohlodaly myši, hierarchie kosmických lidí, odlišná od pozemské, jiný svět a jiné vztahy mezi lidmi.

       Jenomže, aby to všechno mělo švih dobrodružnosti, a děj se hýbal, je příběh promíšen kosmickými setkáními, vznikem nového druhu bytostí přímo na Ikaru, a několika, dalšími motivy. A v tom je právě ten háček. Těch několik dalších motivů, kdo chce, může si je spočítat, je vždycky jen nahozených a nikdy nejsou dotažené. Pro jednou se to snese, nějaké to tajemno nikdy neškodí, ale když je to tak pokaždé a nakonec skončí do ztracena celá kniha, čtenář to chápe jako podvod spáchaný na něm. Ledacos by se dalo vytknout i překladu, i když ne mnoho. I nějaká ta tisková chyba se samozřejmě najde. Vytýkat obálce její odpudivost by bylo opakováním výtek všem knihám této série.

       Ale horší je, že člověk neví, proč to Dilov vlastně napsal.