Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

Interkom číslo 100 je na světě. Musím se přiznat, že jsem neztrácel čas zjišťováním, zda jde přesně o toto číslo, ale rozhodně to alespoň není vyloučeno. Ono je otázkou, jak počítat dvojčísla nebo naopak nečíslované speciály a Interdrby.

       Věnujme tichou vzpomínku bývalým redaktorům a šéfredaktorům IK, od dnes již takřka mýthického Pagiho, který v roce 1984 přišel s myšlenkou a názvem IK a začal jej množit na psacím stroji v deseti průklepech, přes Mirka Nejedlého a Vláďu Veverku, kteří v orwelovském roce IK na čas legalizovali jako nástěnné noviny SFk Spectra a množili jej v závratném nákladu 50 kusů ve formátu A4, až k pokusu VV udělat za pomocí redakce Světelných roků a tepličáků z IK časopis v jeho dnešní podobě. Potom v roce 1988 převzal redakci Pavel Březina s Ivonou Karáskovou. Ta se do fandomu dostala přes SF poezii a v hnutí získala ještě jeden primát, absolutně největší modřinu, kterou utržila, když spadla mezi vagón metra a nástupiště (nedělejte to).

       Někdy mezi 40. a 50. číslem v polovině roku 1988 tuto redakci vzájemný styk (později to dovedlo až ke svatbě) zaměstnával natolik, že již neměli čas na vydávání IK a musel jsem se toho ujmout já, původně jsem chtěl napsat sám, ale to jsem naštěstí nikdy nebyl. Filip (Felix) Bezděk a Miloš (Albert) Podpěra mi, dokud je život nesemlel ve svém mlýně, pomáhali s technickou stránkou věci a Eva Hauserová napsala většinu reportáží, které v té době tvořily nejdůležitější část IK. Málokoho ze zmíněných dnes potkáte v R.U.R. či jiném klubu, dávno tomu, co mé oko naposled popatřilo na švihácký hubertus Pavla Březiny či na Ivonu, Pagiho a Mirka občas zahlédnete na Parconu či Minikonu, a to ještě ne na každém, a tak lze říci, že ze starých Interkomáků vydržely ve fandomu jen energetické gejzíry Evy a Vládi.

       Za dnešní IK můžeme být vděčni vedle redakce hlavně Pavlu Noskovi a Honzovi Poláčkovi za technickou pomoc a samozřejmě našim obětavým dopisovatelkám a dopisovatelům. Nesmím zapomenout ani na anonymní práci všech lízačů, kteří se odvažují do SF muzea, přesto, že jsou každý měsíc zapřaženi do nevděčné práce snášení IK a do otravného plnění a rozesílání obálek.

       Ale dosti vzpomínání, i když jsem určitě na spoustu důležitých fanů i faktů zapoměl. IK snad má krom minulosti i budoucnost. A ta bude, alespoň doufám, tím lepší, čím více nápadů, ale i námitek dostaneme do redakce.

       Napsal mi onehdy jeden fanoušek, proč že vychází stejné články v Interkomu a Ikarii, kde jsou navíc zkrácené. Tím se dostáváme ke spolupráci těchto dvou hlavních medií fandomu. Nevidím nijak ztrátové, když z několika desítek tisíc čtenářů Ikarie několik set čtenářů IK už daný článek zná. Obvykle si ho přečtou o několik měsíců dříve, nezkrácený a neochuzený o autenticitu danou osobním přístupem autora. Naopak z této situace bychom měli vytěžit značný užitek. V Ikarii chybí polemiky a diskuse. Domnívám se, že je to dáno hlavně dlouhými výrobními lhůtami. Když se redakce Ikarie čtenářů na něco zeptá, může jejich odpovědi otisknout až za dva nebo tři měsíce, kdy již všichni zapoměli, o čem je řeč. Pokud se by z IK přebíraly nejen recenze a povídky, ale i polemiky, mohly by repliky při dostatečném předstihu vycházet každý měsíc. Přitom by mohlo jít o diskuse přímo redakcí Ikarie iniciované, tím by se zajistil zájem širší čtenářské obce Ikarie.