Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

       Pátek 1.května

       9.00: v bufetu kulturního domu se má podávat snídaně, ale nepodává se. Všichni vyčkávají a jsou nezvykle tiší, protože ospalí a hladoví. Na schůzování není zatím ani pomyšlení.

       10.00: Franta Hlous konečně hlaholí, že snídaně dorazila. Podává se čaj a balíčky lineckých tyčinek máčených v čokoládě. Petr Konupčík připomíná stravu v Šumperku, která je mnohem výživnější, zdravější a chutnější. Vůbec celou řadou dalších poznámek naznačuje, že v Šumperku by tak špatná organizace a nevalná snídaně byly nemyslitelné.

       10.15: Franta Hlous zahání lidi za předsednický stůl (včetně mě) a slavnostně zahajuje poradu, načež odbíhá souběžně zahajovat svůj malý knižní veletrh. Ten je v přízemním foyer kulturáku a tvoří ho několik stolů různých nakladatelů, částečně zcela nescifistických. Důrazně nás nabádá, abychom určitě nezapomněli volit „Teplice na příští Šumperk - pardon - Parcon“.

       Petr Konupčík se ujímá vedení schůze. Koluje prezenční listina a rozhoduje se, že o Parconu, Mlokovi a Ludvíkovi za zásluhy o SF se bude hlasovat tajně a až v sobotu, abychom měli čas si to pořádně nechat projít hlavou. Hlasovat mohou jen přítomné kluby.

       Egon Čierny informuje o tom, že do Čs. fandomu se přihlásilo a 100 Kčs zaplatilo zatím jen pět klubů (Andromeda, Neratovice, KJV, BC, Bratislava), takže na kontě je momentálně 70 Kčs a je otázka, jestli tedy Čs. fandom vůbec existuje a co to vlastně tedy je (typicky egonovsky formulovaný problém). Někteří z nás začnou vykřikovat, že klubům se mělo jasně říct, dokdy přesně a kam přesně se má zaplatit. Já osobně například chci zrušit klub Desítku, protože se mi nechce platit 100 Kčs, ale nikdo na mě zatím nenaléhal ani s placením, ani se zrušením.

       Znovu se zdůvodňuje, co z toho placení budou kluby mít: 40 Kčs je předplatné Interkomu, dále budou mít přístup k databázi Petera Pavelka a budou moci používat právní subjektivitu Čs. fandomu, tj. IČO, jehož zřízení jinak stojí mnohem víc peněz.

       Egon pak informoval o tiskové konferenci Čs. fandomu a vyjádřil lítost, že nepřišel nikdo z Mladé fronty dnes nebo Lidovek.

       Na Freuconu si Egon povšiml, že existuje evropská asociace SF a že nás v ní zastupují Nesvadba s Olšou. Ceny této asociace jsou udíleny chaoticky, podle momentálního lobbyingu Olši. (Já jsem sice lidi dokopala, aby shromáždili návrhy, a ty jsem pak poslala Wiktorovi Bukatovi, což je předseda asociace, ale jak je vidět, minulo se to účinkem; tudy cesta nevede.) A tak se tedy Egon tázal, zda bychom neměli zvolit zástupce my, teď a tady. I toto rozhodnutí je ponecháno na zítřek.

       Do prezenční listiny se zapsalo 20 klubů, z toho několik nových.

       Franta Hlous navrhuje, že by Čs. fandom mohl udělat nadaci pro zlepšení úrovně vydávaných knih, především na lepší překladatele a překlady. Navrhuje název Cena Fénix. Zdá se nám, že tohle je spíš věc nakladatelů, protože fandom těžko bude mít přiměřeně peněz, není jasné, jak by se to celé organizovalo apod. Prostě se zdá, že to nepatří k fandomu.

       Pak Šimon navrhuje, aby se výdělky z Parconů poukazovaly také na konto fandomu a předávaly vždy dalším organizátorům Parconu, aby měli něco do začátku.

       Debatuje se o profesionalizaci Parconů: Franta Hlous říká, že různé úkoly musí zajišťovat lidé za peníze, protože jinak je nevykonají odpovědně. Uzavíráme, že nikoho nemůžeme nutit, aby dělal Parcon takový nebo makový - ať to Franta zkusí na svém Parconu.

       Všichni souhlasí, že Parcony by mohly být přesunuty na jaro (spíše období pozdního jara - červen), tím pádem CKČ je potřeba vyhlásit také dřív. Konkrétně by se nový ročník CKČ měl vyhlásit v září na Parconu a uzávěrka by měla být 31.října, aby příspěvky byly vyhodnocené do konce ledna.

       Peter Pavelko má databázi klubů, stále obnovuje jejich seznam a na požádání bude dávat výpisy. Kromě toho je napojen na síť FIDO. Franta Moravec navrhuje do publikace Kdo je kdo ve fandomu přidat i seznam SF klubů.

       Petr Konupčík oznamuje termín podzimní porady SFK: 16. - 18.10., kde jinde než v Šumperku. Dále si velmi stěžuje na Vláďu Veverku, že extrémně odporným způsobem nesplnil své sliby, co se týče výstavy comicsu, takže místní úřady a kulturní instituce teď už nevěří nikomu, kdo má něco společného se SF. Veverka to prostě neměl vůbec slibovat, a ne se na to vykašlat.

       Peter Pavelko vyzývá Hlouse a Konupčíka, aby agitovali pro Parcon ve svém městě a vylíčili, co nabízejí. Nikdy v dějinách našeho fandomu nebyl boj o Parcon tak vyrovnaný, takže sledovat jejich soupeření je skutečně zábavné a poutavé. V tomto okamžiku však Hlous odmítá sdělit jakékoli podrobnosti a říká, ať počkáme na večer na jeho bidding party neboli volební merendu a také na prohlídku kulturního domu. Naproti tomu Konupčík líčí Teplice jako místo vysoké zločinnosti, hemžící se prostitutkami, se zničeným životním prostředím (a skutečně - mně a Martinovi Klímovi někdo ukradl peněženky, na ulici jsme viděli žebrající zpustlou Rómku, večer se před hotely hromadily podezřelé existence, v hotelu De Saxe, kde jsme bydleli, se střílelo - nějací dva Jugoslávci či co kvůli nějaké ženštině - a na náměstí je ohromný nápis POZOR, INVERZE se světelným alarmem). „Přátelé,“ pravil Konupčík, „co si odvezete z Teplic? - Kudlu v zádech, AIDS a alergii. Kdežto my nabízíme zdravé prostředí, chutnou stravu, útulné klubovny...“

       Nato Egon Čierny upozornil, že Eurocon dokážeme uspořádat jedině s Parconem, a že by tedy někdo měl také mít zájem o Parcon 94. Konupčík ani Hlous však tento zájem nezačali jevit a chtěli čekat na výsledek voleb. Konupčík řekl, že Parcon 94 by měli udělat v Olomouci, protože tam jsou ideální podmínky. Když později dorazila Lenka Turečková z Olomouce, nezdálo se, že by sdílela jeho názor.

       Tím skončila první část porady a šlo se na oběd.

       Od dvou hodin odpoledne proběhla beseda s vydavateli, kterých se tu sešlo asi deset; kromě scifistických podniků jako je Najáda nebo Laser tu byli přítomni zástupci Svépomoci a jiných zcela nescifistických nakladatelství. Mluvilo se o knihách, cenách, autorských právech, distribuci, taktice ve vydávání atd. atd...

       Od pěti odpoledne následovala beseda s autory SF; Carola hovořila o tom, co jí kde chystají k vydání - něco v Teplicích, něco v Bratislavě a něco u Železného, takže se chystá boom téměř toho typu, na jaký jsme zvyklí u Pepy Pecinovského. Za Vilmu hovořil Martin Klíma, protože měla angínu a nemohla mluvit; píše hlavně Dračí doupě a do letošního Parconu poslala novou dlouhou věc z téhož cyklu jako Eternaal. Cyril Simsa mluvil o tom, co překládá, Šimon hovořil o košické škole fantasy a já trochu o Gookovi a trochu o Austrálii, odkud jsem se právě vrátila.

       V sedm večer propukla volební merenda Parconu 93 v Teplicích. Vzduchem lítaly zátky od šampaňského zn. Syčák (taky jsem dostala dva zásahy do hlavy). Merenda pak přešla ve volné popíjení, které se protáhlo do ranních hodin. Šimon se druhého dne chlubil, že vydržel v bufetu nejdéle ze všech, asi do tří, a když jsme se ho ptali, co tam dělal, řekl: „Spal.“

       

       Sobota 2.května.

       10.00. Za všeobecného napětí se připravují volební lístky. Jsou očíslované, podepsané Egonem, aby se nedalo švindlovat, a Petr Konupčík je přiděluje po jednom kuse každému klubu, který je tu zastoupen. (Většina přítomných je ve větším počtu klubů, a tak různě kombinujeme, aby nás hlasovalo co nejvíc; v Teplicích je najednou nějak podezřele moc klubů..) Na každém lístečku je rubrika pro Parcon 93, Ludvíka, Mloka a viceprezidenta fandomu.

       Je škoda, že se tu vůbec neukázala ani noha z Ostravy, protože jsme se chtěli něco dovědět o letošním Parconu. Egon Čierny se svým typickým škarohlídstvím prohlašuje, že letošní Parcon asi odpadá.

       Potřebu viceprezidenta zdůvodňuje Konupčík takto: „Spící, nemocný, umírající Rampas potřebuje někoho k sobě, kdyby došlo k nejhoršímu.“ Viceprezident nebude však volen na doživotí, ale jen pro funkční období rady fandomu.

       Kandidáti na viceprezidenta (Konupčík a Pavelko) jsou vyzváni, aby přednesli své platformy a volební sliby. Konupčík je překvapen a prohlašuje: „Eeee...ee...ee.“ Pavelko měl víc času si to rozmyslet a říká, že to je přece jasné, že viceprezident musí zastupovat prezidenta, pokud prezident je neschopný... (dlouhá pomlka a smích)... prevázdky.

       Pak se ještě představují nové SF kluby, například Farma zvířat z Karlových Varů nebo Vetřelci z Českých Budějovic.

       Lístky jsou konečně hotové a jejich zvednutím se už může hlasovat.

       Hlasuje se pro přesun Parconů na jaro; schváleno všemi kromě dvou, kteří se zdrželi hlasování.

       Konečně nastává historický okamžik - první tajné volby ve fandomu. Počet hlasujících je 32.

       Výsledky volby: Mloka za zásluhy o SF získává posmrtně pan Kajdoš za své překlady. Ludvíka získávají zakladatelé klubu Hexaedr a autoři první naší hry na hrdiny. Viceprezidentem se stává Petr Konupčík. A Parcon 93 bude v Šumperku (19 hlasů proti 13 pro Teplice).

       Vystupuje Egon Čierny a žádá, abychom se rozhodli, zda se budeme ucházet o Eurocon 94 spojený s Parconem v Teplicích. To ovšem předpokládá, že hned rozhodneme i o Parconu 94; rozhodování o parconech by se takto mohlo posunout a za rok bychom tady už rozhodovali o Parconu 95, což už odpovídá zvyklostem běžným ve světě. Všichni souhlasí a přijímají i název tohoto Euroconu - MUTATION, který vymyslel Cyril a který zní skutečně slibně (ropáci, exkurze do jejich výskytiště, apod...).

       Hlasovací právo na podzimní poradě už budou mít pouze kluby zaplativší 100 Kčs. V Interkomu se vždy po poradě zveřejní seznam zúčastněných klubů a jejich zástupců.

       Následuje přehled SF akcí pořádaných kluby, který bude také v perfektní podobě k dispozici u Petera Pavelky.

       A nakonec ještě ten náš zástupce, který bude jednat s evropskou asociací SF - chtěla jsem navrhnout Škábu, ale ten nedorazil. Tak tedy já a Šimon.

       Konupčík hned začíná vymýšlet organizaci Parconu 93. Co nejdřív zhotoví letáčky propagující tento con, takže pokud pojedete na nějaký con, hlavně do ciziny, vezměte nějaké s sebou a rozdejte je tam!

       Po této dramatické poradě jsme se už těšili na oběd, ale Franta Hlous nás vytáhl na vycházku. Neřekl nám, kam nás jeho poskoci chtějí zavést; zpočátku jsme se kochali pohledem na lázeňské vily ve svěží jarní zeleni, ale když cesta zamířila do lesa, který vypadal příliš přírodně, a ještě k tomu vedla do kopce, vzbouřili jsme se. Toužili jsme po obědě v nějaké útulné restauraci a zatím jsme byli hnáni do neznámého terénu, a další Hlousovi poskoci se nám ještě vysmívali z taxíku, že šlapeme pěšky! A tak jsme tedy prchli. Dodatečně jsme se dozvěděli, že nás nahoře na kopci nečekalo nic jiného než právě útulná restaurace - ale nevypadalo to tak. Spíš jsem čekala orientační běh se scifistickými úkoly nebo něco na ten způsob.

       Odpoledne byl poslední panel, o cestování a conech v cizině. Účastníci Freuconu nám líčili tento letošní Eurocon v Německu, Honza Pavlík s Jarkou dokonce pustili reportáž Mikrofóra z Freuconu. Já jsem vyprávěla o Austrálii, Michal Bronec si zavzpomínal na strašlivě zorganizovaný loňský Eurocon v Krakově, Martin Klíma vylíčil své zážitky z cestování po Americe. Původně jsem chtěla, abychom se bavili o dalších osudech „glasgowáků“, lidí, kteří zaplatili na podporu worldconu v Glasgow 50 Kčs, ale sešlo se jich tady dost málo z celkového počtu asi sto čtyřiceti, a tak jsem se rozhodla vybídnout je dopisem, aby mi své nápady a návrhy napsali. Navíc ještě nebyla hotová druhá várka placek pro ty, kteří se přihlásili později. Tak tedy, až se budou rozesílat tyto placky, pošlu i nějaké povídání o tom, co by se dalo podnikat dál.

       A večer jsme měli bidding party, neboli volební merendu, Glasgow 95. Hostitelé připravili šunkové závitky, plněná vejce, pikantní saláty a jiné lahůdky; bylo to sice zkonzumováno poměrně rychle, leč kultivovaně, rozhodně se to nedalo srovnat s pověstnou party v Košicích.

       A zase jsme popíjeli a debatovali do ranních hodin.

       

       Neděle 3.května.

       Mátožné trosky těch scifistů, kteří neodjeli v noci nebo brzo ráno, se potácejí po bufetu a míchají si rozpustnou kávu z Vilminých zásob (v bufetu už káva došla). Pak se Vilma rozhoduje, že najde tu krásnou zámeckou restauraci, do které nás pozval Franta Hlous v únoru, když jsme tu byly na besedě; jenže ať hledáme jak hledáme, restaurace nikde. To už je čas jít na autobus a pokusit se přesvědčit řidiče, že já a Martin jsme měli lístky s místenkami v těch ukradených peněženkách. Podařilo se (možná tu takové situace nejsou neobvyklé) a kolem několika povrchových dolů, chemiček a Řípu se vracíme do Prahy.