Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

Mohlo by se zdát, že za více než 10 let existence soutěže O cenu Karla Čapka muselo vzniknout nepřeberné množství dobrých povídek. Tomuto dojmu podlehli zřejmě i v pardubickém nakladatelství Mlejnek, když se rozhodli sáhnout do bohatého archívu sci-fi klubu Salamandr a vybrat některá díla z nultého a prvního ročníku k otištění. A nutno říci hned v úvodu, že sáhli vedle. Těžko posoudit zda proto, že v soutěži nebyly lepší práce a nebylo z čeho vybírat, nebo proto, že se jim prostě líbilo to, co otiskli. Skutečností však zůstává, že sbírky Planeta Emiga a Černé zrcadlo patří k tomu nejslabšímu, co u nás v poslední době vyšlo.

       Téměř všechny práce postrádají výraznější originální nápady a na dálku z nich čiší tézovitost a špatně zabalená moudrá a poučná poselství a varování, ať už před válkou, ekologickou katastrofou nebo lidskou nenávistí a nesnášenlivostí. Vrcholem všeho je potom dílo Romana Kubička Síla hvězd s podtitulem Čapkovské novoromaneto. Sedmdesátistránkvá novela v duchu „nejlepších socialistických ideí“. Snoubí se v ní vše výše uvedené navíc umocněné nádhernou utopií neskutečně dokonalého komunistického světa. Jeden citát mluvící za vše: „Svět dřívějška, tedy i počátku třetího tisíciletí, svět ovládaný zákonem věčného střetávání společenských tříd, svět vykořisťovatelů a vykořisťovaných, jak stanovila tento pojem dodnes vysoce ceněná společenská věda marxsimus-leninismus, tedy svět útlaku, válek a lidstva takto brzdícího svůj vlastní rozvoj, patří již nenávratně minulosti.“ (Černé zrcadlo str. 80). Tomu všemu předchází nesmírně nudný třicetistránkový popis, jak pomocí mentální energie ovládat hmotu a cestovat do minulosti (kde můžeme spatřit všechny hrůzy, které se kdy v dějinách udály) a závěr, kdy hrdina zachrání Zemi před zfetovaným americkým vojákem, který se již chystá odpálit raketu a rozpoutat třetí světovou válku.

       I zde se však přesto najdou díla, která se z této slabé úrovně vymykají. Je to především titulní čtyřicetistránková povídka prvního svazku Planeta Emiga. Rozkošné poetické dílko o setkání lidí s inteligentními orchidejemi. Svižně a velice dobře napsané s mnoha zajímavými nápady patří rozhodně k tomu lepšímu, co v naší sci-fi vzniklo. Škoda, že ani vydavatelům není známo jméno autora nebo autorky. V druhém svazku pak stojí za zmínku titulní příběh Černé zrcadlo, v kterém se objevuje velice zajímavý nápad, jehož zpracování je však velmi slabé, takže situaci poněkud zachraňuje až závěrečná povídka M. Petišky Milovala jsem tě, protože jsem byl hloupý. Zajímavý příběh o možnosti změny pohlaví a problémech s tím spojených. Pravděpodobně jedno z ranějších děl Eduarda Martina, ale ani zde nemají vydavatelé jasno, neboť adresy autorů se prý nedochovaly.

       K nedostatkům obou knížek je třeba přičíst ještě velice špatnou sazbu plnou chyb a bídnou vazbu, která se rozpadá již po prvním přečtení. Sečteno a podtrženo: za 46 korun méně než málo.

       (Planeta Emiga, Mlejnek 1992, 78 stran, brožované, cena 17 Kčs, 6000 výtisků)

       (Černé zrcadlo, Mlejnek 1992, 140 stran, brožované, cena 29 Kčs, 6000 výtisků)

       hodnocení: Planeta Emiga **, Černé zrcadlo *