Interkom: Elfové, skřeti a kýble krve

Tak by se dal v krátkosti charakterizovat nejnovější nakladatelský počin Klubu Julese Vernea - kniha Poula Andersona Zlomený meč. Vypadá to, že se KJV odrazil od dna a kvalita jeho knih se začíná zlepšovat. Po „děsné“ Mlze děsu a dvou průměrných knížkách je tu opět kniha vysokých kvalit. Nelze jinak než souhlasit s textem uvedeným na zadní straně obálky. Je to opravdu drsný, krutý a pochmurný příběh plný násilí, démonických kouzel a ponurých bohů. V této severské sáze se P. Anderson hrdě hlásí k odkazu svých vikingských předků.

Orm Silný je skvělý mořeplavec a válečník, ale netuší, že nad jeho rodem visí kletba, kterou nedokáže odvrátit. Hřeje si na prsou hada. Tím hadem je Valgard, kterého Orm považuje za vlastního syna, ale který jeho synem není. Neví, že elfí hrabě Imric jeho pravého syna unesl a místo něj nastrčil podvržence ze skřetí krve, jenž je krutý a zlý. Jeho pravý syn Skafloc je vychováván elfy je zrcadlovým obrazem Valgarda. V průběhu děje vypukne válka mezi skřety a elfy, v níž oba „bratři“ vedou armády proti sobě. Jakoby toho nebylo už tak dost, do celé věci se zapletou severští bohové. A tak se stane, že skřeti, elfové i lidé jsou jen figurkami ve velkolepé šachové partii, kterou hrají Odin s Lokim. A je to hra o bytí a nebytí celého světa, neboť k Ragnaroku je blíž než kdy jindy. Hra je rozehrána, kostky jsou vrženy. Na svět přichází kouzelný mec, ale ten, kdo jím vládne, musí zaplatit cenu nejvyšší. Přesto se ho Skafloc chopí a jeho osud, stejně tak mnoha jiných, je zpečetěn.

Celý děj knihy od první do poslední stránky je poset mrtvolami. Vraždí a zabíjí se vždy a všude, hrdinové odsekávájí ruce, nohy, hlavy a mozky stříkají do potoků krve. Ty obrovské masakry nejsou samoúčelné a zdaleka nejsou slabinou knihy, naopak. K sáze tohoto typu neodmyslitelně patří, vždyť tak to doopravdy bývalo a komu se to nelíbí, nemusí si knihu kupovat. Žádná jiná u nás vydaná kniha nemůže být vzdálenější Tolkienovskému pojetí fantasy než právě Zlomený meč. A ani elfové na tom nejsou lépe, jsou chladní, cizí, krutí a nelítostní.

Čtenář má navíc možnost přiblížit si severskou mytologii a blíže poznat a pochopit vztahymezi Aesiřany, pány Asgardu a jejich protivníky, ledovými obry z Nifelheimu. V tomto směru vyniká i práce překladatele, který nejenže se zhostil svého úkolu nadmíru dobře, ale neváhal opatřit text mnoha poučnými vysvětlivkami, čímž učinil děj pro normálního smrtelníka srozumitelnější.

Ke svému velkému údivu jsem v knize nenašel ani jednu tiskovou chybu či překlep, což je dnes věc věru nevídaná. Zpočátku jsem měl výhrady k obálce: tmavá, ponurá, zavádějící, ale během četby jsem zjistil, že je ke knize ta pravá a skvěle vyjadřuje její obsah. Takže jedinou výhradu mám k tiskařské práci a to k obálce. Není totiž laminovaná ani lakovaná a tak se při čtení na mnoha místech odře a to je škoda. Jinak je to ale skvělá kniha, která splní mimo samotnou zábavu při četbě ještě jeden neméně významný úkol. Srazí totiž milovníky fantasy, namlsané Tolkienem a jinými krásnými, vzletnými a ušlechtilými příběhy (máte-li taková rádi, určitě sinenechte ujít knihu Poklady stolinů R. A. Ziemkiewicze) zpět na zem do reality a nechá si je uvědomit, že v minulosti to bylo drsné a těžké. A to tak, že hodně.