Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

       Konal se jako obvykle v hotelu Santon.

       V recepci mne přivítala fronta. Naštěstí Opaváci začali povykovat, ať jdu k nim, takže jsem větší části čekání unikla. Teprve při zápisu jsem zjistila, že patřím do kategorie VIP, a mohla jsem se zapsat bez čekání. Jenže předtím jsem to nevěděla. V té chvíli jsem spatřila Ondreje Herce. Zamířila jsem k němu a řekla mu, že je určitě také VIP a že nemusí čekat, pravil však, že se na to vykašle.

       Ubytovala jsem se a zamířila, jak jinak, do baru. Uvítali mne staří přátelé a než jsem se nadála, měla jsem v sobě dva fernety. Mezitím Ondrej Herec zjistil, že od devíti přednáší o náboženství ve sci-fi a začal výt o pomoc, neboť nebyl připraven, či to aspoň tvrdil. Rychle jsme vytvořili podpůrnou skupinu, připravenou diskutovat, až Ondrejovi začne docházet dech, nakonec to však nebylo zapotřebí. Mezitím se sešel Jamův Workshop a já jim odrecitovala cosi, co mne zaujalo v literární teorii.

       Poté mne chytil Karel Blažek a sdělil mi, že se mám v každém případě dostavit na dernisáž (slavnostní ukončení) výstavy SF obrazů v galerii Měnínská brána, načež se uzavřel bar a společnost se rozpadla do různých room-party. Táhli jsme to dosti dlouho, ale když jsem se chtěla odebrat na lůžko, seděli v našem pokoji drakobijci a pokoj byl zavalen mrtvými skřety a obry. Tohle drakobijecké plémě je proklatě odolné! Dlužno ale přiznat, že díky jim se objevila spousta nových, mladých tváří a Draconu dodávali správnou atmosféru, neboť pobíhali v pláštích, sári, brnění a jiných kostýmech, opásaní zbraněmi.

       Na rozdíl od jiných nejmenovaných fanů se mi nepodařilo se hned první den uvést do nepoužitelného stavu, takže jsem si dala k snídani pivo (to na conech dělám i za naprostého střízliva, neboť tím nalákám do své společnosti ty, kdo skutečně potřebují léčit kocovinu, a dozvím se nejlepší drby) a mohla vyrazit na dernisáž. Pobíhal tam Franta Novotný a říkal: Já mám něco povídat a nevím co, ale na takový ten nástroj bude hrát moc hezká zrzavá dívka. Nástroj vypadal jako několik měděných misek, kombinovaných s niněrou a bubínky, dívka se navíc dostavila s houslemi a tu jezdila smyčcem po miskách, tu praštila houslemi do bubínku, ale výsledek, pokud mohu soudit, byl spíše libý než nelibý.

       Dernisáží pro mne skončilo vše, co jsem měla povinné, a já se mohla věnovat programu a společenskému životu. První část odpoledního programu, virtuální realita, se nekonala, a tak jsem začala až přednáškou Franty Novotného Jménem Zvíře nemocné rozumem. Šlo spíš o referát k jakési knize, jejíž jméno jsem si pečlivě poznamenala, abych posléze zapomněla, kam jsem si ho poznamenala. Poté jsem se šla proběhnout po hotelu a pokecat. Dostavila jsem se až na přednášku doktora Šimůnka, který pečlivě rozebíral, jakým způsobem by asi lidstvo mohlo vyhynout. To mne vyčerpalo a šla jsem si na chvíli lehnout. Vzbudila jsem se na losování tomboly, která byla neobyčejně bohatě dotována a proto se protáhla. Poté jsem se šla rychle najíst, a doufala jsem, že stihnu aspoň část přednášky sexuoložky. Vstoupila jsem do sálu a uvítal mne huronský řev. V mé nepřítomnosti totiž publikum informovalo přednášející o některých mých povídkách o sexuálních úchylkách (obávám se, že je jich dost) a já si ke vstupu vybrala skutečně nejlepší chvíli.

       Po programu jsem měla předsevzetí jít spát, ale z vedlejšího pokoje znělo cosi, co připomínalo psí kňučení. Vstoupila jsem a přistihla Pavla Konečného, jak hraje na zobcovou flétnu a Frantu Moravce,jak ho doprovází na kytaru. Donutili mne zpívat a potom pravili: Tak, teď v tom jedeš taky, my jsme falešně hráli a ty falešně zpívala, už to o nás nemůžeš nikam napsat. Ale já si nemyslím, že hráli falešně pořád, jenom Konečný občas pletl prstoklad.

       V neděli ráno v jídelně propukl potlesk. Od svých pivních druhů (když jsem se dostavila, někteří fanové z Olomouce měli již druhé pivo), jsem se dozvěděla, že je to uvítání pro platícího hosta Jardu Mosteckého, který byl přistižen personálem, an přespává ještě s někým načerno se spacákem u přátel. Musel tudíž zaplatit nocleh a snad mu byla i přidělena postel. Lidu hlas zněl: Dobře mu tak, měl spacák pořádně uklidit (on ho totiž nechal pokojským na očích a tudíž byl vyhmátnut).

       Obvyklý ranně nedělní program na Draconu jsou drby, případně dopíjení zbytků v láhvích (přece se s tím nepotáhneme zpátky!) Přesto se mi povedlo vše přežít bez kocoviny a jiných následků.