Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

       Ostřílený a zkušený fan nechodí na žádné panelové diskuse kromě těch, ve kterých sám účinkuje, prohlašuje Cyril. Prostě přijede na con a jde do baru. Správný fan se posunuje po celém conu (nejen na maškarádě) příšerně postrojený a ověšený plackami z předchozích akcí, praví Eva. Mně nezbývá než s nimi vřele souhlasit. Chci se však pokusit podrobněji rozvést, čím se tvor, zvaný v této části vesmíru fan, především vyznačuje.

       Fan bývá družný i samotářský. Družný fan se seskupuje ve spolku zvaném většinou klub, a množina takovýchto klubů tvoří takzvaný fandom. Tan samotářský, nebo též divoký, se zásadně nesdružuje, ale někdy se účastní conů. Zajímavé je, že fandom tvoří ve svém celku všichni fanové, kteří se stále považují za československý fandom, a kupodivu je nijak zvlášť nezajímá rozhodnutí politické reprezentace o rozdělení státu. Malý, čerstvě vylíhnutý fan se nazývá scifíča. Tento název je sice slovenský, ale tak hezký ekvivalent se v češtině nenachází a proto si myslím, že se tento výraz rozšíří ve fandomu i v českých krajích.

       Fan v našich krajích vždy vyhledává ochranné pivotronní a alkoholové pole v daném prostoru. Toto pole se většinou nenachází na odborných seminářích ani v dračíh doupatech, ale na klubových schůzkách, conech a poradách. Žádný program na conu není tak zajímavý a důležitý, aby se bez něj nedalo obejít a proto se fan o to intenzívněji věnuje vlastním programům, což jsou především room party, kdy se kapacita ubytovaných v jedné místnosti až zdesateronásobí a v některých případech se room party transformuje i na hall party. Tuto skutečnost si pořadatelé conů většinou nepřipouštějí a snaží se proto con přeplnit množstvím různých programů. Fan se sice snaží alespoň některé programy absolvovat, ale touto činností ztrácí značnou část energie a ani vysoký přísun alkoholových koncentrátů tento úbytek není schopen kvalitativně nahradit. Proto se fan pod ozónovou dírou (myšleno je ve dne) pohybuje minimálně a vypadá zvadle jako hřbitovní kvítí. S úbytkem denního světla a jiného nebezpečného záření se v něm však opět probouzí zvýšená aktivita, která vrcholí v pozdních nočních hodinách. Lze tedy říci, že fan je tvor noční.

       Vyskytují se však také někteří nedomrlí jedinci, kteří tuto typickou fanovu zvláštnost nejen nechápou, ale dokonce odsuzují, jako například BP v IK 9-10/93. Charakteristické fanovy projevy považuje za ďábelskou zábavu, při které se nedá spát! Údajně se snaží balit hlavu do deky a noční život fanů nazývá mumrajem a hulákáním, které fanové produkují schválně, aby se tyto citlivé dušičky nevyspaly. Tento postoj je pro mě nepochopitelný hlavně proto, že jsem se ještě nesetkal s fanem, který by se na con přijel vyspat. Toho si přece může užít kdykoli jindy. BP se v IK také zmiňuje o tom, že okolo čtvrté ráno zábava na Parconu vyvrcholila zpěvem Internacionály, což bylo podle zaručených zpráv velmi dobře slyšet i o dvě patra níž. Ano, byli jsme to my, a jsme na to patřičně hrdi. Jen mě mrzí, že se nám další noc nepodařilo splnit slib daný Vladu Srpoňovi. Tomu jsme totiž slíbili Píseň práce a Vlado se proto raději následující noci zdržoval v šumperských barech a nebyl k zastižení. Mnozí sice mohou mít k uvedeným hitům výhrady, ale je třeba pochopit, že díky dřívější komunistické diktatuře to jsou jediné, které bezpečně ovládají všichni bez rozdílu. Zkusíme se však polepšit a na příští Parcon si secvičíme jiné popěvky, kterými potěšíme (nebo omráčíme) publikum i nedomrlé spáče. Parcon 1993 skončil, ať žije Parcon 1994!