Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

Mluvil jsem s organizátory, vědí o tom, a tak se všichni můžeme těšit na 1.- 3. 9. v Ústí. Pokud vše dobře dopadne, najdete v tomto IK vloženou mapku.

       

Věnujte prosím pozornost úvodnímu článku o ASFFH. Shrnuje výsledky úvah Z. Rampase, tiskového mluvčího fandomu J. Olši jr. a dalších fanoušků, se kterými jsme se stihli poradit. Berte vše zatím jako návrh, který můžete doplnit a vylepšovat. Akademie by měla začít pracovat v příštím roce, a tak se svými připomínkami či členstvím příliš neváhejte.

       Dále přinášíme dopis z Bratislavy uvádějící na pravou míru Šimonův popis toho, jak to bylo v Revúci. Znalost pravdy je hodnotou samou o sobě, ale přiznejme si, že gargantuovské Šimonovo pojetí bylo zase čtenářským zážitkem.

       

Občas dostávám k posouzení (a otištění) povídky od začínajících autorů. Ve svém fanouškovském rovnostářství jsem onehdy přehlédl, že nejde o literární útvar, ale o diagnózu, a svěřepě jsem se snažil autorovi naznačit existenci různých vrstev textu, např. že je rozdíl v tom, co ví autor, co vypravěč, co hrdina a co čtenář.

       Mám trochu špatné svědomí, když vám předkládám tuto povídku, ale wokrshopáci, kam jsem ji jako kuriozitu poslal, si s ní dali tolik práce, že ji nemohu jen tak vymazat, navíc možná nabalováním doprovodných textů získala něco na zajímavosti. Já osobně pak budu toto číslo IK používat jako argument, proč jsem vám ještě nenapsal, co si myslím o vaší jistě výborné povídce.

Pro Bermudskou příšeru: v zásobě mám už jen jedno pokračování Marockého deníku.

       Pro Evu Kováčovou: už nikdy příspěvky na Mekyntoši a Mekyntoší disketě.

       Pro Interneťáky: naše adresa: WPO!RAM@APRO.CZ

       

V Ikarii 8/95 jsem v rubrice Publicistika narazil na jméno Jany D. Bylo mi povědomé a připomělo mi telefonický rozhovor, který mi líčil Ivan Adamovič. Krátce po rozeslání Poslední dávky zájemcům mu volal jeden podrážděný otec, že omylem (až sem slyším váš smích) otevřeli dopis své dcery (má prý chudák smůlu, jmenuje se jako její matka) a byli zděšeni obálkou časopisu Ikáryje mladých techniků a přírodovědců (literární příloha časopisu Ty, Ohníček & Já) (pro ty, kdo neviděli druhou stranu PD: měla varovat před přílišnou podbízivostí obálek, korespondovala s textem Rozmachu na straně 2, leč nevědomému a předpojatému koukalovi mohla připadnout poněkud lascivní). Ivan se mu to pokoušel vysvětlit, ale asi se to nepodařilo, neb poslední otcova otázka zněla, zda je taková obálka vhodná pro mladé techniky a přírodovědce. Na to se Ivan zeptal, kolik je Janě, a dověděl se, že 16.

       Takže Jano, pokud stále ještě čekáš na svou Poslední dávku (a z druhé strany Ikáryji), věz, že my jsme ji poslali a ani pošta v tomto případě není vina, že ji ještě nemáš. Můžeš si ji koupit třeba v knihkupectví v Čáslavské. Napiš nám, jak se ti líbila a zda tě nějak narušila. Ahoj