Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Po krutém zklamání, když nás okradli v pajzlu Na Urale, jsme zkusili lepší restauraci Locusta na Praze 6, deset minut tramvají od Kulaťáku.

       Snad obavy z útrap cesty způsobily, že se neobjevilo několik dosud věrných SF rarit, pevně doufám, že to není dokladem fotrovatění fandomu. Vždyť jiní fanoušci přijeli až ze z Plzně.

       Konečně jsem mohl předat nálepky patřící na Ceny Akademie, jež získal Laser za Zlatého muže a Hyperion, konkrétně Heleně „Lejzr“ Šebestové. Přítomný Dáreček pořídil fotodokumentaci a s Radkou Žákovou (dříve Lejzrovou) jsme dali pár slov o letošní Akademii. Další cedulky dostali Ivan Adamovič (nejlepší redaktor) a Egon Čierny (pro Mloka za nejlepší Vydavatelství a pro Honzu Kantůrka a Jirku Kulhánka, musíte je z Egona nějak vyrazit, mě nenapadla jednodušší cesta, jak vám to předat). Poslední samolepku dostal Pavel Weigel, kterého jsem vyrušil z rozhovoru s Joannou Czaplińskou, polskou bohemistkou, která je v Praze na stáži a píše práci o české SF osmdesátých let. Hned na místě vyzpovídala Ivana Kmínka a paní Freiovou, její bolševiky sešrotovanou knihu o Silvestrovi Stinovi jsem Joanně přinesl přímo do Locusty.

       Paní Freiová 15. března oslavila sedmdesátiny, než jsme jí ale stačili popřát hodně zdraví a svěžesti, o níž mimochodem svědčí její neslábnoucí zájem o SF a dění ve fandomu, musela odejít pro přílišnou aktivitu bezohledných kuřáků.

       SSSR v Locustě byla i poslední příležitost k odevzdání formulářů prvního kola Akademie (toho využila hlavně posádka přízemí Kraratitu). Chtěl jsem využít příležitosti a poděkovat alespoň přítomným za čas a práci, kterou věnovali jejich vyplnění, ale stále přicházeli noví Akademici a tak jsem nenašel vhodnou chvíli. Tak tedy až nyní, díky přátelé.

       Kdybychom uspořádali soutěž o největší SF raritu, asi by zvítězil Ivan Adamovič, který přivedl před mnoha lety ztracenou Haničku Olšovou Větvičku. Pamětníci si připomenou její účast na SF plesech či jako překladatelku Ikarie XB a SF povídek, které v Zápisníku uveřejňoval Vlasta Talaš. Ten bohužel k velké Haniččině lítosti nedorazil a tato se musela vrátit do Vrchlabí, kde dnes působí. Neúčast některých lenochů je opravdu jen těžko omluvitelná, vždyť i Vilma a Martin Klímovi si sehnali hlídání ke své potomečce. O to více mě mrzí, že naopak řada fanoušků by ráda přišla, ale nedověděli se o akci včas.

       Organizátoři se spoléhali na to, že každý zájemce občas zajde k Jirkovi Pavlovskému nebo do Krakatitu. Pokud chcete mít jistotu, obraťte se na Jolanu Čermákovou, duši SSSR. Povedeme si seznam (a ten pak ztratíme).

       Nemohu referovat o dalším dění, přítomní kuřáci vyprodukovali tolik smogu, že ani lampičky na stolech a hořící krb nedokázaly udělat vzduch dýchatelným. Když mě z toho začaly pálit oči, odpadl jsem, nicméně těším se na další.