Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Nechtěl jsem původně reagovat na článek Jardy Jirana (dále jen JJ), který jsem si pro sebe přeložil jako otázku: Měl bych cítit jako fanoušek povinnost číst české autory uveřejňované v Ikarii? Musel bych pak přiznat, že patřím k těm, kteří k přečtení dotyčných povídek potřebují jejich nominaci v druhém kole Akademie SF.

       Když jsem se zamyslel, proč konkrétně já nečtu většinu původních povídek v Ikarii, zavzpomínal jsem, že tomu kdysi bylo jinak. Kdysi jsem cítil s jejich autory jakousi zpřízněnost. To je dnes pryč.

       Většina z nich nemá jinou ambici než pobavit. Nic proti tomu, když se to umí, je to poctivé řemeslo jako každé jiné. Ale v oblasti zábavy mám velmi širokou nabídku a vybírám si to, se mi zdá nejlepší (život i tak utíká). Trójský jogurt také nekupuji proto, že je český, ale proto že je lepší (víc mi chutná), než konkurence.

       Asi již neudržuji s českou SF tak těsný kontakt a neznám ty zástupy kvalitních autorů škemrajících před redakcemi, v současné době vím jen o třech aktivních autorech, kteří mají i jiné ambice než pobavit čtenáře (a mají na to). Jsou to František Novotný, Jam „Jam“ Oščádal a Jaroslav Velinský.

       Nenarazil jsem na ně, ani na nikoho, kdo by podobně jako oni šli tou obtížnější cestou ke čtenáři na stránkách Ikarie již roky. Ušetřím JJ odpovědi v tom smyslu, že dotyční mu nic nenabídli. Asi čtou Ikarii a vidí, co je do rubriky Česká SF žádáno. Dobrý redaktor nečeká, co se mu nasype na stůl s tím, že možná najde perlu v hnoji. Měl by se o vznik perel sám přičiňovat, třeba projevem zájmu u tvůrců prověřené kvality (přesto, že se s nimi bezpochyby jedná obtížněji než s nováčky třesoucími se o otištění). Zde bych doporučil četbu pamětí Isaaca Asimova.

       Ikarie zjevně nevychází pro mě, ale pro takřka třicet tisíc jiných fanů, do jejichž vkusu se snaží strefit. Pokud ale JJ vyjadřuje nespokojenost s přístupem čtenářů, má jen dvě možnosti, vyměnit čtenáře nebo se zamyslet nad tím, co jim nabízí. Pak by pro něho má slova mohla mít nějakou informativní hodnotu.

       PS: Nevím zda mi pomůže přiznání, že nečtu ani zahraniční povídky v tomto periodiku, které od jeho vzniku, podobně třeba jako Živel kupuji, ale ztrávím nad oběma průměrně hodinu (Vivisektor, teoretické články,publicistika, někdy Rozlet, ale nesmí být na téma „Ještě jsme tady“. Přitom ale MF&SF přečtu vždy celý, nemyslím, že bych tedy měl něco proti SF jako takové, snad je to jen tím, že se formá A5 čte lépe v autobuse.