Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

       

Začal jsem možná až příliš krutým citátem, ale nemohu si pomoci. Většina lidí účastnících se porady mi opravdu připomínala zmíněné papežovi žoldnéře. Začněme ovšem od začátku. Na jarní poradu sf klubů jsem se velmi těšil, protože to pro mě znamenalo vstup mezi otřískané dinosaury sci-fi, kterých si velmi vážím. Tetelil jsem se štěstím a představa, že budu sedět vedle takových lidí, jako jsou Egon Čierny, Zdeněk Rampas či Jaroslav Mostecký, mě doháněla k šílenství.

       Když jsem společně s Lukášem vešel do budovy internátu, kde se porada konala, tak mi hladina adrenalinu stoupla výš než u maturity. Po chvilce zmatku jsme se ubytovali v přívětivém pokoji a sešli dolů, abychom políčili na Zdeňka Rampase, který byl jedinou osobou, jež jsme jakžtakž znali. Jaké bylo ovšem naše zklamání, když kolem nás dvanáctkrát prošel a nestáli jsme mu ani za pokývnutí. Zklamaní a zatrpklí jsme se odebrali na pokoj a dlouhou chvíli si krátili vymýšlením hovadin na iniciály Z. R. (závodní ropucha, zevrubný rozklad, zklamané Rauko, zastavená rakovina, zušlechtěný rys, zastydlý Rychlonožka atd.).

       Ani jsme nedoufali, že by druhý den byl lepší, ale nakonec se ukázalo, že nás přece jen má ten chlápek na nebesích rád. O polední přestávce si nás všiml Vašek Pravda z Avalonu a projevil o nás zájem. Napsal si pár poznámek a navázal přátelský rozhovor, což pro nás znamenalo tolik potřebnou transfúzi dobré nálady. Po skončení porady si nás taky konečně vyhmátl Zdeněk Rampas a věnoval nám něco ze svého času. Dokonce nás pozval k sobě na pokoj a ukázal nám starší čísla Interkomu. Byli jsme v sedmém nebi a sebevraždy (popřípadě vraždy) jsme odložili na neurčito. Večer skončil velmi příjemnou debatou s navrátivším se Václavem Pravdou, který nám poskytl mnoho užitečných rad ohledně fanzinu, klubu a fandomu vůbec. Nabídl nám pomocnou ruku a pozval nás na návštěvu do Avalonu. Slunce už dávno spalo, takže i nám se začala klížit očka, a proto jsme se vydali na kutě spokojenější než dobře napapané štěně. Teď jste si přečetli, jak jsme prožili poradu. Dovolím si ještě vyjádřit několik závažných myšlenek, které nám nejvíce utkvěli v hlavě.

       Předně to je zjištění, že většina lidí na poradě tam nepřijela kvůli sci-fi, ale z prostého přátelství. Přijeli tam popít s kamarády a prohodit pár slov s těmi, jež dlouho neviděli. Vytvořili tak uzavřenou komunitu lidí, kteří se dobře znají a o nové členy podvědomě nestojí, protože by narušili jejich celistvost. Přítomnost nových lidí je pro ně obtíží, ale pro nové to taky není žádný med, protože ti se zase nemohou zapojit do debaty, kvůli úzce přátelským tématům (např.: „Jarouši, minule jsi přijel autem, jak to že teď ne?“ nebo „Nechtěl jsi se náhodou oženit?“ atd.). Tyto fakta nedovolují nově příchozím zapojení do debaty a již debatujícím v pokračování započatých rozhovorů, protože by byla narušena kolektivnost jejich „party“. Nikoho nechci obviňovat. Vznik takovýchto komunit je předvídatelný, když není dostatečně častý přísun nových tváří. Bohužel to tak je a každý nový sci-fi klub se bude cítit jako vetřelec. Proto píši tento příspěvek, pokud právě zakládáte sci-fi klub, připravte se na pořádnej duševní teror, protože fandom má jen málo lidí (celkově dva), kteří si uvědomují, že jejich organizace je hermeticky uzavřená.

       Asi už nemusím uvádět, že by se mělo něco změnit, ale jestliže jste na to do teď nepřišli, zahraju si chvíli na všeználka a navrhnu pár prostých a zřejmých řešení. Největší problém je komunikace a ta se prostě musí zlepšit, jinak žádní noví členové nebudou. Pro lepší pochopení je třeba si ujasnit pocity nově příchozích, oni mají čerstvě založený klub a na poradu se přijeli defacto pochlubit. Jejich neovladatelné vědomí touží vyrovnat se klubům, které existují už roky a chtějí dokázat, že na to mají! Staří dinosauři by měli pochopit jejich nadšení a na chvíli usednout a prohodit pár slov. Nové kluby jsou na sebe pyšní a je třeba jim to nebrat. Když přijde dejme tomu Egon Čierny, který patří mezi nejváženější lidi ve fandomu, a na chvíli se zapovídá s nováčky, tak je uvede do povznášejícího stavu lépe než vánoční stromeček z marihuany. Toto pochopil jedině Vašek Pravda a Zdeněk Rampas, nebýt jich, tak se SFK Rauko už nikdy na žádné poradě ani neukáže. Kéž by si z nich někdo vzal příklad. Zdeněk Rampas nám říkal, že nemáme sedět stranou a radši jít do společnosti. To je blbost už jenom z jediného důvodu a to, že my jsme přece byli spíše takovou návštěvou, kdežto ostatní dlouholetí fanové byli domácí. Prvotní akt přátelství by měl pocházet od místních. Celý fandom zachránil jedině Zdeněk Rampas a Vašek Pravda. Smutné? Tragické!

       Snad si už konečně někdo uvědomí, že nové kluby jsou budoucností fandomu a jejich získávání je jeden z hlavních bodů samotné existence této organizace (nebo by alespoň měl být). Vašek Pravda o nás prohlásil, že jsme jako zjevení. Tak málo nových klubů se na poradách objevuje a samostatný vznik klubu (nepodnícený žádným už odrodilým fanem) je opravdová rarita. Udělejme něco pro to, aby to už taková vzácnost nebyla, vždyť to není nic náročného.

Poznámka znaveného reparátora: škoda, že vás nenapadlo, že si vás starší pán po čtyřech hodinách jízdy a třech měsících od posledního (a prvního) setkání okamžitě nezařadí. Stačilo se přihlásit. A když někdo potřebuje záminku, stačí „kmotrovi“ předat rituální dárek, např. fanzin a on si v přijímacím náklonu ve chvatu ze jmenovky rychle přečte, o koho jde. Chcete-li si pohovořit třeba s Jarkem Mosteckým opět se stačí pouze představit a pronést nějakou tu rituální větu: Pozvat na budoucí akci, zeptat se co píše... a pak budete mít problém dotyčné spíše umlčet než naopak. Pokud vám takovýto přímý postup nedovoluje tréma v přítomnosti gigantů, požádejte někoho, koho již znáte, aby vás seznámil. Společenské rituály v drsné SF komunitě se zas tolik od těch obvyklých neliší. Jen se asi v posledních letech nechával až příliš velký prostor metodám přírodního výběru.