Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Můj starší syn hraje Dračí doupě a občas mě oblažuje svými nápady. Teď přišel s myšlenlou, že by bylo užitečné pěstovat veverky, protože půlnoční, či jaký meč namazaný veverčím sádlem spolehlivě zabije zombii typu Spectra. Zapátral jsem v paměti a něco mi to připomnělo. Okolo roku 1986 přišel Vláďa Veverka, šéf SF klubu Spectra a jeden z nejaktivnějších fanoušků té doby, s myšlenkou hodnotit, kategorizovat a zvýhodňovat SF kluby podle jejich výkonosti a přínosu fanouškovské věci. Bylo kolem toho spousta emocí a deprese po návratu z porad. Takové myšlenky nějak nesouzněly s duchem tehdejšího fandomu (nelíbilo se to ani klubům jednoho tahouna, ani klubům pořádajícím cony a vydávajícím fanziny) a VV se po čase a po své náhradě v Koordinační komisi přestal ve fandomu angažovat a na celou věc se takřka zapomnělo. Ne však zcela - v Dračím doupěti je ona narážka, které porozumí jen pamětníci.

       

Bohužel mi pobyt v ratejně U tří opilců nedělal dobře, naprosto šílená akustika, která člověku vracela na hlavu každé vyřčené, zařvané i zazpívané slovo z celé haly, mě brzy dostala do kolen a musel jsem si chodit občas na chvíli lehnout, takže mám páteční večer rozkouskovaný na řadu návštěv, v kterých jsem nabyl dojmu, že si stolků s nováčky opět nikdo valně nevšímal. (U stolku převážně dívčího StarTrek klubu to bylo trochu lepší.) Ptal jsem se později Vaška Pravdy a ten pravil, že s Petrem Čáslavou řešili organizační záležitosti akce Neofan a že se fanouškům začali věnovat až před půlnocí. Pokud si dobře vzpomínám na Petrův článek v IK 4/98, oni sami tou dobou už prokleli fandom a litovali, že nezůstali doma. Nevím, zda jsem sám, kdo cítí tu absurditu.

       Vytvářet a plánovat systém, který by efektivně umožnil přijímat desítky hypotetických fanoušků místo péče o pět skutečných, konkrétně se vyskytujících.

       Nestojím o polemiku a ani ji nebudu uveřejnovat na téma, kolik minut se kdo nováčkům věnoval, když jsem byl v posteli, smyslem předchozího odstavce bylo jen říci, že komunikace s právě přítomným fanouškem má pro mě přednost před každým plánováním. Možná se v tom skrývá neefektivita dinosaurů.

       Mám za to, že Vašek a v jeho vleku Petr podcenili specifiku fandomu a zvláště toho československého. Opravte mě, vy zcestovalí, světaznalí:

       Když k nám po revoluci jezdili cizí fanoušci a spisovatelé v šestistupech, podivovali se pevné, sevřené a takřka hierarchizované struktuře našeho fandomu. A to nejen ze západu, pokud si dobře vzpomínám, nic podobného Koordinační komisi SF klubů, Jarním a podzimním poradám nebo dnes Radě č. a s. fandomu neznali ani v Polsku, Maďarsku či Rusku.

       Dalo dost práce tuto strukturu po revoluci udržet; koho zajímá, jak velká část tahounů po revoluci odešla nejprve do politiky a potom do podnikání, může zalistovat ve fanALL, příručce, která měla v roce 1988 podávat přehled o aktivitách a silách fandomu a po roce se stala spíše pomníčkem jeho předrevoluční podoby.

       Nechci reformátorům a kritizátorům vkládat do úst slova, která neřekli, a do hlav cíle, které nemají, ale pokud se po vzoru akčních a výdělečných organizací pokoušejí přetvořit fandom k obrazu funkční firmy, snaží se překonávat něco, co již dosáhlo svého maxima.

       Čímž nechci říci, že se nemohou objevit noví nadšenci, či že se některý z dinosaurů nerozhodne věnovat SF a fandomu ještě více svého času a peněz. Nebo že se lepší koordinací nedá využít této dobrovolné lidské energie efektivněji. Vždy ale s myšlenkou, že maximum práce, kterou po fanoušcích chceme, by měli dělat s radostí a pro radost. Ten zbytek pak musí udělat někdo jako členové rady a podobní nadšenci. Jejich jedinou odměnou je pak přirozená autorita.

       Je možné, že Vaškův pohled zkreslilo nadšení nováčků (neofanů), kteří jsou ještě ze vzdělávacího procesu zvyklí poslouchat a mít z toho třeba i radost (jako kdysi chlapci ze Spectry). Nic je ale nepřejde v reálném samostatném životě rychleji.