Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Lovná zvěř, náš nový přítel na páteční večer! Dílko je to poněkud natažené (víc už by to asi nešlo) a navíc zpracované dle osvědčeného scénáře, vyvedeného v amerických barvách. To znamená krev, násilí, láska, instinkty zabalené do sentimentu a další umně splácaný cukrkandl - to vše, pokud možné, bez hlubší myšlenky.

       Nebýt rasa jakýchsi nadlidí výrazně nepřátelská vůči najednou méněcennému pozemskému obyvatelstvu, neexistovala by ani základní zápletka. Ta vyspělá rasa je inteligencí obohacena hlavně proto, že nám to autoři dali na vědomí prostřednictvím hlavních postav. Nebýt toho, člověk by se mohl domnívat, že sleduje vyvádění skupiny pominutých psychopatů.

       Hlavními postavami se rozumí doktorka Parkerová a její kolega sympaťák. Krásná sl. Parkerová je typickou ženskou představitelkou filmové hrdinky z konce osvíceného dvacátého století. Ve skutečném životě je setkání s inteligentní krasavicí stejně vzácné jako jízda na bílém slonovi. V SF to neplatí! Alespoň ve filmu zaručeně ne. Ani Lovná zvěř nevybočila z řady. Nabízí nám podezřele mladou, úžasně chytrou, odvážnou a ke všemu i půvabnou slečnu doktorku. Takové nenahraditelné odbornice se na obrazovce prostě vyskytují. Občas bývají spoře oděné - aby se pánské části obecenstva nezachtělo dobře promyšleného příběhu.

       V tomto typu děl není jiný typ žen k vidění - pokud se náhodou nemihnou kdesi v pozadí nebo neposlouží jako krvavě zmasakrované oběti. Tvůrci, kteří se asi cvičili na romantických příbězích ze života, se jen snaží potěšit mužské diváky. K tomu stačí přidat nějakého toho svalovce, aby i ženy měly radost, formu doplní neúplatný polda, ochotný se postavit tupé mašinerii, a když se přihodí intrikán, je výsledek skoro dokonalý.

       Lovná zvěř je navenek rádoby složitý seriálek, který ale marně kamufluje svoji vnitřní jednoduchost. Superlidé usilovně vraždí, aniž by pochopili, že by se jim vyplatilo pochopit evoluci a že jen marně plýtvají silami. Ač výjimeční, nemají ani přibližnou představu o pravděpodobně definitivním řešení.

       Tvůrci nám předkládají bandu maniaků, nadaných nějakým druhem mimosmyslového vnímání. Nejlepší jsou přehmaty. Antisuperman Luis nezastřelí svůdnou slečnu doktorku. Radši namíří do vlastního společenství. Je nasnadě, že kdyby Luis zvolil prostou a účinnou metodu, seriál by skončil. Takže tady máme další kousek napětí za každou cenu. Zápletka je korunována telefonickým přeprogramováním váhavého hrdiny, občas se kamuflujícího jako falešný agent FBI. Hlavní zlosyn je nepraktický a příběh občas postrádá logiku.

       Snad se dočkáme změny k lepšímu, nebo třeba i zajímavého konce. K tomu by bohatě stačilo, kdyby autory seriálu posedla laskavost, díky níž by bylo divákům přiznáno právo na špetku přirozené inteligence. Člověku se usíná líp s vědomím, že existuje vysoký počet ještě horších slátanin, na Lovnou zvěř se dá i koukat. Televizní obec lze nakrmit ledasčím. Objektivně vzato - nemáme si nač stěžovat.