Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Jako vedoucí klubu, který je ve všech ohledech zodpovědný za jeho činnost jsem donucen vyjádřit se k článku, který může mému klubu v určitém ohledu uškodit. Je nutné přednést určitá fakta, která celou věc uvedou na pravou míru. Je mi však trapné, že tuto záležitost musím vysvětlovat přes tento časopis, ačkoliv jsem se mylně domníval, že tato záležitost již byla plně objasněna všem, kteří se této schůzky zůčastnili.

       Vše začalo již týden před samotným setkáním, kdy mnou založený klub TNZ měl být zařazen mezi další kluby, které zastřešuje Fandom. Právě týden před oním srazem se mi ozvala Andrea Píchová, můj zástupce, která mne informovala, že setkání je zorganizováno právě přes pana Vašáta. Mylně se domnívala, že se jedná o celoklubový sraz, a pod tímto dojmem tuto informaci patrně dále rozšířila. V telefoním rozhovoru jsem jí však vysvětlil, že se má jednat pouze o setkání vedení klubu s tím, že tento klub bude posléze zařazen do Fandomu. Proto mne také o týden později velice udivilo, když se kromě Andrey Píchové a Slávka Špičáka dostavili i jiní hosté, které jsem vůbec nepředpokládal. Setkání mělo mít ráz spíše soukromého posezení, na kterém jsme si chtěli ujasnit jisté věci, které byly v dané chvíli pro náš klub nezbytné.

       Janě Sainerové bych rád sdělil jméno pana XY nebo Petra XY, který se celým jménem jmenuje Petr Křepelka a je grafikem našeho časopisu Prime Directive. Zároveň bych chtěl objasnit její pojetí „naivního tvořitele časopisu, který si myslí, že bude celý svůj časopis tisknout na jediné tiskárně pro všechny členy klubu“. Ve skutečnosti jsme jednali o grafické úpravě časopisu, pro který je tištěna pouze přední strana, která je v současnosti barevná, a nikoliv tedy celý časopis. Zbytek časopisu je xeroxován. Tento tisk je samozřejmě možný zatím jenom proto, že máme vcelku nízký počet členů. V případě, že by došlo v pozdější době k jeho nárůstu, samozřejmě z časových důvodů budeme muset hledat jiný způsob, jak zpříjemnit náš časopis oku čitatele.

       Rád bych také dodal, že tento klub nebyl zatím zamýšlen jako klub jehož členové by se setkávali na klubových setkáních, ale pouze (alespoň než se zvětší členská základna) jako klub korespondenční, což jsem uvedl již na druhé straně prvního čísla časopisu. Všichni, kteří si tento časopis přečetli, tak s touto informací měli být již dopředu srozuměni, a proto jsem se podivil, že minimálně Jana Sainerová nebyla s touto skutečností vůbec seznámena, zvlášť, když jsem jako vedoucí klubu TNZ předával vedení SFK Badlands naše první tři časopisy. Zřejmě jim nepřikládali takovou dávku zájmu, aby si je celé přečetli, což mě ostatně může jen mrzet.

       Musím přiznat, že ačkoliv jsem nepředpokládal a bohužel mě nikdo ani nevaroval před příjezdem hostů, měl jsem ihned zareagovat jinak. Ale posuďte sami. Jak byste se zachovali, kdyby se na vašem setkání, které má být koncipováno jako vnitřní záležitost klubu, objevili pro vás zcela neznámí lidé, bez varování. Nemáte pro ně samozřejmě nachystán žádný program a oni se proto cítí zcela ignorováni, jako by byli pouhým vzduchem. Navíc, i když se několikráte snažíte zapojit je do rozhovoru a získat od nich jejich názor, nepodaří se vám to, protože zrovna nejsou o této větvi sci-fi dostatečně informováni, stejně jako vy, když vám vypráví o svých zážitcích z oboru sci-fi, o kterém zase nemáte ponětí vy. Pak dochází k nedorozuměním, která ústí až ve články v Interkomu, které nutí ty, kterým na jejich klubu záleží, k vyjádření.

       Závěrem tohoto článku bych chtěl říci, že na konci setkání, kdy jsme se rozloučili se zástupkyní klubu Badlands a zástupcem rady Fandomu, jsem se jim osobně omluvil (a to ne jednou) za průběh tohoto setkání, které pro mne bylo nepříjemné zvláště tím, že právě onen člen rady a Jana Sainerová se na našem setkání viditelně nudili.