Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Trochu se o mě pokouší chřipka a tak jsem setrval v posteli do té míry, že jsem přečetl značnou část Ikarie 1/2000 a Lidových novin z 21. 1. 2000. Nic tak nepomůže naplnit Editorial.

       V Ikarii mě příjemně překvapila povídka Neala Stephensona „Jipi kontra paranoidní čip“ (ještě že je název povídky v obsahu uveden normálním písmem, jinak bych doteď nevěděl, co jsem to četl) , objevil jsem si v ní něco jako návrat ke kořenům tradiční SF. Schopnost dívat se na naši každodennost jinýma očima. Kdysi to vedlo k povídkám typu „co kdyby automaty na coca colu byly mimozemšťané“, dnes jsme dál a můžeme se zamýšlet, proč na ulicích houká tolik automobilových alarmů.

       Přelouskal jsem i interview s Martinem Zhoufem, krom jiného líčí i své počátky jako SF ilustrátora, kdy se po přestěhování z Chomutova do Dobřichovic zúčastnil svou výstavou Miniconu na kolejích VŠCHT a tam se seznámil s O. Neffem, který mu sehnal první zakázku v nakladatelství Práce... Připadlo mi škoda, že při tom pozapomněl na zajímavý detail, bez kterého možná mohlo vše dopadnout jinak.

       Poprvé se totiž fandom s dílem M. Zhoufa seznámil v roce 1988 ještě dlouho před Miniconem prostřednictvím samizdatu chomutovského fana Pepy Hrdličky „Zelená smrt“. Zkrácená verze románu Theodora L. Thomase a Kate Wilhelmové vycházela v letech 1976 na pokračování v časopisu Květy. Měla poměrně dobrý čtenářský ohlas, Květy dokonce otiskly pochvalný dopis od čtenáře, profesora chemie, že autoři zvolili z hlediska současné úrovně poznání tu nejpravděpodobnější možnost nahodilého vzniku nové formy života. (Jen se podivoval, proč když beztvará a všežravá obluda reagoval tak prudce na tuším jód, proč jí nevadily ostatní halogenidy?) Později mi došlo, že dopis napsal Jaroslav Zýka, autor tří povídkových SF sbírek Dusno, Nejistoty a Černé můry snů.

       Protože tehdy, stejně jako dnes, příliš fanů Květy nečetlo, rozhodl se Pepa vydat vlastní vydání a protože měl možnost opravdu dobré reprodukce, nechal si od Martina Zhoufa namalovat asi čtyři abstraktní obrázky. Běžné fanoušky sice nijak nenadchly, ale vzpomínám si, že když je viděl Ondřej Neff, že ho zaujaly. Z toho usuzuji, že setkání na Miniconu nebylo nijak náhodné a vlastně ani první.

       

Ve zmíněných Lidovkách jsem přečetl snad vše až na sportovní stránky a pamatuji si z toho jen jediný článek (už jsem málem zapomněl, jak zbytečné čtení novin je, dík za připomenutí, LN). Václav Klaus nám připomněl, že je tomu půl století, kdy zemřel spisovatel George Orwell. Možná jsem k četbě přistoupil s jistou předpojatostí vyvolanou ztučnělou upoutávkou uprostřed článku, kde se praví: Orwell viděl hrůzu totalitárních režimů a důležité je, že je nesváděl na techniku (moc pěkná je z tohoto hlediska jeho recenze Huxleyho Konce civilizace, napsaná na počátku čtyřicátých let), ale na vztahy lidí a společenské mechanismy. V tom měl Orwell určitě pravdu, v tom je obrovské prázdno většiny literatury z oboru science fiction. Termín obrovské prázdno mi nějak připomněl úsloví „díra jako trám“ a spolu se zmínkou o SF a mým zájmem o Orwella nakonec způsobil, že upoutávka splnila svůj účel a já si článek přečetl.

       Samozřejmě jsem se více dověděl o autorovi článku než o autorovi Farmy zvířat, a ani o něm vlastně nic nového. Například na závěr nám V. K. prozradí, že celý článek (včetně postřehu, že občanské jméno G. O. je stejné jako jméno dnešního britského premiéra) napsal z hlavy.

       Nicméně i tak bylo docela zajímavé sledovat Klausův obdiv k autorovi učebnice logiky a praktik totalitárního režimu objasňující i tvorbu a fungování nového revolučního jazyka (novořeči) a konfrontovat ho s jeho vlastními činy (a u těch zase hledat předobraz v 1984). Jako velmi pikantní mi připadla scéna, kde řečník mobilizuje davy do boje s nepřítelem, který se však během projevu stává spojencem. Politruka/politika to nevyvede z míry a jen místo nadávek začne chválit a dav (málem jsem napsal voliči ODS) křičí hurá.

       Abych skončil něčím pozitivním: Nemáte někdo výše zmiňovanou recenzi na Konec civilizace?

V pátek dvacátého ledna mne jistý pan Klaus příjemně překvapil článkem k Orwellovým narozeninám (Lidové noviny). Šlápl přitom do porcelánu a jeho moudrý názor ještě redakce vyzdvihla jako tučně vytištěné motto:

       Orwell viděl hrůzu totalitárních režimů a důležité je, že je nesváděl na techniku (moc pěkná je z tohoto hlediska jeho recenze Huxleyho Konce civilizace, napsaná na počátku čtyřicátých let), ale na vztahy lidí a společenské mechanismy. V tom měl Orwell určitě pravdu, v tom je obrovské prázdno většiny literatury z oboru science fiction.

       U autora uspěl jen Čapek a Orwell, nikdo jiný neexistuje. Zvláštní, neboť po většinu svého čtenářského života fandím SF nikoli pro popisnost techniky (můj zájem o příslušné předměty vypadal na školách podle toho), ale pro ono kouzelné KDYBY. Co to s lidmi udělá, jestliže...

       Mám pocit, že pro větštinu čtenářů i psavců se staly důležité nástrahy našeho světa, rozvinuté a přenesené o kus dál, přemýšlení o našich schopnostech obstát ve střetu s neznámým, lepším i horším.

       Zkoušíme se vypovídat, vypsat a vysnít z věcí, které by mohly nastat, z katastrof, k nimž můžeme směřovat. Třeba jako bratři Strugačtí, Ray Bradbury a stovky a tisíce dalších celého tohoto světa.

       To všechno je o ničem, prázdné a bezduché? Snad nezbývá, než onoho velmi vzdělaného pána politovat. Právě SF obor nás dovede učit jisté vnitřní svobodě, která strhává i netolerantní klapky z očí.

Nakladatelství United Fans, a.s., oznamuje, že Obvodní soud pro Prahu 4 vydal 27.12.1999 následující

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v právní věci žalobkyně: United Fans a.s., IČO 44267193, se sídlem Praha 4, ul. 5. května 64, zast. Mgr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Řevnice, nám. krále Jiřího z Poděbrad 24, proti žalovanému: Václav Soukup, podnikatel podnikající pod obchodním jménem Václav Soukup - WALES, s místem podnikání Praha 4, Maroldova 7, IČO 49234692, o vydání předběžného opatření takto:

       Žalovanému se zakazuje vydání či jakékoliv rozmnožování, rozšiřování, prodej či distribude knih R. E. Feista s anglickým názvem nebo v odpovídajícím českém názvu „THE KINGS BUCCANEER, SHADOW OF THE DARK QUEEN, RICE OF A MERCHANT PRINCE, RAGE OF A DEMON KING, SHARDS OF A BROKEN CROWN“ na území České republiky a to i v jakýchkoli mutacích nebo rozdělení na části či díly.