Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Ač zní název filmu honosně a mohl by pro leckterého diváka znamenat přicházející hororový thriller, tak se ve Sběrateli kostí neděje nic, co by sebemenším detailem zaujalo pozornost. Film je drzou polodetektivkou, která hrdě jde přes všechny povinné přísady detektivního filmu a co hůř, kope do kanálu i logiku. Kanál je shodou okolností i místo, kde film začíná a atmosféra příběhu končí: newyorkský policista Lincoln (Denzel Washington) se plazí mezi betonovými bloky, aby prozkoumal tělo zastřeleného policisty, který leží na dně hluboké šachty. Ve chvíli, kdy otáčí tvář mrtvého aby zdrceně zaplakal nad ztrátou kolegy, se ze stropu uvolňuje železné cosi a padá přímo na Lincolna. Ten je duchapřítomný a i v omezeném prostoru se pohybuje s grácií čápa na mokré louce, prudce se otočí a železo mu způsobí doživotní invaliditu. Po čtyřech letech se zničehonic pouští znovu do pátrání, aby odhalil zákeřného maniaka s pomocí policistky Amelie, kterou pasuje na svou třetí ruku.

       Úvod vypadá nadějně, ale v tu chvíli ještě nikdo netuší, že za patnáct minut film klopýtne a nabídne řešení prvního problému jiným způsobem, než že „vrah je zahradník“. Právě naopak, zahradníkem se stal kozel, což jak známo nesvědčí žádné zelenině v zahradě a bohužel ani filmovému prostředí. Amelie funguje coby mobilní Lincolnova jednotka a snaží se zkoumat všechny oběti, které vrah snesl. Jedná na Lincolnův rozkaz: to děvče se musí naučit být detektivkou, proto bude na místě činu pracovat sama. Následuje zoufalá snaha o vystihnutí chování mladé policistky při pohledu na zohavenou mrtvolu, která je připoutána před otevřeným potrubím s párou. Scény s první obětí jsou natočeny pečlivě, ale i tak je v nich znát později se odhalující fakt, že režisér Phillip Noyce vlastně nevěděl, co dělá. Střih, který nedokáže překvapit společně s vlažnou hudbou napětí rozhodně nevyvolají. Ze záběrů přímo dýchá nepřítomnost vraha a tedy jakákoliv zbytečnost opatrnosti a adrenalinu. Naštěstí za sebou delikvent nechává miniaturní stopy, které předurčují místo další vraždy. I kdyby se pominula skutečnost, že Amelie vždy po chvíli ty malinkaté útržky papírů a kusy kostí najde, tak do očí praští logická salta, kterými se invalida Lincoln propracovává k výsledkům.

       Lincoln a všichni ostatní mají i sekundární vlastnosti, které se nazývají „hloubkou postavy“, její „minulostí“. Lincoln má rád historii, jeho pomocnice hádanky, Amelie je zase obestřená smrtí otce-policisty. Vlastnosti jsou prvoplánové a slouží k předem určenému úkolu. Amelie s Lincolnem navazuje pevný vztah a zakončí film happy endem, což je ještě větší katastrofa, než odhalení vraha a jeho likvidace (Lincoln mu ukousne ucho).

       Sběratel kostí je podezřelým filmem, jehož mínusy jsou tak drtivé, že se o něm nedá napsat ani neutrální recenze. Doporučit ho jde snad jen příznivcům Denzela Washingtona, ale i tak je sledování utrpením.

       Na konec malou perličku:

       Vizuální stránka (a dobře, i existenční) Matrixu vyvolala v každém silnou touhu po kultovním zařazení, takže se hlášky: „There is no spoon,“ a podobně dostávají do intelektuálských debat, ba i do rozhovorů bezdomovců z hlavniho.nadrazi.cz. Když se podíváte na výše zmíněnou adresu, tak se (jestli Matrix neberete až moc vážně) dobře pobavíte. A dozvíte se, co si myslí Obi-Wan Kenobi o modrých a červených pilulkách.

       Na stránce je i souboj vetřelce a Luke Skywalkera, ale ten je dost slabý. Každopádně, Matrix stojí za to - tvrdí to i PeS+, který mi dobrovloně stáhnul všechny fotky na své ultrarychlé lince.