Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Po pečlivém a trpělivém pátrání v archívech Bene Gesseritu se mi podařilo objevit nový historický román, první zlomek eposu o planetě Arrakis, zvané domorodými fremeny Duna. Nenapsal ho známý terranský spisovatel a fabulátor Frank Herbert, nýbrž jeho syn Brian a jistý Kevin J. Anderson, jehož jméno se objevuje u fantastických filmbází z doby obnoveného kontaktu a skrytého boje Terranců s imperiálními výzvědnými a kolonizačními jednotkami, zvané Akta X.

       Příběh se vrací asi o čtyřicet let zpět před udělení plného léna na Arrakisu rodu Atreidů, do doby, kdy Arrakis měli již sedm let v pololéně Harkonnenové a správu nad ním přebíral baron Vladimir Harkonnen od svého neschopného bratra Abulurda. Na Caladanu se seznámíme s následníkem vévodství Letem Atreidem ve věku patnácti let, s jeho otcem vévodou Paulem a matkou Helenou z rodu Riches. Odhalíme totožnost matky Jessicy Atreidové a budeme svědky jak početí, tak i porodu Jessicy. Na imperiálním dvoře budeme sledovat mladého prince Shaddama a jeho přítele Fenringa v jejich snažení o trůn a brzkou smrt Shaddamova otce, imperátora Elrooda IX. Ústředním motivem však je přepadení planety Iks a jejich pánů z rodu Verniů špinavými Tleilaxany. Rozehrané zápletky a intriky nejsou všechny ukončeny, bude následovat pokračování Předehra k Duně: Harkonnenové.

       Při srovnání první knihy Duna a této Předehry dojdeme ke zjištění, že v Předehře se objevuje více paralelních dějových linií než v Duně a také časové prodlevy v dějích jsou podstatně kratší. V románu se tak snižuje dravost a gradace, ale odhalování dalších temných zákoutí politiky světa Duny to bohatě nahrazuje.

       Doporučuji důrazně přečíst si nejprve Doslov obou autorů (str.561), zvláště pak Briana Herberta, který kolem svého otce a celého cyklu vytváří další mýtus a četba textu samotného románu je pak mnohem zajímavější.

        

       A nyní dvě chyby, které mi vadily. V původním překladu se uvádí citáty z Oranžsko-katolické bible, nikoliv z Oraňsko-katolické. Ale budiž, to je věc výslovnosti. Ovšem logický paradox, za který nemůže překlad, nýbrž oba autoři, je odhalení totožnosti matky Jessicy. Můžeme si všimnout v pozdějších dílech, jak Alia Atreidová komunikuje se zděděnou pamětí svého dědečka barona Harkonnena. Alia byla Zvrácenost, ale také Ctihodná matka se všemi atributy a všemi vzpomínkami své matky Jessicy a i když baron neměl genetickou paměť, mohli spolupracovat. Jak tedy vysvětlit paradox, že Jessica neznala svou matku? Vždyť obě byly Ctihodnými matkami a sdílení jejich pamětí by mělo být samozřejmostí! Lze namítnout, že Jessica přebírala paměť nikoliv od Benegesseriťanky, nýbrž od fremenské Ctihodné matky, ale to Alia také a přesto komunikovala s dědečkem. Existuje snad jediná alternativa, totiž že paměť Jessičiny matky se záměrně zablokovala z důvodu utajení Jessičina původu, ale důvod tohoto utajení padl po odhalení totožnosti otce Jessicy. Bene Gesserit měl ale vždy své vlastní důvody. Doufám, že tento rozpor bude v dalších dílech objasněn.

        

       Přebal vázané knihy od Baronetu je typizovaný, ovšem kresby jsou příšerné. Ještě že má aspoň pískovou barvu.

        

       Závěrem mohu i přes uvedené nedostatky (kam řadím i cenu 269 Kč) román doporučit, ale je to zbytečné. Kdo si svět Duny oblíbil, neodolá a koupí. A kdo ne, tomu to nikdy nevnutím.

       Pozn: Očekávám polemiku z harkonnenského tábora od mentata Pitera de Vriese.