Interkom: Takhle se to dělat nedá!

Naše republika je v mnoha ohledech stále ještě pannou, stále ještě ji čeká řada deflorací. Mimo jiné se v ní například musí vystřídat pár dost divnejch chlápků a musí si to rozdat i s několika vyjímečnými děvčaty. Avšak nyní nejde o objevování nových sexuálních úchylek - řeč je o X-Menech a jejich protivnících.

Z výše uvedených důvodů není pro českého diváka přílišným problémem vyhnout se těm několika málo článkům obsahujícím několik málo údajů o jednom z nejslavnějších comicsových týmů světa, a jít do kina na film X-Men informačně čistý jako lilie. Tady se totiž teprve ukáže, zda snímek dokáže obstát sám o sobě, bez podpory comicsového kultu. Upřímně řečeno: Ne.

Již entrée filmu nastolí onu věčnou otázku. Nikoliv ovšem tu o tom směřování a podobně, ale tu druhou věčnou otázku: Zda jsou Američané opravdu takoví pitomci, nebo je ze sebe jenom dělají? Jejich představa o koncentračním táboře mluví pro tu první možnost.

Po další nezbytné forbíně se děj přesouvá do sněhem zapadlé Kanady, kde se v kleci s místními frajery o peníze bije (a vítězí) mutant Wolverine. Když vyrazí na další cestu, přidá se k němu drobná, nenápadná dívka Marie. Avšak nic není takovým, jakým se být zdá; Wolverine není Wolverinem odjakživa, Marie sice byla Marií, ale už jí není, a hlubokými lesy obchází nebezpečný týpek, jehož záměry se zkříží se záměry jiných nebezpečných týpků přímo nad nehybným tělem Wolverina, hned vedle Marie uvězněné v hořícím autě.

Podivný řidič i tajemná stopařka se probírají v podzemních prostorách univerzity profesora Charlese Xaviera, která je pod maskou školy pro nadané děti jediným domovem řady představitelů další, nesmírně rychlé etapy lidské evoluce - mutantů. „Civilizovaný“ svět se jich však bojí, není na tento vývojový skok připraven, v jeho paměti stále žije vzpomínka na jinou nadřazenou rasu, která byla údajně předurčena změnit svět. Ve svém strachu se na nejvyšších úrovních snaží demokraticky prosadit zákon o povinné registraci mutantů, v běžném životě pak se jich straní, uráží je a někdy i napadá. V této situaci stačí jediná neopatrná jiskra, která může vzápětí zapálit desítky a stovky mutantokacířských hranic.

Bojovníky za svobodu jsou v této složité současnosti-budoucnosti paradoxně ti, které bychom normálně označili za záporné hrdiny. Bohužel však k tomuto boji zvolili prostředky nepříliš humánní, které navíc měly být soustředěny do útlého těla Rogue, bývalé Marie. Tomu se samozřejmě Xavierovci snaží zabránit, i za cenu toho, že bojují de facto za ty, kteří jim na první výzvu ochotně postaví ghetta a pozavírají je do nich; ale jak říkával jistý policejní rada: „Takhle se to přeci dělat nedá!“

Autoři tak rozestavěli comicsové figury na šachovnici budoucího světa netradičním a nápaditým způsobem, ale bohužel jim sebejistota vystačila pouze na tento úkon; pak se jim začaly třást ruce.

Výsledkem je, že se Wolverine sice přidá k X-Menům na základě slibu profesora Xaviera, že mu na oplátku pomůže najít ztracené vzpomínky a zjistit, kdo mu potáhl kosti kovem zvaným adamantium a proč; dokonce se o tom ve filmu otevřeně mluví, ale na vysvětlení této záhady se tvůrci doslova vykašlali. Snímek také není vysloveně nabitý akcí a dost prostoru v něm dostává „obyčejná“ konverzace; leč zbytečně. Postavy při diskusích mlátí prázdnou slámu a špičkují ve stylu puberťáků z Beverly Hills, zatímco divák lačný bližších charakteristik a informací čeká a čeká a čeká... ...až má pocit nevítaného hosta šmírujícího cizí rodinu.

Profesor Charles sice moralizuje, že násilím se proti nedůvěře a strachu bojovat nedá, ale kromě krátké úvodní scény se v tomto ohledu nedočkáte žádné jiné aktivity ani jeho, ani ostatních X-Menů. Nesmrtelnost mutantů navíc připravuje souboje o příchuť definitivnosti a tím ve značné míře i o atraktivitu; zkuste se bát o někoho, komu se nemůže nic stát. A malý český divák si k celému hodnocení může připočíst ještě jedno mínus v podobě Magneta v antitelepativní helmě, v níž neskutečně připomíná Jiřího Krampola.

Lze pochválit vizuální triky a efekty společně s kamerou na úkor ne vždy zdařilého střihu a hudby, která sice není špatná, ale občas mi někde chyběla nebo přebývala. Z průměrných hereckých výkonů stojí za zmínku Hugh „Wolverine“ Jackman, a za pochvalu výkon Anny Paquinové, jejíž Marie/Rogue je coby mladá, veskrze nešikovná a ze svého talentu neštastná holka, která si s ničím neví rady, v daném subžánru dosti velkým unikátem a současně velmi příjemnou změnou.