Interkom: Vyšlo v roce 2000 (SF u nás v loňském roce)

Toto je krátké zamyšlení nad knihami SF, které u nás v loňském roce vyšly. Nezahrnuje ovšem (až na dvě tři výjimky) tituly fantasy, ani novou českou tvorbu, a to z několika důvodů, z nichž hlavní je ten, že nikdo nestihne přečíst všechno.

Na úvod několik zklamání roku. Zde by měl být uveden hlavně slabý Vor Stephena Baxtera, rozvláčný Zlatý náhrdelník Juliany Mayové a zcela jistě kniha povídek Gordona Dozoise Tanec s Ježíšem. Na posledně jmenovanou knihu jsem se nesmírně těšil, ale zklamání bylo už po přečtení několika stránek obrovské. První polovina povídek je na úrovni spíše fanzinové, zbytek připomíná tvorbu autora-slušného amatéra, přičemž u řady z nich je Dozois stejně jenom spoluautorem. Jediná povídka, která mě oslovila jsou Pouta moře. Zajímavý je fakt, že mnohá vyprávění se odehrávají v prostředí, kde se Spojené státy rozpadly na více či méně států a státečků; celkově je z většiny povídek jasně cítit duch doby, ve které vznikly - studené války. Když už je řeč o tomto autorovi, není možné si nepřát, aby u nás opět začaly vycházel jím každoročně sestavované sborníky The Year‘s Best., česky vyšly tři a každý z nich vydal za deset běžných SF titulů!

Kromě už zmíněného Tance s Ježíšem jich nevyšlo mnoho a daly by se snadno vyjmenovat. K těm dobrým patřily ale jedině Donald Wollheim představuje ., dále brilantní kyberpunkové Zrcadlovky a zcela na konci roku ještě dvousvazkové Legendy SF, což je jedenáct úžasných příběhů ze známých (u nás sice ne všech!) cyklů. Přes Vánoce si čtenáři mohli vychutnat povídky Dana Simmonse, Gregoryho Benforda, Grega Beara či u nás takřka neznámé Nancy Kressové. Slabší povídku dodala jen Ursula Le Guinová. Z jiného soudku je sbírka Dana Simmonse Láskosmrt, která je sbírkou hororových příběhů a autor v ní dokázal, že se zcela vyrovná klasikům jako jsou Ray Bradbury nebo Stephen King. Kdo si přečetl Umírání v Bangkoku, ví, co mám na mysli.

Když už je řeč o hororu, je třeba na prvním místě jmenovat Stephena Kinga. Vedle útlé knížky Holčička, která měla ráda Toma Gordona byl přeložen další jeho nový a kvalitní román ze života úspěšného spisovatele - Pytel kostí. Úžasný je ovšem další jeho nový titul, třetí díl dosud neuzavřeného cyklu Temná věž, díl Pustiny. Po nicneříkajícím prvním dílu (Pistolník) se v dílu druhém /Tři vyvolení/ děj dostal do obrátek a na úroveň, které se dají od autora Kingových kvalit čekat; Pustiny ovšem dávají cyklu nový dech a v druhé polovině se román stává příběhem v podstatě vědeckofantastickým. Je to skvělá kniha, která se čte se zatajeným dechem. Kromě nových věcí vyšlo Kingovi i druhé vydání tisícistránkového arcidíla To.

Nevídaná věc se stala na poli SF románů. Nakladatelství Baronet se podařilo během jednoho roku vydat tři /!/ díly cyklu o Prstenci, což je věc, která se v této zemi často nestává, nepočítáme-li romány Pratchettovy. Čtenáři hard SF si jistě zaslouží, aby jednotlivé díly delších cyklů nevycházely s pětiletým nebo delším odstupem. Všichni máme ještě v paměti, s kolikaletou prodlevou světlo světa spatřovala trilogie o planetě Helikonii!

Jedním z vrcholů roku 2000 bylo bezesporu vydání románu Sníh Neila Stephensona, jedné z nejchválenějších a nejobdivovanějších knih posledních let. Pověst nelhala, je to kniha velmi dobrá, i když průkopnická aura Neuromancera nebo Hyperionu jí asi přiznána nebude. Hlavně ale, že už je mezi námi a hlavně abychom se brzy dočkali Necronomiconu!

Dále vyšly knihy Philipa K. Dicka, např. Klany alfanského měsíce, či třetí díl Harrisonovy trilogie Návrat do ráje. Jako malé zjevení a příjemné překvapení zapůsobila Darwinie, román neznámého autora Roberta Ch. Wilsona.

Abychom úplně neopomněli haldu čtiva zařazovanou do podžánru fantasy, uveďme alesoň dvě položky. Jednak dva „povinné“ svazky o Zeměploše, Carpe Jugulum a Pátý elefant, a jednak pátý díl Sapkovskeho cyklu o Garaltovi Paní jezera, knížku vynikající ve všech směrech /i když se nevyrovná dílu čtvrtému - v něm byla laťka nastavena ovšem tak vysoko, že překonat ji asi nebylo vůbec možné/.

Jak už bylo řečeno na úvod, tuto rubriku rád přenechám na posouzení jiným. Potěšitelné je, že knížky českých autorů vůbec vychází a kupují se. Stejně tak potěšitelné je to, že se objevila nová vydání knížek starších, konkrétně Blázni z Hepteridy a Bohové Atlantidy Ludvíka Součka. Prima!

Zcela na závěr bych nesmírně rád připomněl nová vydání starých dobrých /!/ knížek autorů starších, či již nežijících. Znovu vyšly fascinující Rajské fontány a skvělý Měsíční prach Arthura C. Clarka, úžasný Nonstop Briana Aldisse a hlavně: Já robot Isaaca Asimova! Tahle sbírka povídek je z roku 1950, čili slavila v roce 2000 neuvěřitelné kulaté výročí, a přesto je jednou z nejvíce fascinujících knih v SF, které znám. /Když jsem v prosinci viděl v knihkupectví nové vydání, vzal jsem doma znovu do ruky to staré, které mám sám a které jsem mnohokrát četl: vydal Odeon v edici Čtení na dovolenou, stálo 17,- Kčs a na obálce je půvabná ilustrace Adolfa Borna. Vzpomínáte?/