Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Potter se stal synonymem pro literaturu, naoko určenou čtrnáctiletým, ve skutečnosti zábavnou hlavně pro ty starší. Harry Potter se totiž dobře čte. V Harry Potterovi jsou kouzelné nápady a zároveň poetičnost dětem nepochopitelná, v Harry Potterovi se nezabíjí, maximálně týrá a mrzačí, Rowlingová si nehraje s vypravěčským stylem a každá kapitola začíná tam, kde minulá skončila. Harry Potter je pro příjemné odpočinutí.

       Úvodní díl (HP a kámen mudrců) byl zřejmým čtenářským beranidlem, které se nemohlo neprobourat do vkusu kohokoliv, kdo knihu četl. Milovníci usekaných hnát a pivní filozofie alkoholika Sapkowského uznali, že jsou knihy, kde se jen s pomocí fantazijního prostředí dosahuje stoprocentní čitelnosti a závislosti. Protipól, Prattchetovci, prozřeli k zjištění, že humorná fantasy může být trochu decentnější a příběhovější než sériové výrobky autora Zeměplochy. Potterovské knihy mají sice stejnou kostru: úvod u adoptivní rodinky Harryho, despoticky ovládané otcem Dursleyem a rozmazlovaným synkem Dudleyem, ale neparodují, nýbrž vynalézají. Harry se po jednokapitolovém ponižování a týrání (přiznejme si to – jedna z nejzajímavějších částí) dostává do kouzelnické školy v Bradavicích a společně s nerozlučnými přáteli Hermionou a Ronem se postaví zlu, zjistí, co je vlastně zač, co z toho plyne, a tak dále.

       HP a tajemná komnata se snažila těžit z nápadů prvního dílu, ale chyběla jí svižnost s překvapujícím odhalením. Spousta motivů zůstávala nevyřčena nebo zaseknuta na půli cesty, nemluvě o logických dírách. Následuje HP a vězeň z Azkabanu. Potter dostal pořádné historické pozadí a deprese pramenící z vraždy svých rodičů, našel tažné motivy chování – zodpovědnost a morálka (je to pro děti) a poprvé se v něm projevují silnější negativní emoce (dokonce chce zabít!). Řečeno populárně, Pottera pronásledují stíny mrtvé minulosti, které ho stahují do temně hlubokých bažin zoufalství, oživlých myšlenek a mrazivých situací. Řečeno normálně, už to není rozjívené dětské vyprávění. Přituhuje.

       Příběh je přesnější v charakteristice jednotlivých postav a následného odhalení jejich pravé totožnosti. Nejen Harry, Ron a Herminona, ale i vedlejší osoby mají hloubku a neslouží jen jako dvourozměrní strašáci do zelí. Profesor Snape už není žihadlem, stala se z něj plnohodnotná vosa. Malfoy (Harryho nepřítel) se z agresivního tupce dostal do fáze „slizký padouch“ s případnou charakteristikou „zúžených očí“ a „zbabělého vystupování“. Svoje dějové linie obdržely i domácí mazlíčkové – je Ronova krysa krysou? Je Hermionina kočka normální kočkou? Pakliže se o prvních dvou dílech tvrdí, že rozvíjejí fantazii, pak třetí přidává ještě rozvoj detektivního smyslu. Nevím, do jaké míry je to zásluha Rowlingové a kolik s tím má společného agent jejího vydavatele. Fakt je, že Harry je tentokrát v problémech daleko přesahující bývalou cestu z bodu A do bodu B. A já budu tak swinutý, že z příběhu neprozradím ani slovíčko.

       Literární svět Rowlingové je volným polem pro nápady, přístavby, doplňky a změny v geografii. Hranice zůstávají nespecifické, zakryté mlhou: existuje Temný les, ale to je tak všechno, co je jisté. Uvnitř číhá prakticky nekonečný počet bílých míst, dokud Rowlingová neuzná za vhodné Temný les nějak vymezit. Stejně tak kouzelnická škola umístěná v hradě – několikrát nás Rowlingová přesvědčuje, že známe všechna místa, aby najednou vypochodovala s novou tajnou chodbou, místností nebo příhodným úkrytem. Vlastně ani o samotných chodbách nic nevíme – jen že jsou někdy dlouhé, studené a tiché, jindy se po nich valí davy studentů. V zájmu dějových zvratů jsou učebny umístěny pokaždé na druhé straně hradu, takže se Potterovi může stát (a stane) sto plus jedna nepříjemností, než přejde z jedné hodiny do druhé. Ne, tohle skutečně není svět pro analytické tolkienovce...

       Zásadním plusem je obrazotvornost prostředí, které pochází z myšlenek britské autorky a je proto krásně zašlé a zatuchlé v kouzelnické čtvrti Londýna, tísnivé a studené v okolí Bradavic a konečně nudné v případě dursdleyské reality. Jak mají Britové ve zvyku (vzpomeňte na Nikdykde), v rámci skutečného nezáživného světa existuje jiná realita, posunutá trochu doleva, takže ji normální lidé nevidí. Prochází ulicí a neví, že stačí otevřít dveře na čerstvě namítnuté zdi, neví, že se stačí opřít o přepážku na nádraží a dostanou se k parnímu vlaku do Bradavic, neví, že stačí přečíst Harryho Pottera a podívat se ven s podezřením, který z těch mudlů je kouzelníkem. Udělejte to – chystá se na nás film Harry Potter a ten dokonale rozbije vysněné představy.

www.scholastic.com/harrypotter – vše o knihách s Harry Potterem

www.albatros.cz – české informace o Potterovi v lovely provedení

www.harrypotter.com – jak bude vypadat film

www.hpgalleries.com – o překladech HP a vůbec

www.hpgalleries.com/wordgallery22.htm – pohled na český překladu od nadšence orientujícího se ve slovanských jazycích