Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

       V roce 1648 ztroskotala ve Stolové zátoce u břehů jižní Afriky holandská obchodní loď na cestě z Indie. Posádka se téměř kompletně zachránila a než zachytila další plavidlo domů, prožila tam několik měsíců. Po návratu námořníci nadšeně vyprávěli o „úrodnosti půdy i mírném podnebí, znamenitých pastvinách pro stáda dobytka a přátelské povaze domorodců...“ Rada holandské Východoindické společnosti se proto rozhodla založit u mysu Dobré naděje stálou kolonii s pevností a plantážemi. Podniku velel zkušený lodní lékař Jan van Riebeek. Vyplul se třemi loděmi na Štědrý den 1651, 6. dubna 1652 pak nedaleko mysu přistál a založil tam osadu Kapské Město (Město mysu). Metodou cukru (kořalka, cetky) a biče (bez komentáře) pak začali holandští a němečtí kolonisté původní obyvatele Khoiny (postaru Hotentoty) utlačovat a zatlačovat...

       Pro úplnost dodejme, že první stálá bělošská osada v Americe byla založena Brity na jaře 1607 na ostrově Jamestown (dnes jihovýchodní Virginie). O třináct a půl roku později dorazili z Anglie do Nového světa náboženští běženci na známé plachetnici Mayflower a založili další osadu Plymouth (dnes jihozápadní Massachusetts). Současně s „dobytím ráje“ Británie získala prakticky bezednou skládku, kam mohla posílat nepohodlné poddané (zločince, kacíře, Iry a podobně). Tomu udělala konec americká nezávislost. Naštěstí se krátce nato vrátil James Cook z „hluboké orby“ jižních moří a přivezl řešení. A tak v lednu 1788 zhruba na místě dnešního Sydney přistálo prvních jedenáct lodí s tisícovkou trestanců s rodinami, kteří tam založili první stálou bělošskou osadu v Austrálii.

       Na schůzi Americké fyzikální společnosti 23. dubna 1992 ve Washingtonu oznamuje astrofyzik George Smoot z univerzity v Berkeley, že jeho tým s pomocí přístrojů družice COBE objevil na kosmickém pozadí jakési obrovské šmouhy (rozměrů až deseti miliard světelných let), které se svojí teplotou nepatrně, leč prokazatelně odlišují od teploty kosmického pozadí (2,735 Kelvinu), reprezentované reliktním zářením. To bylo dosud považováno za striktně homogenní a izotropní... Až COBE na něm konečně dokázala změřit „vlnky“ (vysoké pouhou stotisícinu Kelvinu!). Tyto útvary jsou pravděpodobně nejprimitivnější struktury vesmíru, jakési zárodky, z nichž se postupně vyvíjejí galaxie a hvězdy. Existence zčeření jinak hladké hladiny reliktního záření je dalším důkazem správnosti teorie Velkého třesku.

       30. dubna 1777 se ve středoněmeckém Brunšviku narodil Carl Friedrich Gauss. Když mu bylo devět, dostala jeho třída za úkol sečíst čísla od jedné do sta. Malý Kája byl hotov prakticky obratem. Vynásobil totiž 50 x 101 (což je součet padesáti dvojic typu 1 + 100 až 50 + 51)... Na téže obecné škole působil i jeden učitelský mládenec, který začal malého génia učit tak náruživě, se se posléze sám stal profesorem matematiky na kazaňské univerzitě! V devětadvaceti se Gauss stal ředitelem göttingenské hvězdárny, kde působil – všeobecně uctíván coby „kníže všech matematiků“ – až do své smrti v roce 1855. Výrazně se zapsal prakticky do všech oborů matematiky – notoricky známé jsou například jeho křivka normálního rozložení pravděpodobností, metoda řešení soustav lineárních rovnic nebo metoda minimalizace chyb metodou nejmenších čtverců (mimochodem promptně vymyšlená k výpočtu dráhy první objevené planetky Ceres).