Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

       Abychom pomohli lépe využít omezených kapacit Chotěboře (Vašek hodlal městečko nafouknout o více než 10%), rozhodli jsme se spojit Eurocon s rodinnou dovolenou a prohlídkou chotěbořských pamětihodností.

       Vyzbrojeni Grorovým návodem Jak cestovati s ČD se slevou VLAK+ a Vaškovým ujištěním, že ČD budou vyžadovat vstupenku až na zpáteční cestě, stanuli jsme už v sobotu na Hlavním (Wilsonově) nádraží. Ještě že jsme scifisté, a tak nás nepřekvapilo, že všechno bylo jinak. VLAK+ je sleva, kterou ČD poskytují při cestách za kulturou či tak podobně a je nutné se prokázat očíslovanou vstupenkou už proto, že její číslo je pak na jízdence pro kontrolu průvodčím. O týden později jsme se dověděli, že Vašek zajistil výjimku, která by nám ale stejně k ničemu nebyla, neb platila až od úterý. Takto nám alespoň milá pokladní dala slevu, jako by nás jelo 6 (byli jsme 4) a ušetřili jsme víc než pomocí VLAK+. To by snad k cestě stačilo, jen ještě veselá příhoda z nástupiště, kde jsme se zastavili nad starožitným litinovým možná přes sto let starým technologickým deklíkem s reklamou výrobce:

       Náš mladší to prohlásil za pomníček přejetých pasažérů na trati Praha – Karlín.

       Konečně Chotěboř, vydáváme se do Geofondu (později přezvaného camp Jasná smrt), přívětivý domorodec s přívěsným vozíkem nám bere nejtěžší zavazadla a do auta i mladšího syna. Připadlo mi to jako dobrá strategie, pokud by nás připravil o batohy, zároveň by nás osvobodil i od Pavla.

       Bohužel tady načas veselé příhody skončily, objednaná chatka byla obsazená, Michaela běsnila, synek pověřený hlídáním zavazadel během vyjednávání z nudy snědl jídlo na zbytek víkendu, ženatí se závazky to znají.

       Nakonec jsme se ubytovali v menší chatce, která měla tu výhodu, že byla jen pro nás a když nám, druhý den přišli místní hlustvisiháci, potom, co jsme si vybalili, umyli nádobí a vyspravili zařízení, nabídnout přestěhování do té původně objednané chatky, již jsme setrvali ve známém prostředí.

       V tom zmatku nám ubytovatelé zapomněli vydat magnetickou kartu od vrat a tak jsme pak večer přehazovali nejmladšího přes plot jak Navážka Potroubla světlíkem, ještě teď z toho má trauma.

       Nebudu vás nudit popisem krás okolí Chotěboře, toho se jistě ujme Michaela, i když původně tato reportáž měla začínat slovy:

       A ještě na jednu pozoruhodnost jsme narazili, dokonce v ul. Trčky z Lípy (která je pozoruhodná, hádejte čím), na místní poště je cedule, hned jsem se začal těšit do práce:

       Ale před SF jeden neuteče, v pondělí večer cestou do kina na Epizodu II vidíme před Junior klubem zničeného Melkora, vypadal jako by právě od nádraží přivlekl 25 kg tašku obsahující skládací čajovnu, a nikdo jej na dohodnutém místě nečekal. Odeslal jsem jej do Obchodní Akademie s nadějí, že snad tam již někdo bude. Naštěstí pak do kina minutu před začátkem dorazilo několik mně známých organizátorů, kteří za cenu zkráceného kulturního zážitku Melkora ubytovali.

       Další dny jsme trávili turistikou, návštěvou doprovodných akcí (výstava SF knih v místní knihovně :-) a já hlavně četl rukopis Dalšího dne Valhaly od Franty Novotného (kdo nečetl první díl, Dlouhý den Valhaly, měl by chtít zpět školné – z pomocné školy SF).

       S prvním autobusem z Prahy přijela většina nám tak milých postaviček z RUR, jen Eva přijela z brigády ve sklípku (i na Policejní Akademii mají prázdniny) někde zblízka, jesť Moravankou. Poklábosili jsme, než vypukla prezence a po obědě jsem měl snad poprvé na nějakém conu navštívit pořady komunit StarWars, Tolkienistů a podobných. Přesto, že si celkově byli dost podobné a skládaly se hlavně z poněkud nudných výčtů, umínil jsem si, že se odvážím, až mi trochu otrne, i do kina, kde se konal Star Trek Con.

       Když pominuly u prezence fronty, a bylo to opravdu brzy, rovněž jsme se prezentovali a vyzvedli materiály. Vedle obvyklého modelu kosmické lodi (Vaškovi jich asi ještě pár zbývá, však chce příští rok pořádat další Parcon :-) obsahovaly hlavně CDčko s informacemi o Čs. fandomu a Interkomem od roku 1990 do 2001. (Bohužel Home Page Interkomu trochu utrpěla, asi přechodem přes unixový server, konec vložky v maďarštině:-) Určitě byste neměli přehlédnout film Byl jsem mladistvým intelektuálem výborně převedený do .mpg. Vedle komiksu Schizo jde o jeden z největších postmoderních počinů spojených s českou SF, byť pohříchu pouze personálně. Dále se v tašce dalo nalézt první číslo Pevnosti, starší Ramax, Interkom a podobný reklamní materiál.

       Pro nás byl v tu chvíli nejdůležitější sešitek programu. Eurocon byl rozčleněn podle Vaškovy teze o conu jako multikinu nebo nákupáku. Pro vzdělance, kterým se doposud podařilo takovýmto zařízením vyhnout, napíšu, že na principu jednoty místa času a conu. Své gheto měl Star Wars Con, Star Trek Con, Gamecon a Babylon 5 CON. Parcon, Avalcon a Eurocon střídavě probíhaly v prostorách Junior klubu a Sokolovny. Do souvislých bloků byly sdruženy tématické okruhy jako Zeměplocha CON, Pán prstenů, Manga a Anime, Fantastická fakta. Výhodou tohoto uspořádání bylo, že alespoň monomanickým fanouškům se nemohlo stát, že by se jim dva zajímavé programy překrývaly. Navíc, pokud by byl program znám dostatečně dopředu, mohl by monofan přijet jen na své dny.

       „Nevýhodou“ (za vše se platí) je, že pokud se takový fan odhodlá překročit svůj stín a zavítat jinam, nutně se musí vzdát něčeho ze „svého“ programu. Navíc členění na Avalcon a Parcon bylo pouze formální a tak jsem si například já, přesto že jsem měl v plánu jen několik programů, občas musel vybrat, který vynechám.

       Pak jsme se vrátili do Geofondu, posilnit se a převléci na Slavnostní zahájení Euroconu 2002.

       Měl jsem na něj připravenou, vzhledem k horšícímu se počasí, žertovné uvítání, ve kterém jsem chtěl popřát:

1. milovníkům SW, aby jim nezvlhly baterky ve světelných mečích,

2. aby se trekies v dešti nesrazila jejich slušivá pyžama,

3. gamesníkům aby se vlhkem nezkroutily kartičky,

4. našim drakobijcům, aby nevyrašily na dřevěných mečích haluze,

5. a hlavně dinosaurům, aby nenapršelo do piva.

6. Samozřejmě i aby V. I. P. ještě dlouho panoval nad Avalonem.

       Leč jak se ukázalo, jedinou obětí špatného počasí jsem byl já. Když jsme se po deváté vynořili z hvozdu okolo campu, nebe nad Chotěboří bylo rozsvícené blesky a vichřice začala lámat větve ze stromů. Vrátili jsme se do chaty a způsobili tak asi pořadatelům pernou chvilku. Ovšem to snad bylo poslední špatné počasí na Euroconu, (vyžrali jsem to za vás, holoto, ale teď mě ještě napadá, byl vlastně letos vůbec nějaký Eurocon/Parcon?, když nebyl slavnostně zahájen presidentem fandomu :-) Navíc jsem tím ještě přišel o přednášku Ďábel a Faust v SF a jinde, ale snad bude k zaslechnutí některé úterý na KJV.

       Ráno jsem chtěl vyslechnout přednášku Jima Burnse, ale zkratka A, Č zjevně znamenala, on mluví anglicky a my mlčíme česky, a tak jsem se dostal alespoň na konec besedy s nakladateli Přežijí jen silní, velmi zábavně ji vedli Vlasta Talaš a Netopejr.

       Po obědě jsem si při spatření Pepy Vašáta uvědomil, že jsem nezajistil odvoz fanouškovských cen Ludvíka a Mloka do Chotěboře, obvykle je vleču na hrbu, ale nechal jsem se zmást týdnem rodinné dovolené. Naštěstí byl na telefonu Jaroslav Olša jr. a zastavil se pro vše v redakci IK. Na oplátku se ode mne dověděl, že má za chvíli mít přednášku. Někde selhala komunikace (nakonec ji proslovil pro cizince, asi tedy v jazyce anglickém, v době divadla).

       Odpoledne přednáška Ondreje Herce Fantasy jako rodící se neomýtus, následovaná besedou, která se bohužel vyčerpávala v dohadování o definicích použitých pojmů. V podvečer pak znovu Ondrej, tentokrát spolu s Milošem Ferkem nás opravdu nadchli přednáškou o hledání prvních pokusů o slovenskou SF. Česká SF vyrůstá z neporovnatelně mohutnějších kořenů, navíc již trochu zpracovaných Ondřejem Neffem a Ivanem Adamovičem, ale stejně by bylo zajímavé mít knihu napsanou podobnou metodikou a stejně podrobně (alespoň v té první, nejméně obsazeném období, kouzelném svou naivitou a dnes již roztomilým neumětelstvím), jako je Ferkova a Hercova Slovenská fantastika do roku 2000.

       Pro křest knihy Jenny Nowak mi uniklo vyhlašování ceny Ramaxu, takže dodnes nevím, kdy a zda vůbec vyjde zase Ramax. Jako porotce jsem byl ještě přítomen udílení poháru Eddieho Kriegla a následné dražby neudělené ceny Nakladatele a pak už jen cesta na Geofond a milosrdné bezvědomí (Miss jsem zase neviděl, vyhnalo mě hlavně hřmění hlasu Jarka Mosteckého, ten zkrátka nedokáže odhadnout správnou vzdálenost od mikrofonu, abychom my ostatní neohluchli).

       pro mě začal až přednáškou Richarda Klíčníka o T. Pratchettovi v současné literatuře. Snad se někde dostanu ještě k jeho přehledu literárních diaboliád (se zvláštním přihlédnutím k Pratchettovu Erikovi, samozřejmě).

       Pak jsem se pravděpodobně věnoval presidentským povinnostem, protože další pořad, který jsem navštívil, byla odpolední beseda s českými spisovateli moderovaná Jarkem Mosteckým (zase řval). Jenny Nowak, Vlado Ríša, Ivana Kuglerová, Vilma Kadlečková-Klímová (přijela na chvíli i s Bětulí a Hedulí), Mirek Žamboch, Františka Vrbenská a Jana Rečková, přestože jsme seděli v hloučku takřka rodinném, mi připadali jako ztrémovaní maturanti neschopní hovořit než o banalitách (ano, píšeme na objednávku českého Marka Stonea a je u toho spousta legrace s pseudonymy), navíc s paměťovým blokem. Při dotazu na starší českou SF zapomněli na dílo Jana Weisse a ze současnější asi nikdy nečetli nic od Kmínka, Oščádala, Hlavičky, Novotného...

       No třeba byla chyba i na straně tázajících se, alespoň můj dotaz, zda některé své dílo psali s vyšší ambicí než jen přidat další kousek do poličky zábavná literatura, byl svou složitostí nejspíše posledním hřebíčkem do rakve besedy...

       Pak přišla řada na mou přednášku o evolučních teoriích a vydávání SF, kterou můžete znát z KJV, ale zde jsem ji rozšířil a navázal na pořad Přežijí jen nejsilnější ze čtvrtka. Pak jsem navštívil jednání Eurofandomu, pro nás méně jazykově vybavené pozoruhodné hlavně trapasem, kdy delegáti osmi zemí stáli na chodbě a skupina pořadatelů se dvacet minut snažila nalézt správný klíč. Na tomto místě je třeba poděkovat Vojtovi Čepelákovi a Randalfovi, že našli a včas dovedli Šimona (střízlivého, leč pro změnu zapomnětlivého).

       Jinak mi průběh porady připomněl jednání představitelů našich klubů:

       Proč mám být pokladníkem, vždyť stejně nemáme žádné peníze?

       Je to ve stanovách.

       Tak já to tedy beru.

       Kvůli Eurohlasování mi unikla beseda s redakcí Pevnosti, máte-li nějaký zajímavý postřeh, dejte vědět.

       Pak už následovalo velkolepé divadlo Muži ve zbrani, nemám zde dost prostoru pro chválu, kterou si celý soubor i každý herec a příslušník obslužného personálu po právu zaslouží. Jistě co nejdříve sám napíšu nebo alespoň přetisknu recenzi hodnou předvedeného.

       Protože jsem letos nebyl stresován čekáním na svou repliku, mohl jsem si vše užívat, mohl, kdyby přede mnou neseděl Golem Ríša, který se zase snažil vidět přes Filipa Gotfrida (a přitom se věnovat slovenské přítelkyni) a vsadím se, že za mnou sedící Miss Avalconu asi také měla zhmožděný krk.

       pro nás znamela rozloučení s campem, Jasná smrt očekávala další turnus, ještěže nám Albert odvezl nejtěžší věci.

       Do Chotěboře jsme přišli právě včas na pořad Pravda o hajzlech na Voyageru. Nejvtipnější na něm je jeho název, už první vtípky byly trochu křečovité, když pak zabrousil do skutečné historické záchodologie, začalo to být zase zajímavější, o druhé polovině však referovat nemohu, odešel jsem, když se pořad zvrhl v powerpointovou prezentaci humoru posbíraného na stěnách veřejných a komunálních záchodků.

       Nejspíše příjezd Mirka Dvořáka s Mloky mi zabránil v účasti na panelu Honzy Vaňka jr., Ivana Adamoviče, Jiřího Popiolka a Pavla Janáčka o recenzování. Co jsem zaslechl, byli někteří účastníci zklamaní, že nedostali návod, jak psát dobré recenze, jiní zase nepochopili, že jde o panelovou diskusi a ne besedu toho rodu, jaké se na Euroconu vedly po všech úspěšnějších přednáškách, tedy každý plácne, co jej napadne, a vůbec jej nezajímá, zda rozvíjí dané téma, nebo se vzdaluje od podstaty věci. To jsem ostatně zažil za hodinu po přednášce/vzpomínání a z něho vycházejícího prognózování Josefa Nesvadby a Ondřeje Neffa Jaké je 21. století. Oba pamětníci došli k tomu, že dnešní doba nemá velkou vizi jako nejlepší či nejdějinnější okamžiky jejich života a že ani netuší, čeho by se dnešní vize mohla týkat. Pokud jsem dobře pochopil ON, přišel se zajímavou myšlenkou, že boj proti terorismu povede k dalšímu pokusu o vytvoření umělé inteligence...

       Pak jsem měl svou druhou přednášku, tentokrát o metodice kolektivního sepisování dějin fandomu. Kupodivu bylo dost našlapáno, přišli nejen dinosauři, kteří by mohli pomoci s nejstaršími dějinami Pavel Poláček (pořadatel prvních čtyř Parconů), Aleš Koval, pořadatel ostravského Parconu, Borek a Dana Čápovi, Slávek Švachouček, ale i mladí fanové, kteří by mohli za čerstvé paměti zaznamenat události nejnovější. Kdyby se do sálku již nehrnul Michael Bronec se svým povídáním o vydávání české fantasy, asi bychom značně přetáhli.

       Chtěl jsem ještě navštívit přednášku Honzy Vaňka jr. Temná strana fandomu, ale už jsem se nevešel, nicméně doufám, že ji brzy přetiskneme.

       A bylo tu slavnostní vyhlašování cen, nejprve Fantasy show (nalíčený Šimon trpěl jak zvíře, nemohl se napít, aby si nesetřel šamanské barvy) a pak pasování na rytíře řádu Fantasy. Sokolovna byla příjemně naplněna, a když Egon sezval na pódium všechny přítomné nositele meče, byl to opravdu monumentální pohled.

       Pak došlo na předávání cen Československého fandomu a Cenu Karla Čapka. V sále zůstala asi polovina z dříve přítomných a na pódium vkročili Jarek Mostecký a Martin Koutný s pokusem dát ceremonii novou formu (oba si přivezli saka). Jarek je jako konferenciér čím dál lepší, jen když vypočítával zásluhy, kterými si Pepa Vašát vysloužil Mloka, připsal mu i některé cizí, ale Egon se za to na něho určitě nezlobil.

       Ludvíka získal jménem celého souboru Richard Klíčník za divadelní představení na loňském Parconu v Praze. Ovšem nepřišel si pro něj dost rychle a toho obratně využila Jolana a Bedřich. Diskuse o tom, čí je Ludvík a kdo si jej zaslouží, byla excelentní, jen málokdo asi tušil, že nebyla připravená a všichni účastníci včetně moderátorů improvizovali.

       V CKČ byl tuším poprvé udělen Skokan, cena pro nejlépe umístěného nováčka v soutěži (mám dojem, že něco podobného jsme tu měli před patnácti roky a byla to cena pro autora do 18 let, ale CKČ teď šéfuje Martin a má právo experimentovat ve snaze zviditelnit soutěž).

       Následovalo předávání Cen Evropského fandomu, to už v sále zůstali jen zahraniční hosté a z českých a slovenských hlavně ti, kdo byli nominováni a ve skrytu duše doufali...

       Cenu z našich nakonec získala Fantázia, Jan Patrik Krásný, Alexandra Pavelková a Miroslav Žamboch.

       A to byly asi všechny pořady, které jsem stihl (jo, ještě rozmnožovací rituály Vulkánců, ale o tom jindy), možná vám to připadá málo, ale já jsem přijel, i abych si pohovořil s Milanem Vernerem, Sašou Pavelkovou, Rasťo Weberem, Šimonem, Annou Šochovou, Janou Rečkovou, Jardou Olšou jr., Mirkem Dvořákem, a to jsem dopředu nevěděl, že se po letech ukáží Pavel Poláček a Aleš Koval, a samozřejmě se spoustou Brňáků, Šumperáků a Pražáků, se kterými si v Matce měst nějak není čas pohovořit...

       Naopak mě mrzí, že jsem buď minul nebo po letech nepoznal Honzu Lišku, Jakuba Macka a Františku Leu Velinskou...

       

       A byl tu náš konec Euroconu

       Přiblížila se devátá a z mimoprostoru se měl vyloupnout autobus, aby nás hodil do Prahy.

       Pak se ukázalo, že na bus je nás málo, ale pořadatelé hbitě zajistili mikrobus. Krom naší čtyřčlenné rodiny jela ještě Carola, zranila se po pádu ve sprchách, jeden SW fan a asi ST slečna, která usnula příliš brzy, abychom zjistili, co je zač. Já osobně jsem se cítil unaven, jako bych si Eurocon jen neužíval, ale jako bych jej pořádal.

       Nechtěl jsem původně psát i o zpáteční cestě, leč po několika minutách řidič pustil jakousi hudbu, nejprve jsem si myslel, že omylem naladil stanici určenou pro očistec (oddělení otcovrahů a podobných menších deliktů). Brzy se mi podařilo dokonale vžít do mentality pekelného anděla, různými ošklivými způsoby pobíjejícího dobré strejdy libující si v podobné -mcaca muzice. Až později jsem si všiml, že jde o přehrávač a že jsme nejspíše za účelem rozveselení byli poctěni řidičovou oblíbenou kazetou sprostonárodních písniček. Tady je vidět, jak blízko je od v podstatě nevinného nedorozumění k vraždě, mělo mě to varovat.

        

       Neděli, den pátý, jsem strávil již jen rekonvalescencí, ale pro ostatní to byl ještě Euroconský den poslední. Někteří o své újmě navštívili Vaškův pořad O conu po conu, kde tento nevhodně žertoval o tom, že příští rok uspořádá opět Eurocon, i když delegáti Eurofandomu dali přednost finskému Turku.

       Vašek si neuvědomil, že o některých věcech je lepší nežertovat (stejně jako třeba přítel Škromach, skutečně si tak v ČSSD říkají, když novým poslancům řekl, že dovede zjistit, jak kdo hlasoval v tajném hlasování). Vaškovi posluchači už byli po pětidenním maratónu unaveni stejně jako on a mnoho z nich, protože jej neznají, a někteří právě proto, vzali jeho slova vážně.

       Mně pak, dokud se Vašek nevrátil po ukončení práce s rušením conu k mailu, deptali dotazy, zda budeme zase hlasovat o ohrožení dobrého jména Československého fandomu.

       Nicméně, pokud bych se teď, pravda, poněkud předčasně, pokusil zhodnotit Eurocon jako celek, nenacházím až na poslední popsané nedorozumění nic, co by se conu dalo vytknout a nebylo přitom v mnohem větší míře přítomno na všech našich conech.

       Někomu se nelíbila přísná kontrola u vchodu, zvláště v KD Junior. Samozřejmě že se to mohlo leckomu uvyklému z ostatních conů na obvyklou anarchii zdát tvrdé, ale stačilo po prvním upozornění nosit visačku viditelně a vše bylo OK. Když se tomu dokázal podřídit i Netopejr a vrátil se pro visačku až do hotelu U Zámku, nenacházím žádné pochopení pro mentalitu stěžovatelů.

       Mně osobně vadilo, jak Vašek v materiálech i programu ztotožnil literární CKČ s cenami Čs. fandomu Ludvík a Mlok. Došlo to až tak daleko, že v programu byla uvedena jen CKČ. Pochopil bych podobný omyl u nějakého neofana, ale člen Rady Čs. fandomu v ČR by měl něco vědět o historii tělesa, jehož je údem, stejně jako o historii jeho nejvyšších ocenění. O poněkud zkresleném vnímání historie fandomu svědčí i kapitolka v Brožůře jí věnovaná, z níž by mohl neznalý čtenář nabít dojmu, že nejdůležitější událostí historie fandomu je po jeho registraci na MV (Ministerstvu vnitra) založení LPN (Ligy podpory neofanů). Možná že i z těchto rozdílných perspektiv pohledu vyplívají občasná nedorozumnění a neshody mezi Vaškem a dinosaury.

       Poslední připomínku mám k seznamu partnerů dole na plakátu Euroconu, kde je místo loga ČS fandomu jen jeho název obyčejným písmem. Píši to zde, místo abych na to Vaška upozornil soukromně proto, že se to týká všech budoucích pořadatelů. Fandom má logo a pokud si jej nestáhlete z našich stránek, je k nahlédnutí v tomto čísle IK a v barevné variaci na stránce fandom.scifi.cz. Budete-li si jej vytvářet sami (například v textu reportáže), použijte písmo Scott (potažmo Stop) z písmových sad firmy Corel.

       Naopak výčet kladů a celkový přínos toho, že se podařilo uspořádat Eurocon, by byl delší než celý můj článek.

       Přesto, že Chotěboř je opravdu malé městečko, podle jedněch pramenů s 9 000, podle jiných s 12 000 obyvateli, podařilo se uspořádat con v relativně kompaktním prostoru. Já doufám, že toho fanoušci využili ke vzájemnému poznávání a promíchávání uzavřených komunit. A teď mě napadlo, že Euroconem v Chotěboři možná vznikl rekord v poměru hostů a domácích, možná by stálo za to informovat se u Guinesse.

       Největší zásluhu za con mají samozřejmě chotěbořští pořadatelé, ale nemělo by se zapomenout, že ti pouze vytvořili prostor, kde se český a slovenský fandom mohl prezentovat snad dvěma sty padesáti pořady.

       Eurocon byl i velkým experimentem, ze kterého by se měli všichni další pořadatelé českých a slovenských conů poučit. Předpokládám, že pořádající SFK Avalon dá k dispozici počty účastníků s jejich věkovým a zájmovým rozvrstvením, pomohlo by to nejen pořadatelům conů, ale sebereflexi fandomu obecně, což by bylo dalším přínosem Euroconu, stejně jako jím již je stejnojmenné cédéčko.

       Když se mě Ondrej Herec zeptal, co pro Čs. fandom znamená uspořádání Euroconu, řekl jsem, že jde splácení závazku, že doposud jsme na aktivitách Evropského fandomu mohli jen participovat, ale že teď jsme k nim mohli i přidat. A za to vděčíme chotěbořským organizátorům a hlavně Vaškovi, který je pro tak riskantní podnik dokázal nadchnout.