Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

       Vloni na tomto místě jsem se pokusil vymezit nejdůležitější pravidla, kterými by se měli řídit autoři soutěžních prací Ceny Karla Čapka. Protože opakování je matka moudrosti, rád bych ty nejzásadnější momenty i letos připomněl. Navíc jsem v průběhu právě skončeného ročníku narazil na několik dalších problémů, které jsem zatím nevzal do úvahy a které je potřeba jednoznačně definovat.

       A protože se jedná o opakování, dovolím si být trochu „zlý“ a podívat se na věc z opačné strany. Tak tedy: jaké práce budu letos autorům vracet, popřípadě je vůbec nezařadím do soutěže…

       1) a) práce s nedostatečnými průvodními materiály. V průvodce musí být uvedeno jméno autora, adresa, telefon nebo mail a seznam soutěžních prací. Soutěž je anonymní pro porotce, ale organisátor musí mít možnost komunikace s autory pro řešení případných zádrhelů. Záleží-li vám tak moc na utajení své totožnosti, zvolte si umělecký pseudonym, uveďte adresu na příbuzného či kamaráda, ale zařiďte si to tak, aby vám alespoň bylo možné zanechat vzkaz, že mne máte urychleně kontaktovat.

       b) práce, ke kterým není přiloženo čestné prohlášení, že je dáváte organisátorům k dispozici pro jedno otištění bez nároku na honorář. Tuto formulaci je třeba dodržet – nestačí mi v žádném případě vzkazy typu „jestli chcete, tož si to otiskněte“. Autorský zákon hovoří jasně a já se nemohu spoléhat jen na dobré úmysly všech zúčastněných autorů.

       2) a) práce, které se již zúčastnily některého z předchozích ročníků CKČ. Recyklace prostě není možná!

       b) práce již publikované v profesionálních tiskovinách, na internetu nebo ve všeobecně dostupných fanzinech (Interkom, Knihovnička Vakukoku, Zbraně Avalonu…)

       c) práce souběžně zařazené do jiné soutěže celostátního významu (např. Cena Gustáva Reussa, O nejlepší fantasy či Cena Edy Krígla), jejíž výsledky budou známy před ukončením hodnocení CKČ. Uvědomte si, že vaše práce tím přestane být anonymní, dokonce může být zveřejněna, a to je závažný zásah do regulérnosti soutěže. Nic vám ovšem nebrání přihlásit do CKČ práci, která se jiné soutěže zúčastnila již dříve a neprorazila na přední (především publikovaná) místa.

       d) práce prokazatelně nepůvodní, tj. překlady zahraničních povídek, zjevné plagiáty (vezmu-li povídku Jarka Mosteckého, seškrtám ji na polovic a změním v ní některá jména, skutečně jsem nenapsal originální dílo!) a literární přepisy filmů, seriálových epizod, divadelních her či komiksů.

       K bodu 2) ještě tolik: nejsem vševědoucí a všečtoucí a je možné, že některý takovýto hříšek přehlédnu a vpustím do soutěže. Tím ale ještě nemá jeho autor vyhráno! Odhalí-li ho a prokáže někdo z porotců v průběhu hodnocení, bude práce ze soutěže dodatečně vyřazena nebo bude vyškrtnuta z výsledkové listiny.

       Dopředu nebudu vyřazovat práce neodpovídající žánrovému vymezení (tj. takové, které kolem sci-fi ani neprojely v parníku), neboť žánrová čistota je záležitost sporná. Nicméně porotce instruuji, aby práce, u nichž tuto vadu shledají, v hodnocení pominuli bez ohledu na jejich literární úroveň.

       3) práce nezpůsobilé zařazení technicky. Bez milosti budu vracet práce psané písmem velikosti 10 a menším, s okraji menšími než 1 cm, nečitelné kopie a průklepy, práce s desítkami rukodělných vsuvek a oprav… Tiskněte na papír přiměřené pevnosti a tloušťky – soutěžní práce jdou z ruky do ruky a průklepák kvality toaletního papíru se v průběhu hodnocení změní v cáry. Píšete-li na stroji, raději místo průklepů práci nakopírujte na kvalitní kopírce. Práce dále musí být pevně sešité, nebo mít číslované stránky, nejlépe však obojí. Zdůrazňovat snad nemusím nepřípustnost prací psaných rukou nebo v jiném než českém nebo slovenském jazyce (jen zanedbatelná menšina porotců umí maďarsky či švédsky).

       Tyto zásady nejsou mým samoúčelným výmyslem, záminkou k buzerování autorů. Porotci jsou jen lidi a nikdo po nich nemůže chtít, aby ocenili literární kvality díla, které je vytištěno písmem 6 (7 normostran na tiskové stránce) rozmazanou kopírkou na šedém papíře, který se navíc už prvním z nich rozpadne v rukách. Loňské zkušenosti mi potvrdily, že i velmi zajímavé práce se zbytečně propadly v pořadí jen proto, že je řada porotců nebyla schopna dočíst z takovýchto technických příčin.

       Ještě poznámka k zařazování prací do kategorií. Řídí se počtem normostran podle následujícího klíče: do 10 krátká povídka, 11 – 60 povídka, nad 60 novela/román. Tam, kde charakter práce zjevně odpovídá nižší „váhové kategorii“, jsem ochoten přimhouřit oko nad 1 – 2 normostranami, ne však více; zvažujte tedy, ve které kategorii má vaše práce ambice (či šanci) se uplatnit a tomu přizpůsobte rozsah. Nic nezískáte čarováním s formátem tisku – nebude-li v průvodce uveden přepočet na normostrany nebo o něm budu mít pochyby, provedu ho sám a práci zařadím, kam patří!

       Snad jsem vás těmito požadavky nevyděsil a neodradil od účasti v letošním ročníku Ceny Karla Čapka. Velmi by mě to mrzelo, neboť se už teď těším na hromady vašich skvělých prací.