Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

       

Největší slovenský con je svým rozsahem, pojetím i medializací v zemích československých unikátní. Při množství přednášek už dávno nelze absolvovat ani prostou většinu a proto alespoň vzpomeňme na několik z nich.

       Zastavení první – páteční přednášky a besedy o Fandomu. První z nich obstaral Jan Vaněk jr. a jeho veselá a provokativní Temná strana fandomu. Vskutku, to, co jsme o různých fanech za velkou louží i na západě porůznu slyšeli a v Galaxy Quest viděli, je pravdou. Tupé masy davu někdy až příliš nadšených fanoušků dokáží mnoho, jejich „oběti“ to často snáší pouze díky své profesionalitě. Druhé, pro mnohé daleko zajímavější téma, přednesl Randalf, který vyprávěl o sexu ve Fandomu. Kdo čekal bulvární informace, kdo, kdy, s kým, jak, musel být zklamaný. Ale i neznalý se musel pobavit, neboť některé metody scifistů jsou velmi záhadné, ba přímo bizarní, a to ani nemusí jít o slibovaný let na nějakou planetu. Jenom několik přítomných fanů později spolu rozmlouvalo, proč se na ně přednášející tak pokoutně usmíval, vždyť se dle dobré paměti chovali na conech mravně, no, mnozí si toho příliš navymýšlí...

       Zastavení druhé – zlámaný časoprostor. Jelikož bylo v pátek pověstného třináctého, probíhal souběžně v Plzni a Prešporku známý Pivocon. Jeho účastníkům se tak mohlo povést zajímavé rozdvojení osobnosti, neb být na dvou místech současně je zážitek přímo fantastický. Nenarušily jej ani na první pohled neškodné bytosti z jakési planety F, které v pátek zachraňovaly zbloudilé stopaře po Galaxii ukryté v útrobách hvězdné lodi Istroplán.

       Zastavení třetí – raní ptáče brzo chcípne. Tak zní lidová moudrost, mnoha zkušenostmi potvrzená a velmi pravdivá. Avšak i tací někteří fanové jsou a pokud se najde ochotný přednášející, následující heslo show must go on, může let bez problémů pokračovat. Tím ochotným byl později Istronem oceněný Tono Stiffel, povídající o fanzinech, úskalí jejich tvorby a současném stavu. Slovensko je však krásná země a tak neuškodil milý výlet do blízkého okolí Bratislavy, kde se toho víkendu slavilo o sto šest a hlídalo o sto sedm, neb se ve městě nacházeli i jacísí delegáti nějaké „nevýznamné“ konference.

       Zastavení čtvrté – Melkorova čajovna. Usměvaný „T-ruum kípr“ tentokrát otevřel svůj podnik pro širokou veřejnost a též uspořádal několik čajklačov. Pro vysvětlení, pozvání do příjemného prostředí vyzdobeného obrazy slovenských autorů přijalo několik hostů, aby nad šálkem čaje podebatovali s fany. Spíše náhoda než úmysl doprovázený chutí na vynikající čaj přivedl poutníka do místnosti v době, kdy slovo měl „admirál & Führer“, jinak veselá kopa, Michael Sheard, povídající o svých zážitcích z různých filmů a conů. Leč někteří fanoušci jsou v přítomnosti hvězd méně mluvní, což je k jejich škodě, avšak o jakémsi fanovi od S, či jak se jmenuje ten vysoký ukecaný fandomovým životem zocelený, se toto říci nedá a pan Sheard je též zkušený harcovník, a tak po několika okamžicích se řeč stočila správným směrem. Povídalo se o Casinu Royale i Galaxy Questu, kdy z následného vyprávění vyšlo najevo, že západní fanoušci jsou snad ještě horší, než jak nám to předešlého večera Honza Vaněk tvrdil.

       Zastavení páté – Grand Final Round. Vyhlašování cen Istron, pojaté jak jinak než velkolepě avšak s láskou dělané, proběhlo za účasti zahraničních hostů, za bouřlivých aplausů a hlasitých fanfár, kdy toho večera nepřekonán prezident ČS Fandomu na Slovensku Šimon hravě otevřel obálku s výsledem dobře půlmetrovým kapesním nožíkem (Mike Dundee by zbledl závistí), i když takový kapesní pilník na nehty použitý dalším vyhlašovatelem také není od věci. Po vyhlášení výsledků ještě fantastická tombola s osudím pečlivě míchaným zkroceným vetřelcem stála za účast. Kdo nechtěl zhlédnout Shreka, vítězný to film, ačkoli bez karaoke párty, mohl vyhledat jiný program, například otestovat nějaké ty počítačové hry, na hlavu porazit jednoho zahraničního nakladatele a posléze být obětí kruté pomsty domácího malíře.

       Závěrem. Istrocon je výborný svou atmosférou. Nejen organizátoři, hosté, ale i samotní účastníci vytvořili příjemné prostředí, kde se člověk mohl velmi dobře cítit a užít si con. To vše mohlo přemohlo i nějaké ty stinné stránky, jakožto netržní smýšlení obsluhy baru, která vyhodí plný sál už v pozdních nočních hodinách a osud lidí, kteří se bojí tmy, je ani nezajímá...