Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

Neskončil jsem sice letos sám v dřevěné boudě, ale sešlo se nás, tam uprostřed severských lesů, jen sedm. Střechu nad hlavou nám zajistil Slavoj Ševců, s nákupy zásob potravy mu pomohla Jiřina Vorlová, ta také přivedla mezi nás nováčka Jakuba Švába, novou účastnicí Literárních víkendů byla též Edita Dufková, jinak již ostřílená spisovatelka, a z častějších účastníků Literárních víkendů přijeli kromě Jiřiny a mě Jana Šturmová a Mirek Hokeš. Kupodivu jsem byl tentokrát, navzdory tradici, jediným, kdo nebloudil — když nepočítám dobrodružnou cestu pražskou hromadnou dopravou přes povodněmi postižený Karlín a bludiště autobusového nádraží na Černém mostě, kde jsem do autobusu nastoupil doslova v poslední minutě. Záludná lesní cesta dokázala zmást i našeho hostitele Slávka, neboť naposledy chatu navštívil přece jen před delší dobou, a Mirek dokonce prochodil křížem krážem celé blízké okolí, jen já jsem měl, jakožto poslední přibyvší, tu výsadu, že mi Slávek přišel k odbočce ze silnice naproti a dovedl mě přímo k cíli.

       Při tom, jak málo se nás sešlo, jsme se všichni vešli do postelí a ještě jich několik volných zbylo. Topení dřevem mělo tu výhodu, že když přišla řeč na bojová umění, mohli jsme si prakticky vyzkoušet tradiční českou cestu sekery (a pily). Nevýhodou bylo, že roztopit kamna na dřevo natolik, aby se na nich dal uvařit oběd, není jen tak. Tradiční dobrodružný výlet jsme tím pádem nahradili dobrodružným sběrem dřeva a ještě dobrodružnějším zatápěním a udržováním ohně. V rámci tradičních debat o všem možném jsme pak rozcupovali dvě Jakubovy povídky a trochu jsme si rýpli do textu, který na místě rozepsala Jana.

       Když poslední z nás opouštěli v neděli odpoledne chatu, zůstala stále nedořešena záhada tajemné osmé účastnice, která se prý v pátek odpoledne vyptávala přátelských domorodců na cestu. Možná, vyjdou-li najevo nějaké osvětlující informace, dočká se tato stručná zpráva doplňujících podrobností.