Všechna práva © Interkom 1984 - 2003
DOGMA
Carola Biedermannová kdysi napsala, že na citové problémy je nejlepší bolení zubů, že to pak hned člověk vidí věci ve správné perspektivě. V podstatě by se to nechalo adaptovat i na filmovou kritiku, protože pokud vás film chytí víc než bolavý zub, opravdu má něco do sebe. Druhou stranou mince je ovšem fakt, že držíte-li se za napuchlou tvář, staráte se o věci daleko přízemnější než je aktuální program kin či nabídka video půjčoven. Z čehož plyne poučení, které budiž dogmatem tohoto čísla: Hodnotíte-li sledování toho kterého filmu jako utrpení, vzpomeňte si na to, jak vás bolely zuby.
DNES NEUMÍREJ – Dvacátá bondovka obsahuje scény geniální i trapné, takže výsledek působí rozpačitě. V každém případě se honosí bezkonkurenčně nejhorší úvodní písničkou vůbec stejně jako vedlejší rolí její interpretky – doufám, že Madonnu už někdo konečně zastřelí. A opěvovaná Berryová je také celkem dřevo, vedle Andressové v Doktorovi No vypadá její výstup z moře jako stěhování piána.
CHARLOTTE GRAY – Nebývale výpravná záležitost, kterou od peripetií hrdinky Záblesku ovšem rozeznáte pouze podle absence bombardování a zebry.
JÍZDA DO PEKEL – Nenáročná a nelogická, ale svižná a příjemná thrillerová variace na téma Spielbergova Duelu se stále krásnější Leelee Sobieski.
KAMEŇÁK – Definitivní úpadek Zdeňka Trošky a potvrzení známého faktu, že čeští herci jsou jako smrt – také berou všechno. Film, při jehož sledování vás napadá, že Ještě větší blbec než jsme doufali byl vlastně docela dobrý.
KRUH – Remake japonského kultovního snímku, který bude evidentně zajímavější než jeho americká napodobenina, nicméně v intencích „svobodné“ nabídky našich kin rozhodně ten lepší záastupce hororového žánru.
PÁN PRSTENŮ: DVĚ VĚŽE – Ještě lépe natočený druhý díl kultovní trilogie, v němž ovšem z Tolkiena zůstalo ještě méně. Za Legolase surfujícího na štítu po schodech v Helmově žlebu by měl být Peter Jackson lámán v kole.
Z NULY HRDINOU – Jednooký snímek mezi slepými teenagerskými komediemi; zmínku si zaslouží už jen proto, že až na jedinou výjimku se tvůrci dokázali obejít bez fekálních a spermatických „vtipů“.
