Všechna práva © Interkom 1984 - 2003
BRÁNA HUČÍ
(na melodii Řeka hučí)
1.
Brána hučí uprostřed Čejenských hor.
Hathor skučí, jako by bral si ji Thor.
Goa'uld mozkem jí zmítá,
v dívce dlouho již skrytá
mizí tíseň,
když slyší jeho píseň:
Ref:
Za červí dírou tě sarkofág zahojí,
snad se tvé srdéčko té dálky nebojí?
Na P34 353J je moje pyramida,
tam Jaffa Teal'c hnůj teď kydá.
Světélko děsu přenesu do tvých očí
a svět se s námi v té minutě zatočí.
Brána nám píseň bude hrát,
že naše tělo je tak akorát.
2.
Měsíc, hvězdy na nebi jasně vzplály.
Goa'uld šeptal, když před jehlanem stáli.
Šťasten byl ve své touze,
míchu prokous' jí pouze.
Pak jí zpíval
píseň, kterou rád míval:
Ref:
Za červí dírou tě sarkofág zahojí,
snad se tvé srdéčko té dálky nebojí?
Na P34 353J je moje pyramida,
tam Jaffa Teal'c hnůj teď kydá.
Světélko děsu přenesu do tvých očí
a svět se s námi v té minutě zatočí.
Brána nám píseň bude hrát,
že naše tělo je tak akorát.
NOSTROMO
(na melodii Ascalona)
1.
Nostromo zvolna zhasíná,
osádka už jde spát...
Android tiše usíná,
v obvodech cítí chlad.
Starý vetřelec už líně
pařát po láhvi vztáh,
Bishopa chová na klíně,
skřeká si v temnotách.
Ref:
Když jsem byl mlád
bývala má Nostromo
obydlená lidmi,
které jsem žral.
Jak častokrát
svištěly mou Nostromo
kulky a granáty,
já utíkal.
Však slávě vetřelců již zvolna odzvání
a lodí nezní už mých zubů skřípání.
Dnes už jdu spát, vždyť musím ráno vstávat,
na zbytcích posádky pak hodovat.
2.
Vyschly již skvrny od krve,
pohasl laserů žár,
vetřelec kus Ripleyové
pověsil na stožár.
Na šunku smutně se dívá,
kytaru pohladí
a píseň tesknou zazpívá,
že Zemi vyhladí.
Ref:
Když jsem byl mlád
bývala má Nostromo
obydlená lidmi,
které jsem žral.
Jak častokrát
svištěly mou Nostromo
kulky a granáty,
já utíkal.
Však slávě vetřelců již zvolna odzvání
a lodí nezní už mých zubů skřípání.
Dnes už jdu spát, vždyť musím ráno vstávat,
na zbytcích posádky pak hodovat.
- z trampských originálů původní text zrekonstruovala Grónská sekce Pochmurné neděle
