Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

Když jsem si tuto dlouho avizovanou knížku kupoval, byl jsem šokován zjištěním, že nová prodavačka ve SF speciálce neví, co to je „Den trifidů“. Nakonec jsem usoudil, že už jsem přece jenom starší člověk, a odporoučel se domů s pohledem na růžově fialovou obálku, jíž dominoval jakýsi přerostlý tuřín požírající podstatně menšího človíčka.

       Pustit se do pokračování snad nejznámější (alespoň za mých mladých let) SF vyžaduje od autora určitou dávku odvahy i pokory, invence i disciplíny. Zprvu se zdálo, že to všechno Simon Clark splňuje. Začíná v Dumasově stylu po 30 letech a vcelku zajímavě doslovným odkazem na Wyndhamův bestseller, když nechává Williamova syna Davida probudit do světa, kde nevidí ani na krok. Tentokrát to ovšem nezpůsobil jedovatý ohňostroj v zemské atmosféře, nýbrž „mračno kosmického prachu“, které na čas zahalilo Zemi. Než ovšem mohl autor patřičně rozvinout zajímavé možnosti, jež z této situace vyplývaly, zase se trochu rozednilo, a tak tento prvek (nijak uspokojivě vysvětlený) vyzněl poněkud samoúčelně.

       Z ostrova Wight se brzy přesouváme do New Yorku, moderní destinace všech katastrofických příběhů. Objevuje se hlavní hrdinka (v souladu s barevným laděním knihy „jahodová blondýnka“) i hlavní (starý známý) padouch, především se však objevují trifidi. Jsou opět o dost vyspělejší a šance lidí v boji o přežití klesají. Clark celkem věrohodně vysvětluje dávnou záhadu trifidího bubnování jako echolokaci a trifidi tak získávají další konkurenční výhodu. Jestliže ve „Dni“ ztratili oslepení lidé svou jedinou výhodu proti nevidícím rostlinám, v „Noci“ se situace obrátila a výhodu vidění mají trifidi. Objevují se i další zajímavé mutace, již méně vysvětlitelné v řádu několika málo desítek let.

       Děj má spád; jednotlivé kapitoly jsou krátké – v průměru kolem 10 stran. Všechno do sebe spořádaně zapadá, stále se něco děje, čtenář se rozhodně nenudí, ale určitě se nedá říci, že by nedýchal napětím. Jaksi tomu chybí ta autentičnost „Dne“. Přece jen to je – jak se samozřejmě dalo čekat – nastavovaná kaše (z ryb a trifidích listů). Dobrá věc se podařila, pravá láska zvítězila, padouch byl po zásluze (a příznačně) potrestán, děj dospěl až do budovatelského finále a my můžeme bilancovat.

       Téma obou knih je stejné. Nejsou to trifidi, jak by mohl název napovídat, nýbrž lidé, resp. jejich jednání v krizových situacích. Jak Wyndham, tak Clark popisují noc člověka, jeho rychlý úpadek a změnu morálních kritérií. Hlavní rozdíl je v tom, jak to dělají. U Wyndhama tomu věříme a díváme se na změněný svět z pohledu jeho hrdinů. U Clarka sledujeme jeho hrdiny (ve světě spíše známém) z nadhledu.

       Kniha sice neurazí, ale nic zas tak objevného nepřinese. Je to taková růžově fialová knihovna.

       

       Simon Clark: Noc trifidů – postkatastrofická SF

       Název originálu: The Night of the Triffids,

       přeložil Petr Kotrle, vydal POLARIS, 2003, 340 stran,

       cena 229 Kč, ISBN 80-85911-32-0