Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

Nejkrásnější dívka království najde v bažině žábu, kterou polibkem promění v krásného prince – a může se slavit svatba. Zakletou dívku se zlatými vlasy vysvobodí statečný princ ze spárů zlého čaroděje – a může být svatba. Mladá dívka potká milého prince a po mnoha dobrodružstvích si navzájem vyjeví svou lásku – a můžou se vzít a žít spolu šťastně navěky. Všechny tři příběhy jsou pohádkové, ale mají ve skutečnosti nějaké háčky. Nejkrásnější dívka Karolína si totiž prince představovala rozhodně krásnějšího, zlatovlasá Rapunzela, ač osvobozená, nechce opustit černou věž a nejmladší Emílie ještě chce pár let studovat a dělat kariéru. A aby toho nebylo málo, tři princové ze všech tří příběhů jsou jedna a táž osoba – třetí syn krále Jeralda, princ Hal, obyčejný kluk, který nemá nárok na trůn a pro svého otce, který ho nemá moc rád, dělá nebezpečné ale lukrativní úkoly, například osvobozování panen za peníze. Ale i když je tato kniha pro dospělé, je to přesto pohádka a ty končí tak, jak má být.

       Příběh od Johna Moorea nevydává Polaris poprvé. Před třemi lety (kdy ještě Marchlík RAMAX vydával) knihkupectvími prošla podobně útlá kniha se stejně koncipovaným námětem reálné pohádky s názvem „Zabij a zachraň“, kde se střetly v boji o jednoho prince Popelka, Sněhurka a Šípková Růženka, ovšem pod pseudonymy, aby si nepokazily pověst. Oba Mooreovy příběhy se podobají filmu „Ever After“, kde si Drew Barrymore zahrála Popelku, které nepomáhala kouzelná víla kmotřička, ale Leonardo da Vinci. V „Nepohledném princi“ sice kouzla najdeme, ale podobají se spíše alchymii a celý příběh naopak komplikují a působí hrdinům nemalé problémy. Vděčným zdrojem humoru jsou kromě záludností kouzel vnitřní monology a vzájemné třenice dvou hlavních hrdinek, krásné Karolíny a mladičké čarodějnické učnice Emílie, vhozené mezi tři královské bratry – nejmladšího Hala, nejstaršího frajera Kennyho a prostředního sympaťáka Jeffa. Ovšem v této královské rodině jsou velké dluhy, takže zde vládne pragmatismus ohledně velkého věna pro neurozené nevěsty a realistické pojetí cti:

       „Neměli byste vy aristokrati být čestní, spravedliví, šlechetní a tak?“ „Ale ne, to přece platí o rytířích. Vládnoucí třída si prostě bere, co chce.“

       Moore propletl osudy všech postav jako zkušený autor detektivek a čtenář musí pozorně sledovat jednání různých hrdinů, pokud ovšem nepozná původní pohádky, ze které jsou části příběhu sestaveny. Jenže na klasické zápletky se nedá spoléhat, protože toto je velmi realistický román i přes pohádkové motivy – například skřítek Rumplestiltskin (neboli Rumplcimprcampr) je zde umělecký truhlář, který prodělal v mládí obrnu a navíc je považován za Žida.

       Je to zkrátka zábavné a dobré čtení, já osobně jsem to četl třikrát po sobě a ani jednou jsem se nenudil. No možná až na jednu věc – jestli nevíte, jak se starat o své vlasy, dostane se vám v jedné kapitole doslovně vyčerpávajícího vysvětlení. S mou pleší trochu pozdě.